Naturopatie nebo naturopatická medicína je forma alternativní medicíny, která využívá řadu pseudovědeckých postupů označovaných jako „přírodní“, „neinvazivní“ nebo podporujících „samoléčbu“. Ideologie a metody naturopatie jsou založeny spíše na vitalismu a lidovém léčitelství než na medicíně založené na důkazech (EBM).[1] Naturopaté obecně nedoporučují dodržovat moderní lékařské postupy, mimo jiné včetně lékařských testů, léků, očkování a chirurgických zákroků (operací).[2][3][4][5] Namísto toho se naturopatie opírá o nevědecké představy, které naturopaty často vedou k diagnózám a léčbě, jež nemají faktické opodstatnění.[6][7]
Naturopatie je lékařskou veřejností považována za neúčinnou a škodlivou, což vyvolává etické otázky ohledně jejího provozování[6][8][9] Kromě odsouzení a kritiky ze strany lékařské komunity, například Americké společnosti pro rakovinu (American Cancer Society),[10] byli naturopaté opakovaně odsuzováni a obviňováni z toho, že jsou šarlatány (léčitely, pseudovědci) a provozují šarlatánství.[6][11][12][13][14][15]
Naturopaté jsou známí svou častou kampaní za právní uznání ve Spojených státech amerických.[16]
Termín „naturopatie“ pochází z „natura“ (latinský kořen pro zrození) a „pathos“ (řecký kořen pro utrpení) a naznačuje „přirozené léčení“.[17] Naturopaté tvrdí, že prvním zastáncem naturopatické medicíny byl starořecký „otec medicíny“ Hippokrates, a to ještě předtím, než tento termín vznikl.[17][18] Naturopatie má své kořeny v evropském hnutí Natural Cure z 19. století.[19][20] Ve Skotsku začal Thomas Allinson v 80. letech 19. století propagovat svou „hygienickou medicínu“, která prosazovala přirozenou stravu a pohyb s vyhýbáním se tabáku a přepracování.[21][22]
Termín naturopatie zavedl v roce 1895 John Scheel[23] a koupil ho Benedict Lust, kterého naturopaté považují za „otce americké naturopatie“.[24] Lust se v Německu učil vodoléčbě a dalším přírodním zdravotním praktikám u otce Sebastiana Kneippa; Kneipp poslal Lusta do Spojených států, aby tam šířil své metody bez léků.[12] Lust definoval naturopatii spíše jako širokou disciplínu než jako konkrétní metodu a zahrnoval do ní takové techniky, jako je hydroterapie, bylinná medicína a homeopatie, a také vyřazení přejídání, čaje, kávy a alkoholu.[25] Tělo popisoval duchovními a vitalistickými termíny s „absolutním spoléháním se na kosmické síly lidské přirozenosti“.[26] Podle slovníku Merriam-Webster Dictionary je první známé použití slova „naturopatie“ v tisku z roku 1901.[27]
Od roku 1901 založil Lust v New Yorku Americkou školu naturopatie. V roce 1902 byly původní severoamerické Kneippovy společnosti zrušeny a přejmenovány na „Naturopatické společnosti“. V září 1919 byla Americká naturopatická společnost zrušena a Benedict Lust založil Americkou naturopatickou asociaci, která ji nahradila.[24][28] V prvních třech desetiletích dvacátého století získali naturopaté ve 25 státech licenci na základě zákonů o naturopatii nebo bezlékových praktikách.[24] Naturopatii si osvojilo mnoho chiropraktiků a několik škol nabízelo tituly doktora naturopatie (ND) i doktora chiropraxe (DC).[24] Odhady počtu naturopatických škol působících v tomto období ve Spojených státech se pohybují kolem jedné až dvou desítek.[10][23][24]
Po období rychlého růstu došlo po 30. letech 20. století na několik desetiletí k úpadku naturopatie. V roce 1910 vydala Carnegieho nadace pro rozvoj výuky Flexnerovu zprávu, která kritizovala mnoho aspektů lékařského vzdělávání, zejména kvalitu a nedostatečnou vědeckou přísnost. K úpadku naturopatie přispěl také nástup penicilinu a dalších „zázračných léků“, a následná popularita moderní medicíny. Ve 40. a 50. letech 20. století vedlo rozšíření zákonů o rozsahu praxe k tomu, že mnoho chiropraktických škol upustilo od studia naturopatie, ačkoli mnoho chiropraktiků se naturopatii věnovalo i nadále. V letech 1940-1963 vedla Americká lékařská asociace kampaň proti heterodoxním lékařským systémům. Do roku 1958 byla praxe naturopatie povolena pouze v pěti státech.[24]
