Národní sdružení (Francie)

Tento článek potřebuje aktualizaci, neboť obsahuje zastaralé informace.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte, aby odrážel aktuální stav a nedávné události. Podívejte se též na diskusní stránku, zda tam nejsou náměty k doplnění. Historické informace nemažte, raději je převeďte do minulého času a případně přesuňte do části článku věnované dějinám.

Národní sdružení
Rassemblement national
Zkratka	RN
Datum založení	duben 1972
Předseda	Jordan Bardella
Zakladatel	Jean-Marie Le Pen
Sídlo	76-78 rue des Suisses, 92000 Nanterre
Ideologie	pravicový populismus francouzský nacionalismus
Politická pozice	krajní pravice[1]
Evropská strana	Strana identity a demokracie
Politická skupina EP	Patrioti pro Evropu
Počet členů	37 000[2] (2017)
Barvy	modrá, bílá a červená
Oficiální web	www.rassemblementnational.fr/
Zisk mandátů ve volbách
Národní shromáždění	126/577
Senát	2/348
Evropský parlament	30/81
Regionální rada	358/1758
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Národní sdružení (francouzsky Rassemblement national, zkratka RN, do roku 2018 Národní fronta) je francouzská pravicově populistická strana vzniklá v říjnu 1972, vedená od roku 2022 Jordanem Bardellou. Stranu vedla od roku 2011 do roku 2022 Marine Le Penová, dcera bývalého předsedy Jean-Marie Le Pena. Původní název strany zněl Front national pour l'unité française (Národní fronta za francouzskou jednotu). Strana není od roku 2018 pro odchod Francie z Evropské unie, ale pro reformu EU.^[3]

Politická platforma

Národní fronta původně sdružovala různorodé skupiny od radikálních katolíků, neopohanů a rasistů. Právě antisemitismus odrazoval většinu francouzské populace a Jean-Marie Le Pen byl odsouzen za trivializování holocaustu.

Pod vedením Marine Le Pen se strana distancovala od rasismu a naopak podporuje Izrael. Z politiky nízkých daní se přeorientovala na politiku silného státu podporujícího sociální zabezpečení, který má být podle nacionalistické ideologie určen pouze tzv. "pravým Francouzům" a chránit je před globalizací. Její program obsahuje tyto cíle:

• Omezení imigrace
• Návrat k tradičním hodnotám: zakázat potraty, podporovat místní tradiční kulturu
• Větší nezávislost na Evropské unii a dalších mezinárodních organizacích
• Stanovení tarifů nebo jiná ochranářská opatření před levným dovozem
• Obnovení trestu smrti, zejména pro teroristy, vrahy a překupníky drog
• Zrušení dvojího občanství
• Nižší daně
• Zastavení výstavby mešit

Strana se staví proti imigraci, a to především proti muslimské imigraci ze severní a západní Afriky a Středního východu. V prezidentských volbách 1995, Jean-Marie Le Pen navrhoval "vrátit tři milionů Neevropanů z Francie humánními a důstojnými prostředky".

Hlavní ideologie RN je nepochybně artikulována na xenofobii v popředí ve všech tématech nebo vazbách spojených s Afrikou a muslimy.

Evropské záležitosti

"Le Pen, lid, Francie", První máj 2007 v Paříži

Národní fronta byla jedna z několika stran, která podpořila odmítnutí evropské ústavy z roku 2005. Také byla předním členem evropské politické strany Euronatu, který sdružoval evropské nacionalistické strany. V Evropském parlamentu byla Národní fronta do roku 2007 nezařazená, když se jí podařilo vytvořit alianci s ostatními euroskeptickými a nacionalistickými stranami, čímž dosáhla minimálního počtů poslanců nezbytných k vytvoření evropské skupiny s názvem Identita, tradice, suverenita pod vedením člena Národní fronty Bruna Gollnische. Identita, tradice a suverenita však zanikla v listopadu 2007, po zběhnutí Strany velkého Rumunska. Poté se Národní fronta stala v Evropském parlamentu členem frakce Evropa národů a svobody. Po evropských volbách 2019 Národní sdružení pokračovalo v nástupnické frakci Identita a demokracie.

