Matthias Steinl

Matthias Steinl
Narození1644
Úmrtí1727 (ve věku 82–83 let)
Povoláníarchitekt, sochař a malíř
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Matthias Steinl, také Steindl, Steinel nebo Stinle (1643/1644 Salcbursko – 18. dubna 1727 Vídeň) byl rakouský architekt, řezbář a sochař, průkopník vrcholného baroka v Rakousku a velký konkurent dvorních architektů J. B. Fischera z Erlachu a J.L. von Hildebrandta.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Pocházel patrně ze Solnohradska. Není jasné, kde se vyučil sochařství. Tovaryšská léta strávil na cestách do Německa, Francie, Itálie, Nizozemí ale i do Prahy.[1] V letech 1676-1681/1682 pracoval ve Slezsku v cisterciáckém opatství Lubuš. Tam se roku 1676 poprvé oženil, a to s Annou Rosinou Knote (1649–1691), jeho tamní řezby ve slonovině nebo v mrožím klu (Skupina Ukřižování) však byly zničeny za druhé světové války. Od roku 1682 pracoval ve Vratislavi, odkud ho tamní kníže-biskup František Ludvík Neuburský (švagr císaře Leopolda I.) doporučil do Vídně.

Od 1. března 1688 nastoupil ve Vídni jako císařský dvorní řezbář miniatur ve slonovině. Navázal těsné kontakty s vídeňskou Akademií výtvarných umění a byl postupně zván k větším zakázkam na chrámové projekty a jejich mobiliář, pracoval pro Vídeň, Herzogenburg, Zwettl, Vorau, Dürnstein, Krems an der Donau, St. Pölten a další místa. Zachovaly se také jeho šablony pro ornamentální dekorace a pro zlatnické práce. V roce 1692 se ve Vídni oženil podruhé, s Marií Caecilií Wiestovou (1670–1727). [2] Zemřel ve Vídni a byl pohřben se všemi poctami do krypty Svatoštěpánského dómu.

Řezby ve slonovině (výběr)

[editovat | editovat zdroj]
Císař Leopold I. jako vítěz nad Turky
  • Portrét - reliéf vratislavského knížete-biskupa Františka Ludvíka Neuburského (Muzeum Rezidence Mnichov)
  • Triton (1670-1675) Victoria & Albert Museum Londýn
  • Socha Panny Marie Immaculaty (1688) Muzeum Liebighaus Frankfurt nad Mohanem
  • Panna Maria, Jan Evangelista a kající Maří Magdaléna - fragment z Kalvárie (1687)[3]
  • Alegorie Vody a Vzduchu, řezba z mrožího klu (1688)[4]
  • Tři kompozice s jezdeckými sochami habsburských císařůː
    • Leopold I. jako válečník, vítězící nad Turkem, s tureckými a francouzskými válečnými trofejemi pod nohama; kompozice je dynamická a plná napětí, [(1693)[5].
    • Josef I. Habsburský jako mladý válečník, vítězící nad furorou/ personifikací války[6].
    • Karel VI. jako nastupující panovník, s personifikací Svaté říše římské, která mu předkládá císařské korunovační klenoty [7]
  • Pluto a Proserpina (V roce 2010 v aukci obchodu s uměním v Mnichově) (1700)[8]

Architektura

[editovat | editovat zdroj]
Fasáda a věž klášterního kostela ve Zwettlu
Kostel sv. Kříže, Laxenburg

První zakázkou monumentální architektury ve Vídni (písemně nedoloženou) byl rozestavěný farní kostel v Laxenburgu, převzatý po Carlu Antoniovi Carlonem, jím od roku 1703 realizoval první vrcholně barokní stavbu severně od Alp s lomenými fasádními prvky. Jeho architektonické návrhy realizovali především Joseph Munggenast a jeho strýc Jakob Prandtauerː

  • kostel v Laxenburgu u Vídně
  • klášterní kostel karmelitánů v St. Pölten (1707/1708-1712)
  • věž a interiér klášterního kostela v Dürnsteinu (1718)
  • věž a průčelí klášterního kostela v Zwettlu (1722)

Návrhy oltářní architektury a mobiliáře kostelů

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ HAAG Sabine, Matthias Steinl inːNeue deutsche Biographie, NDB 5, 2013, dostupné online
  2. ↑ HAAG Sabine, Matthias Steinl inːNeue deutsche Biographie, NDB 5, 2013
  3. ↑ Vyobrazení a popis na webu Kunsthistorisches Musea
  4. ↑ Vyobrazení a popis na webu Kunsthistorisches Musea ve Vídni
  5. ↑ vyobrazení a popis na webu Kunsthistorisches musea ve Vídni
  6. ↑ Vyobrazení a popis na webu Kunsthistorisches Musea
  7. ↑ https://www.khm.at/de/objektdb/detail/90671/?lv=detail Vyobrazení a popis na webu Kunsthistorisches Musea]
  8. ↑ [info Frankfurter Allgemeine Zeitung 23.10.2010]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Matthias Steinl na německé Wikipedii.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]