V roce 1968 vydalo americké ministerstvo zdravotnictví, školství a sociálních věcí zprávu o naturopatii, v níž dospělo k závěru, že naturopatie nemá oporu v lékařské vědě a že naturopatické vzdělání je nedostatečné k tomu, aby připravilo absolventy na stanovení správné diagnózy a poskytování léčby. Zpráva nedoporučuje rozšiřovat úhradu Medicare o naturopatickou léčbu.[10][29] V roce 1977 dospěla k podobným závěrům australská vyšetřovací komise – nedoporučila udělování licencí naturopatům.[30]
Od 70. let 20. století došlo ve Spojených státech amerických a Kanadě k oživení zájmu o naturopatii v souvislosti s hnutím „holistického zdraví“.[24][25] Roku 2009 15 států v USA, Portoriko, Americké Panenské ostrovy a Washington, D.C. udělilo licenci naturopatickým praktikům[31] a stát Washington vyžaduje, aby pojišťovny nabízely úhradu za služby poskytované naturopaty.[32][33] Na druhou stranu některé státy, jako například Jižní Karolína a Tennessee, praxi naturopatie zakazují.[34][35][36]
V roce 2015 začala bývalá naturopatka Britt Marie Hermesová kriticky psát o svých zkušenostech s výukou a praktikováním naturopatie.[37][38]
Americká IHS (Indian Health Service) začala v roce 2013 přijímat naturopaty do svých klinik a ordinací, a rovněž jim umožnila splácení půjček.[39]
Praxe naturopatie je založena na víře ve schopnost těla uzdravit se samo prostřednictvím zvláštní vitální energie nebo síly, která řídí tělesné procesy uvnitř těla.[6] Diagnostika a léčba se týkají především alternativních terapií a „přírodních“ metod, které podle naturopatů podporují přirozenou schopnost těla uzdravovat se.[25][40] Naturopaté se zaměřují na holistický přístup a zcela se vyhýbají používání chirurgických zákroků a konvenčních léků.[10][41] Naturopaté se snaží předcházet nemocem snižováním stresu a změnou stravy a životního stylu, přičemž často odmítají metody medicíny založené na důkazech.[1][42]
Konzultace obvykle začíná dlouhým rozhovorem s pacientem zaměřeným na životní styl, anamnézu, emoční naladění a tělesné rysy, a také fyzickým vyšetřením.[25] Mnozí naturopaté se prezentují jako poskytovatelé primární péče a někteří naturopaté mohou předepisovat léky, provádět drobné chirurgické zákroky a do své naturopatické praxe začleňovat další konvenční lékařské přístupy, jako je poradenství v oblasti stravování a životního stylu.[25][43] Tradiční naturopaté se zabývají výhradně změnami životního stylu a nediagnostikují ani neléčí nemoci. Naturopaté obecně nedoporučují očkování a antibiotika, což částečně vychází z raných názorů, které tuto profesi formovaly, a mohou poskytovat alternativní léčebné prostředky i v případech, kdy se ukázalo, že medicína založená na důkazech je účinná.[9]
Naturopaté často vystupují proti konvenční medicíně a zaujímají antivakcinační postoj.[9]
Konkrétní metody, které naturopaté používjí, se liší podle jejich vzdělání a rozsahu praxe. Mohou zahrnovat bylinkářství, homeopatii,[44] akupunkturu, přírodní léčbu, fyzikální medicínu, aplikovanou kineziologii,[45] kolonické klystýry,[12][46] chelatační terapii,[11] terapii barvami,[45] kraniosakrální biodynamiku, analýzu vlasů, iridologii,[47] analýzu živé krve, ozonoterapii,[10] psychoterapii, opatření v oblasti veřejného zdraví a hygieny,[42] reflexologii,[45] rolfing,[28] masáže a tradiční čínskou medicínu. Přírodní léčba zahrnuje řadu terapií založených na působení přírodních prvků, jako je sluneční svit, čerstvý vzduch nebo teplo či chlad, a také výživová doporučení, jako je dodržování vegetariánské a plnohodnotné stravy, půst nebo abstinence od alkoholu a cukru.[47] Fyzikální medicína zahrnuje naturopatickou, kostní nebo manipulační terapii měkkých tkání, sportovní medicínu, cvičení a hydroterapii. Psychologické poradenství zahrnuje meditaci, relaxaci a další metody zvládání stresu.[47]
