Michail Nikiforovič Katkov
| Michail Nikiforovič Katkov | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 1.jul. / 13. listopadu 1818greg. nebo 6.jul. / 18. listopadu 1817greg. Moskva |
| Úmrtí | 20. červencejul. / 1. srpna 1887greg. Znamenskoye-Sadki |
| Příčina úmrtí | rakovina jícnu |
| Místo pohřbení | Novoalexejevský monastýr |
| Povolání | novinář, literární kritik, politik a filozof |
| Alma mater | Historicko-filologická fakulta Moskevské univerzity |
| Ocenění | Řád sv. Anny 1. třídy Řád sv. Vladimíra 2. třídy |
| Manžel(ka) | Sofya Shalikova |
| Děti | Pavel Katkov Andrey Katkov |
| Rodiče | ennobled Nikifor Vasilievich Katkov[1] a noble Varvara Tulashvili[1] |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Michail Nikiforovič Katkov (rusky Михаи́л Ники́форович Катко́в; 1. listopadujul./ 13. listopadu 1818greg. Moskva – 20. červencejul./ 1. srpna 1887greg., Podolskský ujezd, Moskevská gubernie, Ruské impérium) byl ruský publicista a literární kritik, obhájce vlády a teokracie.[2]
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Katkov náležel v letech čtyřicátých v Moskvě k studentskému kroužku Stankevičovu,[3] v němž se spřátelil s Bělinským a Bakuninem, za redaktorství Bělinského zahájil svou publicistickou činnost. Koncem let třicátých byl pod vlivem Hegelovým, jehož však brzy nahradil Schellingem, a to Schellingem pozdějšího období; poslouchal ho v Berlíně (1840–1841). Pod vlivem Schellingovým Katkov přijal brzo, již 1840, za svůj program tři velká slova ministra Uvarova: „Pravoslaví-samoděržaví-lidovost“. Reakce po roce 1848 zbavila ho roku 1850 profesury filozofie a Katkov se stal publicistou.[2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
- ↑ a b Masaryk 1996, s. 169.
- ↑ Losskij 2004, s. 83.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- LOSSKIJ, Nikolaj, 2004. Dějiny ruské filosofie. Překlad z ruského originálu: Alan Černohous. Velehrad, Olomouc: Refugium Velehrad-Roma, Centrum Aletti Velehrad-Roma. 664 s. (Studie ruského myšlení). ISBN 80-86715-26-4. Kniha vychází v rámci výzkumného záměru „Jednotná Evropa a křesťanství“ a ve spolupráci s Centrem Aletti v Olomouci.
- MASARYK, Tomáš Garrigue, 1996. Rusko a Evropa: studie o duchovních proudech v Rusku. Svazek II. Praha: Ústav Tomáše Garrigua Masaryka. 495 s. (Spisy T. G. Masaryka; sv. 12). ISBN 80-901971-7-5. Kapitola XVII "Teoretikové oficiální teokracie: Katkov – Pobědonoscev – Leonťjev", s. 169–192. Kniha vychází s finanční podporou Grantové agentury České republiky.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Michail Nikiforovič Katkov na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Michail Nikiforovič Katkov
