Mauno Koivisto | |
---|---|
Mauno Koivisto (1967) | |
9. prezident Finska | |
Ve funkci: 27. ledna 1982 – 1. března 1994 | |
Předchůdce | Urho Kaleva Kekkonen |
Nástupce | Martti Ahtisaari |
46. a 55. předseda vlády Finska | |
Ve funkci: 26. května 1979 – 26. ledna 1982 | |
Předchůdce | Kalevi Sorsa |
Nástupce | Kalevi Sorsa |
Ve funkci: 3. března 1968 – 14. května 1970 | |
Předchůdce | Rafael Paasio |
Nástupce | Teuvo Aura |
Místopředseda vlády Finska | |
Ve funkci: 23. února 1972 – 4. září 1972 | |
Předchůdce | Päiviö Hetemäki |
Nástupce | Ahti Karjalainen |
Ministr financí | |
Ve funkci: 23. února 1972 – 4. září 1972 | |
Předchůdce | Päiviö Hetemäki |
Nástupce | Johannes Virolainen |
Ve funkci: 27. května 1966 – 31. prosince 1967 | |
Předchůdce | Esa Kaitila |
Nástupce | Eino Raunio |
Stranická příslušnost | |
Členství | Sociálně demokratická strana |
Rodné jméno | Mauno Henrik Koivisto |
Narození | 25. listopadu 1923 Turku, Finsko |
Úmrtí | 12. května 2017 (ve věku 93 let) Meilahti Tower Hospital |
Příčina úmrtí | Alzheimerova choroba |
Místo pohřbení | hřbitov Hietaniemi |
Choť | Taimi Koivisto |
Děti | Assi Koivistová |
Profese | politik |
Náboženství | luteránství |
Ocenění | Pamětní medaile zimní války (1940) Medal of Liberty, 2nd Class (1944) Pamětní medaile pokračovací války (1956) velkokříž Řádu bílé růže (1970) Řád praporu Maďarské lidové republiky (1971) … více na Wikidatech |
Podpis | |
Commons | Mauno Koivisto |
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Mauno Henrik Koivisto [ˈmɑuno ˈhenrik ˈkoiʋisto] (25. listopadu 1923 Turku – 12. května 2017 Helsinky) byl v letech 1982 až 1994 9. prezidentem Finska. Byl také prvním sociálním demokratem zvoleným do této funkce. Vystřídal v úřadě Urha Kaleva Kekkonena. Po Koivistovi se v roce 1994 stal desátým prezidentem taktéž sociální demokrat Martti Ahtisaari.
V šestnácti se přihlásil jako dobrovolník do zimní války, bojoval i v pokračovací válce. Po válce vystudoval filozofii a sociologii.[1] Stal se též členem sociální demokracie. V letech 1966–1967 a roku 1972 byl ministrem financí. V letech 1968–1970 a znovu 1979–1982 byl předsedou vlády. Po rezignaci Urho Kekkonena na prezidentský post roku 1982 byl zvolen prezidentem.
Během svého prezidentování učinil tento úřad méně ofenzivním, než v časech svého předchůdce, a uvolnil tak více prostoru parlamentu.[2] Koivisto patřil k hlavním kritikům nadměrného vlivu svého předchůdce na vládní kabinety. V prezidentském úřadě ho zastihla perestrojka v SSSR a jeho následný rozpad. Koivisto toho využil k tomu, aby vyvedl Finsko z mezinárodní izolace, jež vycházela z jeho statusu neutrality během studené války. Ještě před rozpadem SSSR jednostranně vypověděl smlouvy, jež Finsko činily závislým na Sovětském svazu: Pařížskou smlouvu z roku 1947 i Smlouvu o přátelství a spolupráci z roku 1948. Přesto měl silný a dobrý vztah s posledním sovětským vůdcem Michailem Gorbačovem. Podobnou vazbu měl s americkým protějškem Georgem Bushem, díky čemuž oba světové vůdce přesvědčil, aby se v roce 1990 sešli v Helsinkách na zvláštním summitu. Roku 1992 požádal Mauno Koivisto o členství Finska v Evropském hospodářském společenství, které poté schválili Finové jasnou většinou v referendu.
Byl proslulý svým suchým humorem. V závěru života trpěl Alzheimerovou chorobou.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Maunu Koivisto na německé Wikipedii.