Průzkum z roku 2004 zjistil, že nejčastěji předepisovanou naturopatickou terapií ve státě Washington a Connecticut jsou rostlinné léky, vitamíny, minerály, homeopatie a léčba alergií.[44] V roce 2011 zveřejněné zkoumání webových stránek naturopatických klinik v Albertě a Britské Kolumbii zjistilo, že nejčastěji inzerovanou terapií je homeopatie, rostlinná medicína, výživa, akupunktura, poradenství v oblasti životního stylu a detoxikace.[46]
V roce 2020 průzkum metod používaných naturopaty ve čtrnácti zemích uvedl, že 27 % klientů se léčilo akupunkturou, 22 % homeopatií, 16 % „jinýmié energetickými léky“ a 13,5 % byla poskytnuta vodoléčba. Každému zákazníkovi bylo poskytnuto v průměru 4,0 „ošetření“. Třetina (33 %) pacientů konzultovala řešení svého primárního zdravotního problému pouze s naturopatem.[48]
Naturopatie jako celek postrádá odpovídající vědecký základ[1] a je odmítána lékařskou komunitou.[1] Ačkoli obsahuje platné rady týkající se životního stylu konvenční medicíny (zdravý spánek, vyvážená strava, pravidelný pohyb),[9] obvykle přidává řadu pseudovědeckých doporučení.[17] Některé metody se opírají o nehmotná „pole vitální energie“", jejichž existence nebyla prokázána, a panují obavy, že naturopatie jako obor má tendenci se izolovat od obecného vědeckého diskurzu.[17][49][50] Naturopatie je kritizována pro své spoléhání se na neprokázané, vyvrácené a další kontroverzní alternativní léčebné postupy a pro jejich vitalistické základy.[9][10] Přírodní látky známé jako „nutraceutika“ jsou v léčbě nemocí, zejména rakoviny, málo perspektivní, protože laboratorní experimenty prokázaly omezený terapeutický účinek na biochemické dráhy, zatímco klinické studie prokazují špatnou biodostupnost.[51] Podle American Cancer Society „vědecké důkazy nepodporují tvrzení, že naturopatická medicína dokáže vyléčit rakovinu nebo jakoukoli jinou nemoc.“[10] Podle Britt Marie Hermesové jsou naturopatické studentské programy problematické, protože „jako [student] naturopatie si po celou dobu vytváříte ospravedlnění, abyste si vytvořili pravidla a falšovali normy, jak interpretovat výzkum. Protože pokud to neuděláte, nezůstane vám v podstatě nic“.[52]
V roce 2015 zveřejnilo australské ministerstvo zdravotnictví výsledky přezkumu alternativních terapií, jehož cílem bylo zjistit, zda jsou některé z nich vhodné k tomu, aby byly hrazeny ze zdravotního pojištění; naturopatie byla jednou ze 17 hodnocených terapií, u nichž nebyly nalezeny žádné jasné důkazy o účinnosti.[53]
Kimball C. Atwood IV. v časopise Medscape General Medicine píše, že: „Naturopatičtí praktici nyní tvrdí, že jsou lékaři primární péče zběhlí v praktikování jak „konvenční“, tak „přírodní“ medicíny. Jejich vzdělání však dosahuje jen malého zlomku vzdělání lékařů, kteří vykonávají primární péči. Zkoumání jejich literatury navíc ukazuje, že je plná pseudovědeckých, neúčinných, neetických a potenciálně nebezpečných postupů.“[6]
V jiném článku Atwood píše, že „lékaři, kteří považují naturopaty za své kolegy, se tak ocitají v rozporu s jednou ze základních etických zásad moderní medicíny. Pokud nemají být naturopaté posuzováni jako „nevědci“, nemá tento termín žádný užitečný význam“.[11]
