Mil Mi-10

Mil Mi-10
Mil Mi-10K
Určení	těžký transportní vrtulník
Původ	Sovětský svaz
Výrobce	Moskevský vrtulníkový závod M. L. Mila Rostvertol
První let	15. června 1960
Zařazeno	1964
Uživatel	VVS SSSR Aeroflot UTair
Vyrobeno kusů	3 prototypy 55 sériových kusů
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mil Mi-10 (kód NATO "Harke") byl sovětský těžký přepravní a montážní vrtulník z počátku 60. let 20. století. První prototyp stroje vzlétl 15. června 1960, sériová výroba začala v roce 1964. Konstrukčně vycházel z těžkého transportního typu Mil Mi-6.^[1]

Stroje byly na svou dobu vybaveny kvalitním navigačním vybavením, které jim dovolovalo činnost i v obtížných meteorologických podmínkách. Ovládání nákladního jeřábu usnadňovaly televizní kamery a obrazovka umístěná na přístrojové desce pilota. Vrtulníky byly používány k přepravě různých ocelových konstrukcí, potrubních součástí a dokonce i motorových záchranných člunů nebo lehkých montovaných domků pro dělníky na stavbách v neosídlených oblastech Sovětského svazu.

Vývoj

Pilotní kabina Mil Mi-10.

Po úspěších předchozích strojů Mi-4 a zejména Mi-6 byla v roce 1958 pověřena Milova OKB vývojem specializovaného „létajícího jeřábu“, jenž by byl schopen přepravy rozměrného nákladu vážícího až 15 000 kg. Náklad o hmotnosti 12 000 kg měl vrtulník dle požadavků dopravit na vzdálenost 250 km. Helikoptéry v roli létajícího jeřábu nacházely uplatnění v sovětském hospodářství, neboť odváděly neocenitelnou práci při složitých montážních operacích. Milův typ V-10 konstrukčně vycházel z Mi-6, od něhož převzal hlavní i ocasní rotor, turbohřídelové motory Solovjov D-25V, transmise, reduktor a další systémy. Měl vysoký čtyřbodový podvozek s velkým rozchodem, k němuž byla připevněna nákladová plošina. Na té mohl stroj přepravovat vojenskou (nebo i civilní) techniku, např. mobilní odpalovací zařízení raketových systémů. První ze dvou letových prototypů V-10 byl dokončen v roce 1959, zkušební let proběhl 15. června 1960. V květnu 1962 byl však zničen při havárii zaviněné poruchou olejového čerpadla reduktoru. Souběžně probíhaly testy na neletovém prototypu. Třetí prototyp (druhý letový) měl již zdvojená kola na všech podvozkových nohách a nově také výsuvný nouzový výstup z pilotní kabiny. Obě tyto inovace byly zahrnuty i do pozdějších sériových strojů.

V červenci 1961 se druhý prototyp objevil na veřejné letecké přehlídce v Tušinu. 23. září 1961 zvedl náklad o hmotnosti 15 103 kg do výše 2 326 m, což byl světový rekord v nosnosti. Poté proběhly ještě některé úpravy (instalace nových listů hlavního rotoru, nový podvozek s krytými vzpěrami, řešení životnosti pohonných jednotek a reduktoru). Následovaly státní zkoušky v r. 1964. I když bylo rozhodnuto o výrobě v Rostově na Donu (závod č. 168) již v roce 1961, armáda ztratila zájem o jeho hlavní roli - přepravu taktických raketových kompletů. Sériová výroba se v Rostově na Donu rozeběhla po státních zkouškách v roce 1964, první sériový stroj vzlétl v září téhož roku. Přednost ve výrobě dostával typ Mi-6 (jenž měl širší uplatnění), přesto se zkonstruovalo celkem 40 strojů Mi-10. Pro civilní leteckou společnost Aeroflot se vyrobilo v Rostově 15 ks verze Mi-10K (v kódu NATO Harke B), která měla snížený podvozek bez nákladové plošiny a navíc prosklenou kabinu operátora pod přídí trupu. Dva další stroje Mi-10K byly upraveny z verze Mi-10. Kvůli ztrátě zájmu o transport raketových systémů se Mi-10 stal prakticky neupotřebitelným, proto bylo 20 ks předěláno na verzi Mi-10PP pro vedení radioelektronického boje.

Verze vrtulníku

Prosklená kabina pod trupem Mil Mi-10K.

V-10

Prototyp, vyrobeny 3 ks (2 letové a 1 neletový). Jeden z prototypů zničen při havárii.

Mi-10 („Harke A“)

Základní verze vrtulníku, v letech 1964–1969 vyrobeno 40 ks.

Mi-10GR

Speciální úprava Mi-10 s kompletem Grebešok pro vedení radiotechnického průzkumu. 1 ks.