Volby

Volby do Národního shromáždění

Jean-Marie Le Pen, dlouholetý předseda této strany

Volby	I. kolo		II. kolo		Počet mandátů
	Počet hlasů	Hlasy v %	Počet hlasů	Hlasy v %
1978	82 743	0,3	—	—	0
1981	44 414	0,2	—	—	0
1986	2 705 336	9,7	—	—	35
1988	2 359 528	9,7	–	–	1
1993	3 152 543	13,8	1 168 160	5,1	0
1997	3 800 785	14,95	1 434 854	5,7	1
2002	2 862 960	11,3	393 205	1,85	0
2007	1 116 136	4,29	17 107	0,08	0
2012	3 528 373	13,6	842 684	3,66	2
2017	2 990 454	13,2	1 590 869	8,8	8
2022	4 248 537	18,7	3 589 465	17,3	89

Prezidentské volby

Politička Marion Maréchal-Le Penová, vnučka Jeana-Maríi Le Pena, členka Národní fronty

Volby	Kandidát	I. kolo		II. kolo
		Počet hlasů	Hlasy v %	Počet hlasů	Hlasy v %
1974	Jean-Marie Le Pen	190 921	0,8	—	—
1981	—	—	—	—	—
1988	Jean-Marie Le Pen	4 376 742	14,5	—	—
1995	Jean-Marie Le Pen	4 571 138	15,0	—	—
2002	Jean-Marie Le Pen	4 805 307	16,86	5 525 906	17,79
2007	Jean-Marie Le Pen	3 835 029	10,44	—	—
2012	Marine Le Penová	6 421 426	17,90	—	—
2017	Marine Le Penová	7 679 493	21,30	10 644 118	33,90
2022	Marine Le Penová	8 135 456	23,1	13 297 760	41,5

Francouzské regionální volby

Volby	I. kolo		II. kolo		Počet mandátů
	Počet hlasů	Hlasy v %	Počet hlasů	Hlasy v %
2004	3 564 059	14,70	3 199 392	12,38	156
2010	2 223 800	11,42	1 943 307	9,17	118
2015	6 018 672	27,73	6 820 147	27,10	358

Volby do Evropského parlamentu

Volby	Počet hlasů	Hlasy v %	Počet mandátů
1984	2 210 334	11,0	10
1989	2 121 836	11,8	10
1994	2 050 086	10,5	11
1999	1 005 225	5,7	5
2004	1 684 868	9,8	7
2009	1 091 681	6,3	4
2014	4 711 339	24,9	24
2019	5,286,939	23,34	23
2024	7,755,143	31,5	30

Vedení strany

• Jean-Marie Le Pen – od dubna 1972 – do ledna 2011
• Marine Le Penová – od ledna 2011 – do listopadu 2022
• Jordan Bardella – od listopadu 2022