Bývalá licencovaná naturopatická lékařka Britt Marie Hermesová uvádí, že „jakýkoli produkt, který prodává naturopat, téměř zaručuje, že neexistují žádné spolehlivé vědecké údaje, které by podpořily jakákoli zdravotní tvrzení“[54], a že někteří naturopaté sice tvrdí, že praktikují pouze medicínu založenou na důkazech, „problém je ale v tom, že všichni naturopaté v akreditovaném naturopatickém programu musí rozsáhle studovat homeopatii, bylinnou medicínu, energetické léčení, chiropraktické techniky, hydroterapii“ a další pseudovědecké postupy.[52] Hermesová dále uvádí, že někteří naturopaté sice tvrdí, že jejich metoda může být účinnou léčbou psychických poruch, ale „žádná naturopatická léčba nebyla klinicky prokázána jako bezpečná a účinná u bipolární poruchy ani u žádného jiného onemocnění“.[55]
Podle Arnolda S. Relmana je Učebnice přírodní medicíny jako učební pomůcka nedostatečná, protože se nezmiňuje o mnoha běžných onemocněních nebo se jimi podrobně nezabývá, nesprávně zdůrazňuje léčbu, která „pravděpodobně nebude účinná“ před léčbou, která účinná je, a propaguje neověřené bylinné prostředky na úkor skutečných léčiv. Dochází k závěru, že „rizika pro mnoho nemocných pacientů, kteří vyhledají péči průměrného naturopatického lékaře, by daleko převážila nad možnými přínosy“.[56]
Massachusettská lékařská společnost uvádí: „Naturopatické praktiky se výzkumem nezměnily a zůstávají velkým sortimentem chybných a potenciálně nebezpečných tvrzení smíchaných s příměsí nekontroverzních dietních rad a rad o životním stylu“.[57]
Naturopaté často doporučují působení přirozeně se vyskytujících látek, jako je sluneční záření, byliny a některé potraviny, a také činnosti, které označují za přirozené, jako je cvičení, meditace a relaxace. Naturopaté tvrdí, že tato přírodní léčba pomáhá obnovit vrozenou schopnost těla léčit se samo bez nežádoucích účinků konvenční medicíny. „Přírodní“ metody a chemické látky však nemusí být nutně bezpečnější nebo účinnější než metody „umělé“ nebo „syntetické“ a každá léčba, která je schopna vyvolat účinek, může mít také škodlivé vedlejší účinky.[10][12][58][59]
Některé léčebné postupy nabízené naturopaty, jako je homeopatie, rolfing a iridologie, jsou všeobecně považovány za pseudovědu nebo šarlatánství.[60][61][62] Stephen Barrett z QuackWatch a National Council Against Health Fraud prohlásil, že naturopatie je „zjednodušená a že její postupy jsou plné šarlatánství“.[12][63] Podle Williama T. Jarvise „nevědecké zdravotnické praktiky, včetně naturopatických, používají nevědecké metody a klamou veřejnost, která se při nedostatku hlubokých znalostí v oblasti zdravotní péče musí spoléhat na ujištění poskytovatelů. Šarlatánství nejenže poškozuje lidi, ale podkopává schopnost provádět vědecký výzkum a vědci by se proti němu měli postavit.“[64] V australském případu z roku 2018 proti Marlyin Bodnarové, která matce radila, aby léčila ekzém svého malého syna syrovou stravou, což málem vedlo k smrti dítěte hladem, soudce Peter Berman řekl: „Dobře míněné, ale vážně míněné rady jsou, jak ukazují skutečnosti tohoto případu, schopny způsobit zranitelným dětem velkou škodu a dokonce i smrt.“[65] Dále Britt Marie Hermesová kritizuje „všudypřítomnou kulturu obviňování pacientů“ mezi naturopatickými praktiky, kdy „když něco pacientovi nefunguje a pacient nepociťuje všechny pozitivní účinky a nulové vedlejší účinky, které jsou s terapií slibovány, nikdy to není proto, že terapie nefunguje, ale proto, že pacient něco neudělal správně“.[52]
Praktici zabývající se naturopatií často vyjadřují svůj nesouhlas s očkováním. Důvody tohoto odporu částečně vycházejí z raných názorů, které formovaly vznik této profese.[66] Učebnice naturopatie, jejímž spoluautorem je Joseph Pizzorno, uvádí protiočkovací názory spojené se založením naturopatie ve Spojených státech: „návrat k přírodě při regulaci stravy, dýchání, cvičení, koupání a využívání různých sil“ namísto vakcíny proti neštovicím.[67]
