Miroslav Krleža

Miroslav Krleža
Narození7. července 1893
Záhřeb
Úmrtí29. prosince 1981 (ve věku 88 let)
Záhřeb
Místo pohřbeníMirogoj (45°50′7″ s. š., 15°59′5″ v. d.)
Povoláníspisovatel, básník, novinář, prozaik a esejista
Alma materVojenská akademie Ludoviceum
Tématapoezie, próza a esej
Významná dílaGospoda Glembajevi
Hrvatski bog Mars
Balade Petrice Kerempuha
Povratak Filipa Latinovicza
Flags
OceněníLiterární cena NIN (1962)
Njegošova cena (1966)
Herderova cena (1968)
Rakouská státní cena za evropskou literaturu (1975)
Zlatý věnec (1979)
… více na Wikidatech
Manžel(ka)Bela Krleža
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Miroslav Krleža (7. července 1893 Záhřeb – 29. prosince 1981, tamtéž) byl chorvatský spisovatel, básník, publicista a encyklopedista.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Politicky patřil k levicové generaci chorvatských autorů, která se vyslovovala ostře proti tehdejšímu Rakousko-Uhersku, na což také doplatil – před koncem války byl degradován za své postoje. Aktivně se podílel na společenském životě v Jugoslávii, a to jak královské, tak socialistické. V meziválečném období byl členem KSJ, odkud byl ale vyloučen za své neortodoxní postoje, neboť odmítal koncepci umění, která se soustředila na socialistický realismus. Přispěl významně k vydávání časopisů Plamen (1919)[1], Književna republika (1923-1927), Danas (1934) a Pečat (1939-1940).[2] V těchto časopisech uveřejňoval Krleža své názory a závěry, a to jak o domácí literatuře, tak i o politické situaci v zemi. Po druhé světové válce působil v záhřebském institutu lexikografie, kde se věnoval encyklopedické tvorbě.

Krležu proslavila mnohá díla; jak romány (Návrat Filipa Latinovicze, Banket v Blitánii, Na pokraji rozumu, Prapory), tak i rozsáhlé básnické sbírky, nebo i dramata, či knihy povídek. Jeho díla přeložil do češtiny Dušan Karpatský.

V roce 1962 byl za celoživotní dílo vyznamenán chorvatskou Cenou Vladimira Nazora. V anketě Největší Chorvat se umístil na čtvrtém místě za J. B. Titem, Nikolou Teslou a Ruđerem Boškovićem.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ JELČIĆ, Dubravko. Povijest hrvatske književnosti. Záhřeb: Naklada P.I.P Pavičić, 2004. Kapitola Dominancija expesionizma, s. 354. (chorvatština) 
  2. ↑ JELČIĆ, Dubravko. Povijest hrvatske književnosti. Záhřeb: Naklada P.I.P Pavičić, 2004. Kapitola Dominancija expesionizma, s. 361. (chorvatština) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]