Mi-10K („Harke B“)

Verze měla značně nižší jednoduchý podvozek a jeřábová kabina byla umístěná mezi nohama předního podvozku pod pilotní kabinou. Nosnost jeřábového zařízení se díky odlehčení zvýšila z původních 8 000 kg na 11 000 kg. Vyrobeno 15 ks, 2 kusy byly navíc přestavěny z verze Mi-10.

Mi-10PP

Verze používaná pro radioelektronický boj. Nese kontejner CT-9000 Step se 3 aktivními rušiči typu Buket (ruší činnost radarů protivzdušné obrany), 8 aktivními rušiči typu Fazol (pro vytváření klamných radarových signálů) a chladicím zařízením. Na tuto verzi bylo přestavěno 20 kusů Mi-10 ze stavu sovětského letectva.

Mi-10R

Upravená verze Mi-10 pro rekordní lety. Měla maximálně odlehčený trup, nižší a pouze tříbodový kapotovaný podvozek z typu Mi-6. 1 ks.

Mi-10RVK

Modifikovaný kus Mi-10 na protizemní vrtulníkový raketový komplet typu 9K74. Na závěsníku nesl mobilní odpalovací zařízení typu 9P116 naváděné okřídlené protizemní střely S-5V s dosahem 200 km.

Mi-10UPL

Speciální úprava Mi-10 s podtrupovým závěsem pro mobilní přívěs s geologickou laboratoří, ta se využívala pro vyhledávání nových nalezišť nerostů. Na tuto verzi byl upraven druhý letový prototyp V-10.

Uživatelé

Mil Mi-10K.

Mil Mi-10K vzlétá.

Vojenští uživatelé

SSSR

• VVS SSSR

Civilní uživatelé

SSSR

• Aeroflot

Rusko Rusko

• Komiavia
• UTair

Nizozemsko

• 1 Mi-10 koupen v roce 1966, později prodán do USA.

Rumunsko Rumunsko

• Rent Helicopters

USA

• 1 Mi-10 koupen z Nizozemska.

Specifikace (Mi-10)

Mil Mi-10, bokorys

Technické údaje

• Pohon: 2× turbohřídelové motory Solovjov D-25V; 4 100 kW každý
• Délka:^{[pozn. 1]} 32,85 m
• Výška:^{[pozn. 2]} 9,90 m
• Průměr nosného rotoru: 35,00 m
• Průměr ocasního rotoru: 6,30 m
• Rotorová plocha: 962 m²
• Prázdná hmotnost:^{[pozn. 3]} 27 100 kg
• Maximální vzletová hmotnost: 43 700 kg
• Posádka: 3 (pilot, druhý pilot, palubní mechanik)
• Kapacita:
  • 28 pasažérů nebo
  • náklad do hmotnosti 15 000 kg na nákladové plošině nebo
  • náklad do hmotnosti 8 000 kg v podvěsu

Výkony

• Maximální rychlost: 235 km/h
• Cestovní rychlost: 200 km/h
• Dolet: 430 km
• Dostup: 3 000 m

Fotogalerie

Mil Mi-10 na poštovní známce SSSR.

Mil Mi-10 na poštovní známce SSSR.

• 
• 
• 

• 
  Mil Mi-10 na letišti v Groningenu.
• 
  Mil Mi-10K.
• 
  Mil Mi-10K společnosti UTair.

Odkazy

Poznámky

1. Hodnota udává délku helikoptéry od přídě po nejzazší část ocasního nosníku (rotory nepočítaje).
2. Hodnota udává výšku helikoptéry po rotorovou hlavu (není-li uvedeno jinak).
3. Prázdná hmotnost udává hodnotu hmotnosti standardně vybavené helikoptéry bez paliva a posádky.

Reference

1. ZDOBINSKÝ, Michal. Vrtulníky. 1. vyd. Praha: Magnet-press, 1994. (Atlas vojenské techniky). ISBN 80-85847-13-2. Kapitola Mi-6, s. 132. 

Literatura

• Gordon, Jefim, Komissarov, Dmitrij and Komissarov, Sergej, Mil's Heavylift Helicopters; Mi-6/Mi-10/V-12/Mi-26, Red Star Volume 22, Midland Counties Publications, 2005 (anglicky)
• K. Munson, Helicopters And Other Rotorcraft Since 1907, 1968 (anglicky)
• D. Donald, The Complete Encyclopedia of World Aircraft, 1997 (anglicky)
• Bill Gunston, The Osprey's Encyclopedia of Russian Aircraft, 2000 (anglicky)

Související články

Vrtulníky podobného zaměření a koncepce

• Boeing CH-47 Chinook
• Sikorsky CH-54 Tarhe

Externí odkazy

• Mil Mi-10 „Harke-A“, RUSLET - velká encyklopedie ruského a čínského letectví
• Mil Mi-10K „Harke-B“, RUSLET - velká encyklopedie ruského a čínského letectví
• Mi-10, Aviastar.org (anglicky)
• Mi-10 na YouTube

Autoritní data	GND: 7858518-1 LCCN: sh2013003559 NLI: 987007579223505171

Portály: Letectví