Obecně je důkazů o souvislostech mezi naturopatií a očkováním dětí málo, ale „publikované zprávy naznačují, že pouze menšina naturopatů aktivně podporuje plné očkování“.[68][69] Ve státě Washington v letech 2000 až 2003 bylo výrazně méně pravděpodobné, že děti podstoupí očkování, pokud navštívily naturopata.[68] Průzkum mezi studenty naturopatie publikovaný v roce 2004 zjistil, že studenti kanadské College of Naturopathic Medicine s postupem v programu méně často doporučují svým pacientům očkování a stávají se nedůvěřivějšími vůči veřejnému zdravotnictví a konvenční medicíně.[4]
Asociace naturopatů v Britské Kolumbii uvádí několik zásadních obav týkajících se očkovacího kalendáře pro děti a vakcín obecně,[70] a politikou této skupiny je neobhajovat vakcíny ani se stavět proti nim.[71] Oregonská asociace naturopatů uvádí, že mnoho naturopatů „přizpůsobuje“ očkovací kalendář pro děti.[72]
Od roku 2016 Americká asociace naturopatických lékařů, která je největší profesní organizací licencovaných naturopatů v USA, „stále diskutuje o svém postoji k očkování“.[16]
Naturopaty lze obecně rozdělit do tří skupin:[10][73]
Ve Švýcarsku se tato dělení zaměřuje na ty, kteří mají federální diplom, na ty, kteří jsou uznáváni zdravotními pojišťovnami, a na ty, kteří nemají ani federální diplom, ani uznání zdravotními pojišťovnami. Naturopaty s federálním diplomem lze rozdělit do čtyř kategorií:[74][75]
Počet uvedených naturopatů (včetně tradičních praktiků) ve Švýcarsku vzrostl z 223 v roce 1970 na 1835 v roce 2000.[76]
Naturopaté mohou licenci získat v 17 státech USA a 5 kanadských provinciích. Zde jsou pak označováni jako „naturopatičtí lékaři“.[77] Licencovaní naturopaté se prezentují jako poskytovatelé primární péče,[25][43] přestože neabsolvují srovnatelné vzdělání s konvenčními lékaři, pokud jde o kvalitu vzdělání nebo množství hodin.[6][7]
V Britské Kolumbii legislativa povoluje licencovaným naturopatům používat titul „lékař“,[78] nicméně podle § 102 jednacího řádu College of Naturopathic Physicians of British Columbia (CNPBC) musí být pojmy „naturopatický“ nebo „naturopatická medicína“ uvedeny vždy, když člen CNPBC použije termín lékař.[79][80][81]
Licencovaní naturopati musí po absolvování programu akreditovaného Radou pro vzdělávání naturopatů (CNME) složit licenční zkoušky pro naturopatické lékaře (NPLEX), které spravuje Severoamerická rada pro naturopatické zkoušky (NABNE).[43][82][83] Školení v programech akreditovaných CNME zahrnuje základní lékařskou diagnostiku a postupy, jako jsou základní fyzická vyšetření a běžné krevní testy, a dále pseudovědecké metody, jako je homeopatie, akupunktura a energetické metody.[25][6][11][12] Tyto akreditované programy byly kritizovány za to, že zkreslují svou lékařskou přísnost a vyučují předměty, které jsou v rozporu s nejlepším chápáním vědy a medicíny.[12][84][85] CNME jako akreditační orgán byl charakterizován jako nespolehlivý a trpící střetem zájmů.[86][87][88] Licenční zkouška pro naturopaty byla lidmi mimo naturopatickou profesi označována za záhadu[11][57] a kritizována za testování homeopatických léků,[84] včetně jejich používání k léčbě dětských naléhavých případů.[37]
Naturopatičtí praktici nemají nárok na lékařské rezidentury, které jsou dostupné výhradně pro lékaře. Pro naturopatické praktiky je k dispozici omezené množství postgraduálních „rezidenčních“ míst nabízených prostřednictvím naturopatických škol a naturopatických klinik schválených CNME.[89] Většina naturopatických praktiků takovou rezidenční stáž neabsolvuje[44] a naturopatičtí praktiy ji pro získání licence nemají povinnost absolvovat,[10] s výjimkou států Utah a Connecticut.[90] Další vzdělávání v oblasti naturopatických modalit pro zdravotnické pracovníky se značně liší.[45]