Reference

1. Akademické zdroje:
   • TAYLOR, Kyle. Europeans favoring right-wing populist parties are more positive on Putin [online]. Pew Research Center, 24-01-2017 [cit. 2017-02-28]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
   • Mondon, A., 2015. "The French secular hypocrisy: the extreme right, the Republic and the battle for hegemony." Patterns of Prejudice, 49 (4), ss. 392–413.
   • Anthony M. Messina (2015). "The political and policy impacts of extreme right parties in time and context." Ethnic and Racial Studies 2015; 38: 1355.
   • AZÉMA, Jean-Pierre; WINOCK, Michel. Histoire de l'extrême droite en France. [s.l.]: Éditions du Seuil, 1994. ISBN 9782020232005. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
   • CAMUS, Jean-Yves; LEBOURG, Nicolas. Far-Right Politics in Europe. [s.l.]: Harvard University Press, 2017. ISBN 9780674971530. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
   • DECLAIR, Edward G. Politics on the Fringe: The People, Policies, and Organization of the French National Front. [s.l.]: Duke University, 1999. Dostupné online. ISBN 978-0-8223-2139-2. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
   • HOBOLT, Sara; DE VRIES, Catherine. Political Entrepreneurs: The Rise of Challenger Parties in Europe. [s.l.]: Princeton University Press, 16 June 2020. ISBN 978-0691194752. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
   • JOLY, Bertrand. Nationalistes et Conservateurs en France, 1885–1902. [s.l.]: Les Indes Savantes, 2008. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
   • KITSCHELT, Herbert; MCGANN, Anthony. The radical right in Western Europe: a comparative analysis. Ann Arbor, MI: University of Michigan Press, 1995. ISBN 0472106635. S. 91–120. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
   • MCGANN, Anthony; KITSCHELT, Herbert. The Radical Right in Western Europe A Comparative Analysis. [s.l.]: University of Michigan Press, 1997. ISBN 9780472084418. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
   • MAYER, Nonna. From Jean-Marie to Marine Le Pen: Electoral Change on the Far Right. Parliamentary Affairs. January 2013, s. 160–178. DOI 10.1093/pa/gss071. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
   • MESSINA, Anthony. The political and policy impacts of extreme right parties in time and context. Ethnic and Racial Studies. 2015, s. 1355–1361. DOI 10.1080/01419870.2015.1016071. S2CID 143522149. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
   • MONDON, Aurelien. The French secular hypocrisy: the extreme right, the Republic and the battle for hegemony. Patterns of Prejudice. 2015, s. 392–413. Dostupné online. DOI 10.1080/0031322X.2015.1069063. S2CID 146600042. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
   • MUDDE, Cas. The Far Right Today and The ideology of the extreme right. [s.l.]: John Wiley & Sons, 25 October 2019. ISBN 978-1509536856. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
   • RYDGREN, Jens. France: The Front National, Ethnonationalism and Populism.. London: Palgrave Macmillan, 2008. ISBN 9781349284764. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
   • SHIELDS, James. The Extreme Right in France: From Pétain to Le Pen. [s.l.]: Routledge, 2007. Dostupné online. ISBN 978-0-415-37200-8. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
   • SIMMONS, Harvey G. The French National Front: The Extremist Challenge To Democracy. [s.l.]: Westview Press, 1996. ISBN 978-0813389790. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
   • WILLIAMS, Michelle Hale. A new era for French far right politics? Comparing the FN under two Le Pens and The Impact of Radical Right-Wing Parties in West European Democracies. Análise Social. January 2011, s. 679–695. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
   Neakademické zdroje:
   • Victory for France's conservatives in local elections. www.dw.com. Deutsche Welle, 30-03-2015. Dostupné online [cit. 28-02-2017]. Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
   • ERLANGER, Steven; DE FREYTAS-TAMURA, Kimiko. E.U. Faces Its Next Big Test as France’s Election Looms. New York Times. 17-12-2016. Dostupné online [cit. 28-02-2017]. Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
   • MEICHTRY, Stacy; BISSERBE, Noemie. Le Pen Family Drama Splits France's Far Right National Front Party. Wall Street Journal. 19-08-2015. Dostupné online [cit. 28-02-2017]. Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
   • VAN, Sonia. France – A Guide to Europe's Right-Wing Parties and Extremist Groups. Time. 29-07-2011. Dostupné online [cit. 23-02-2016]. Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
2. La très instructive publication des comptes 2017 des partis politiques par la CNCCFP 2019年1月25日
3. RADAČIČOVÁ, Simone. Le Penová otočila. Už žádné referendum o frexitu, v Evropské unii chce zůstat a změnit ji spolu s dalšími populistickými stranami. Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 2018-12-06 [cit. 2022-11-05]. Dostupné online. 

Externí odkazy

• Oficiální stránky RN (francouzsky)
• Francie: Pravice se mění, Le Pen zůstává
• Postoj francouzských politických stran k evropské integraci Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine.

Autoritní data	BNF: cb11993012f (data) GND: 1167191226 LCCN: no2023044784 SUDOC: 236778560 VIAF: 603156565742923500001

Portály: Francie | Politika