MD-11 | |
---|---|
Vzlétající MD-11 společnosti KLM | |
Určení | Širokotrupý dopravní letoun |
Původ | Spojené státy americké |
Výrobce | McDonnell Douglas (1988-1997) Boeing Commercial Airplanes (1997-2000) |
První let | 10. ledna 1990 |
Zařazeno | 20. prosince 1990 (Finnair) |
Charakter | Ve službě jako nákladní |
Uživatel | FedEx Express Lufthansa Cargo UPS Airlines Western Global Airlines |
Výroba | 1988-2000 |
Vyrobeno kusů | 200 |
Cena za kus | 132-147,5 mil. $ (1999) |
Cena za program | 1,7 mld. $ (1992) |
Vyvinuto z typu | McDonnell Douglas DC-10 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
McDonnell Douglas MD-11 je americký třímotorový, celokovový velkokapacitní dopravní letoun dolnoplošného uspořádání, určený pro střední a dlouhé tratě. Letoun má dva motory zavěšené v motorových gondolách pod křídly, třetí motor je umístěný nad ocasní částí pod směrovkou. Typ MD-11 je výrazně modernizovanou verzí letadla DC-10. Ve srovnání s DC-10 je delší, má větší rozpětí křídel a při stavbě letounu bylo použito výrazně většího množství kompozitních materiálů. MD-11 dostal i výkonnější a modernější motory a oproti DC-10 je vybaven digitálním (skleněným) kokpitem, což umožnilo snížení počtu členů posádky ze 3 u DC-10 na 2 piloty.
Ačkoliv byl program MD-11 zahájen v roce 1986, McDonnell Douglas se začal poohlížet po nástupci DC-10 již v roce 1976. Postupně vznikaly další verze DC-10 jako byly DC-10-10 nebo DC-10-30. Firma McDonnell Douglas se tím snažila zabránit odlivu zákazníků. Hlavním důvodem pro odliv zákazníků byla malá sedačková kapacita a krátký dolet. Z těchto důvodů došlo k postupnému vylepšování DC-10 a vznikaly postupně další varianty jejichž hlavní vylepšení spočívala převážně ve zvyšování přepravní kapacity a prodlužování doletu. Posledním vylepšením DC-10 byla verze DC-10-63 s přepravní kapacitou až 350 cestujících a byl navržen jako letoun pro mezikontinentální lety.
Bohužel došlo k sérii závažných nehod DC-10 (let American Airlines č.191, Western Airlines let č. 2605 a letu č.901 letecké společnosti Air New Zealand), které byly poměrně hojně zmedializovány. Tyto nehody způsobily značnou nedůvěru v letadla 3-motorové konfigurace. Tato skutečnost a celkový pokles v letectví způsobili zastavení prací na projektu DC-10-60 Super.
Varianta | MD-11 (pax) | MD-11 (nákladní) |
---|---|---|
Hlavní paluba | 298: 16F + 56J + 226Y or 323: 34J+289Y or 410Y, 10-abreast[1] |
26 96×125" pallets or 34 88×108" pallets 21,530 cu.ft / 609.7 m³ |
Dolní paluba | 32 LD3 | |
Délka | GE: 202 ft 2 in / 61,6 m, PW: 200 ft 11 in / 61,2 m | |
Šířka | 19 ft 9 in / 6.0 m trup, 225 inches (572 cm) kabina | |
Křídlo | 170 ft 6 in / 51,97 m rozpětí, 3 648 square feet (338,9 m2) plocha (mimo winglety)[1] | |
Výška | 57 stop 11 inches (17,65 m)[1] | |
MTOW | 602 500 lb / 273 294 kg, (prodloužený dolet): 630 500 lb / 285 988 kg | |
Max. užitečné zatížení | 116 025 lb / 52 632 kg | 202 733 lb / 91 962 kg |
Kapacita paliva | 38 615 US gal / 146 173 L, 258 721 lb / 117,356 kg (278,821 liber (126,471 kg) s možností 3,000 US gallon (11 L) nadrže na pozici dvou palet LD3 [1]) | |
OEW | 283 975 lb / 128 808 kg | 248 567 lb / 112 748 kg |
Motory (3x) | PW4460/62 / General Electric CF6-80C2D1F | |
Max. tah (3×) | 62,000 pounds-force (0,27579 kN) / 61 500 pounds-force (274 kN)[1] | |
Rychlost | Mach 0,83–Mach 0,88 (479–507 kn; 886–940 km/h) cestovní[2] - MMo[3] | |
Dolet | 6,725 námořních mil (12,455 km) (298 pax. a bagáž, ER: 7 130 námořních mil (13 200 km)[1] | 3,592 námořních mil (6,652 km) (ER, 200 309 lb / 90 860 kg už. zátěž [2] |
Dostup | 43 000 stop (13 100 m)[3] | |
Vzlet (MTOW) | 9,725 stop (2,964 m), ER: 10,800 stop (3 m)[2] |