Naturopaté sdružení ve školách akreditovaných CNME lobbují u státních, provinčních a federálních vlád za udělení lékařské licence a účast v sociálně zdravotních programech.[91] Americká asociace naturopatických lékařů zastupuje licencované naturopaty ve Spojených státech,[16] Kanadská asociace naturopatických lékařů zastupuje licencované naturopaty v Kanadě.[91] Lobbistické snahy naturopatů jsou financovány výrobci vitamínů a doplňků stravy[16] a zaměřují se na to, aby bylo naturopatické vzdělání prezentováno jako srovnatelné se vzděláním lékařským, a aby mělo vysoké profesní standardy.[91][92] Lékařské společnosti a skupiny tyto snahy kritizují a uvádějí důkazy o tom, že licencovaní naturopaté používají pseudovědecké metody bez solidního důkazního základu a nemají dostatečné klinické vzdělání, aby mohli kvalifikovaně diagnostikovat a léčit nemoci v souladu se standardy péče.[16][92][93][94] Jann Bellamy charakterizoval proces, kterým naturopaté a další praktikující pseudovědci přesvědčují zákonodárce, aby jim poskytli lékařské licence, jako „legislativní alchymii“.[95]
Od roku 2005 se Massachusettská lékařská společnost stavěla proti udělování licencí na základě obav, že ND se nemusí účastnit stáží, a obav, že „praktiky“ naturopatů zahrnují mnoho „chybných a potenciálně nebezpečných tvrzení.“[96] Zvláštní komise pro doplňkové a alternativní lékařské praktiky v Massachusetts jejich obavy odmítla a doporučila udělování licencí.[97]
Massachusettská lékařská společnost uvádí:
Naturopatická lékařská škola není lékařskou školou v ničem jiném než v přivlastňování slova lékařská. Naturopatie není oborem medicíny. Je to snůška výživových rad, domácích pouček a zdiskreditovaných léčebných postupů... Naturopatické vysoké školy si nárokují akreditaci, ale řídí se skutečnou „alternativní“ metodou akreditace, která je prakticky nesmyslná. Nejsou akreditovány stejnými orgány, které akreditují skutečné lékařské školy, a i když některé kurzy mají podobné názvy jako učební plány legitimních lékařských škol, jejich obsah je zcela odlišný.[57]
V roce 2015 začala proti naturopatické medicíně vystupovat bývalá naturopatická lékařka Britt Marie Hermesová, která vystudovala Bastyr University a vykonávala praxi ND s licencí ve Washingtonu a Arizoně[98][37][99] Kromě toho, že se staví proti dalšímu udělování licencí, je přesvědčena, že ND by neměli mít právo používat titul „lékař“[37] a že by jim mělo být zakázáno léčit děti.[100]
Naturopaté agresivně lobbují za zákony, které by jim vydávaly lékařské licence. Tuto politickou snahu bych charakterizovala jako zvrácenou redefinici slov „lékař“, „lékařská škola“ a „rezidentura“ s cílem zakrýt nedostatečnost vzdělávání poskytovaného v naturopatických programech. Studenti ND si neuvědomují, že si zkracují vzdělání, a proto nemají žádné prokazatelné kompetence, které se mají v moderní medicíně.[101]
Tradiční naturopaté jsou ve Spojených státech zastoupeni Americkou naturopatickou asociací (ANA), která zastupuje přibližně 1 800 praktiků,[102] a Americkou naturopatickou lékařskou asociací (ANMA).[24]
Úroveň naturopatického vzdělání se mezi tradičními naturopaty ve Spojených státech liší. Tradiční naturopaté mohou absolvovat programy bez osvědčení nebo vysokoškolské programy, a obvykle se označují jako naturopatičtí konzultanti. Tyto programy často nabízejí neakreditované tituly online, ale nenabízejí komplexní biomedicínské vzdělání ani klinický výcvik.
