Max van der Stoel
| Max van der Stoel | |
|---|---|
.jpg) | |
| Ministr zahraničních věcí Nizozemska | |
| Ve funkci: 11. září 1981 – 29. května 1982 | |
| Ve funkci: 11. května 1973 – 19. prosince 1977 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Strana práce |
| Narození | 3. srpna 1924 Voorschoten  Nizozemsko |
| Úmrtí | 23. dubna 2011 (ve věku 86 let) Haag Nizozemsko |
| Příčina úmrtí | nemoc |
| Alma mater | Univerzita v Leidenu Stedelijk Gymnasium Leiden |
| Profese | politik, diplomat, vysokoškolský učitel a soudce |
| Ocenění | Dr. J.P. van Praag-prijs (1993) Geuzenpenning (prijs) (1993) Watelerova mírová cena (1995) Řád Tomáše Garrigua Masaryka _BAR.svg){kind=small} 2. třídy (1996)Cena J. B. Broeksze (1996) |
| Podpis |  |
| Commons | Max van der Stoel |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Max van der Stoel [fan der stul] (3. srpna 1924 Voorschoten, Jižní Holandsko – 23. dubna 2011 Haag) byl nizozemský politik a diplomat, člen nizozemské Strany práce.
Život
[editovat | editovat zdroj]Byl ministrem zahračničí v letech 1973–1977 a 1981–1982. V letech 1993–2001 působil jako první vysoký komisař pro národnostní menšiny v Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE).
Van der Stoel byl prvním západoevropským politikem, který kontaktoval Chartu 77 prostřednictvím jejího mluvčího Jana Patočky,[1] jejich schůzku připomíná v Praze pomník. Byl vyznamenán Řádem Tomáše Garrigua Masaryka II. třídy v roce 1996 a je po něm pojmenován park u Mariánských hradeb v Praze-Střešovicích, v těsném sousedství Patočkovy ulice. Zároveň od 16.5.2022 nese jeho jméno i zastávka MHD v těsné blízkosti parku (Přesný název zastávky: Park Maxe van der Stoela, dříve známa jako Hládkov).
Vysoký komisař OBSE a nizozemská vláda organizuje každé dva roky udílení mezinárodní Ceny Maxe van der Stoela za výjimečný přínos pro zlepšení postavení národnostních menšin v zemích OBSE.[2]
Vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]
rytíř Řádu nizozemského lva, Nizozemsko, 5. prosince 1966
velkodůstojník Řádu čestné legie, Francie, 25. srpna 1973
velkokříž Řádu koruny, Belgie, 15. března 1974
Čestná medaile pro iniciativu a duchaplnost Oranžského řádu, Nizozemsko, 19. září 1974
speciální třída velkokříže Záslužného řádu Spolkové republiky Německo, Německo, 1975
velkokříž Řádu za zásluhy, Portugalsko, 1975
velkodůstojník Řádu palmy, Surinam, 4. září 1977
velkokříž Řádu Fénixe, Řecko, 10. prosince 1977
komandér Řádu Orange-Nassau, Nizozemsko, 11. dubna 1978
rytíř velkokříže Řádu Isabely Katolické, Španělsko, 1981
velkokříž Řádu Leopolda, Belgie, 10. ledna 1982
velkodůstojník Řádu Orange-Nassau, Nizozemsko, 9. září, 1982
Řád Tomáše Garrigua Masaryka II. třídy, Česko, 15. května 1996[3]
Řád knížete Jaroslava Moudrého V. třídy, Ukrajina, 1997
rytíř Nassavského domácího řádu zlatého lva, Lucembursko, 31. srpna 1999[4]
Řádu bílého dvojkříže I. třídy, Slovensko, 5. února 2001[5]- Řád knížete Jaroslava Moudrého IV. třídy, Ukrajina, 30. září 2001[6]
čestný rytíř-komandér Řádu svatého Michala a svatého Jiří, Spojené království, 1. prosince 2006[7]
_-_ribbon_bar.png){kind=small}
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Max van der Stoel na anglické Wikipedii.
- ↑ Nový park Maxe van der Stoela v Praze 6 Archivováno 5. 8. 2017 na Wayback Machine. na portálu pražského magistrátu
- ↑ (anglicky) Max van der Stoel Award na stránkách OBSE
- ↑ WWW.FG.CZ, 2015, FG Forrest, a s. Seznam vyznamenaných. Pražský hrad [online]. [cit. 2019-07-03]. Dostupné online.
- ↑ Max van der Stoel | OSCE. www.osce.org [online]. [cit. 2019-07-03]. Dostupné online.
- ↑ » State Honours | Slovak-Republic.org [online]. [cit. 2019-10-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ zakon.rada.gov.ua [online]. [cit. 2019-07-03]. Dostupné online.
- ↑ Archivovaná kopie. www.leighrayment.com [online]. [cit. 2019-10-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-01.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Max van der Stoel na Wikimedia Commons