Tradiční naturopaté, kteří se zúčastnili průzkumu v Austrálii, vnímají medicínu založenou na důkazech jako ideologický útok na své přesvědčení o vitalistických a holistických principech[1] a obhajují integritu praxe přírodní medicíny.[1]
Naturopaté, kteří absolvovali akreditované programy, v roce 2002 tvrdili, že jejich školení, na rozdíl od tradičních naturopatických programů, využívá vědecké principy založené na důkazech, ale toto tvrzení zůstává nepřesné.[6][12]
Naturopatie se praktikuje v mnoha zemích a podléhá různým normám regulace a úrovním akceptace. Rozsah praxe se v jednotlivých jurisdikcích značně liší. Ve dvou státech USA je provozování naturopatie nezákonné.[34][35][36]
Pro získání licence lékaře je nutná odborná způsobilost k výkonu zdravotnického povolání lékaře podle zákona č. 95/2004 Sb. Co se týče komplementární a alternativní medicíny obecně neexistuje v ČR žádná lékařská ani jiná zdravotnická odbornost tohoto druhu a zaměření. Výkon zdravotních služeb v oblasti alternativní medicíny podléhá pouze všeobecným právním předpokladům, stanoveným pro tyto služby na trhu. Žádné zvláštní předpoklady nejsou podle českého zdravotnického práva vyžadovány. To platí i o zdravotnickém vzdělávání.[103]
Švýcarská federální ústava vymezuje Švýcarské konfederaci a švýcarským kantonům v rámci jejich pravomocí dohled nad komplementární medicínou.[104] Federální orgány musí zejména zřídit diplomy pro provozování nevědecké medicíny. První z takových diplomů byl v dubnu 2015 schválen pro výkon naturopatie.[74] Naturopatie a tradiční medicína mají ve Švýcarsku dlouhou tradici.[zdroj?] Švýcarské kantony vydávají vlastní předpisy v oblasti veřejného zdraví. Přestože je pro některé kantony typická monopolní právní úprava, jsou úřady vůči praktikům alternativním medicíny poměrně tolerantní.[75]
Naturopatie není ve Spojeném království regulována. V roce 2012 zrušily veřejně financované univerzity ve Spojeném království programy alternativní medicíny, včetně naturopatie.[105]
V roce 1977 provedla komise revizi všech vysokých škol naturopatie v Austrálii a zjistila, že přestože mají osnovy, které se zdají pokrývat základní biomedicínské vědy, skutečné přednášky s těmito osnovami příliš nesouvisí a není k dispozici žádná významná praktická činnost. Kromě toho se zdálo, že nejsou významně a systematicky pokryty techniky, které naturopaté upřednostňují, jako je homeopatie, Bachova květová terapie nebo minerální soli.[30]
Australská lékařská asociace (AMA) zastává stanovisko, že „aspekty komplementární medicíny založené na důkazech mohou být součástí péče o pacienta ze strany lékaře“, ale má obavy, že existují „omezené důkazy o účinnosti týkající se většiny komplementární medicíny. Neprokázané doplňkové léky a terapie mohou představovat riziko pro zdraví pacienta buď přímo v důsledku nesprávného užívání, nebo nepřímo, pokud pacient odkládá vyhledání lékařské péče“. Stanovisko AMA k regulaci je takové, že „by měla existovat vhodná regulace lékařů komplementární medicíny a jejich činnosti“.[106]
V roce 2015 australská vláda neshledala pro naturopatii žádné jasné důkazy o účinnosti,[53] a proto v roce 2017 australská vláda jmenovala naturopatii jako praxi, která nebude mít nárok na dotace z pojištění, s tím, že tento krok „zajistí, že prostředky daňových poplatníků budou vynaloženy vhodně a nebudou směřovat na terapie, pro které chybí důkazy“.[107]
V pěti kanadských provinciích, sedmnácti amerických státech a v District of Columbia jsou naturopatičtí lékaři, kteří absolvovali akreditovanou školu naturopatické medicíny v Severní Americe, oprávněni používat označení ND nebo NMD. Jinde jsou označení "naturopath", "naturopathic doctor" a "doctor of natural medicine" obecně nechráněná nebo zakázaná.[36][73]
V Severní Americe každá jurisdikce, která reguluje naturopatii, definuje místní rozsah praxe naturopatických lékařů, který se může značně lišit. V některých regionech jsou povoleny drobné chirurgické zákroky, přístup k lékům na předpis, manipulace s páteří, porodnictví (přirozený porod) a gynekologie; v jiných regionech jsou tyto činnosti z rozsahu naturopatické praxe vyloučeny nebo je naturopatie zcela zakázána.[36][108]
Pět kanadských provincií uděluje licenci naturopatickým lékařům: Ontario, Britská Kolumbie, Manitoba, Saskatchewan a Alberta.[108][109]
Největší rozsah praxe v Kanadě má Britská Kolumbie, která umožňuje certifikovaným ND předepisovat léky a provádět drobné chirurgické zákroky.[110]
V Indii na naturopatii dohlíží Ministerstvo ájurvédy, jógy a naturopatie, unani, siddhy a homeopatie (AYUSH); existuje studijní obor (na 5 a půl roku) „Bachelor of Naturopathy and Yogic Sciences“ (BNYS), který od srpna 2010 nabízelo dvanáct indických vysokých škol.[112] Národní institut naturopatie v Puné, který působí pod AYUSH, který byl založen 22. prosince 1986 a podporuje zařízení pro standardizaci a šíření stávajících znalostí a jejich aplikaci prostřednictvím výzkumu v naturopatii v celé Indii.[113][114]
V červenci 2015 byla v Sydney obviněna naturopatka spolu s matkou pacienta z těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti a neposkytnutí péče dítěti. Léčba ekzému dietou způsobila osmiměsíčnímu chlapci vážnou podvýživu a vývojové problémy; během tří měsíců zhubl o jeden kilogram a téměř zemřel.[115]
Roku 2016 Fikreta Ibrisevicová docházela k naturopatovi v Kentucky, který ji sliboval vyléčit z rakoviny během tří měsíců s tím, že „chemoterapie je pro chudáky“. Přestože utratila 7000 dolarů za bylinnou léčbu, dietní poradenství, masáže a koupele nohou, se jí podle žaloby, kterou požadovala odškodnění a náhradu škody, objevilo dalších šest nádorů. Když Ibrisevicová na začátku roku 2017 zemřela, její muž naturopata v budově Natural Health Center for Integrative Medicine zastřelil.[116][117]
Roku 2019 Alyssa Nelsonová podstoupila u vancouverského naturopata tekutou rinoplastiku (injekční kosmetickou výplň nosu – obvykle kyselinou hyaluronovou). Naturopaté, kteří ji v Britské Kolumbii nabízeli, ji propagovali jako dočasnou a relativně bezbolestnou a rychlou alternativu k chirurgickému zákroku. Lékaři však tvrdí, že existují vážná rizika – včetně odumření kůže v okolí místa vpichu nebo dokonce oslepnutí. Podle žaloby Nelsonové zákrok vedl k zlomenině horní čelisti, způsobil odumření některých zubů a vedl k bolestem hlavy, rozmazanému vidění, posttraumatické stresové poruše a nespavosti.[118][119]