Nikos Skalkottas

Nikos Skalkottas
Základní informace
Narození8.jul. / 21. března 1904greg.
Chalkis
Úmrtí19. září 1949 (ve věku 45 let)
Athény
Příčina úmrtíkýla
Žánryklasická hudba a dodekafonie
Povoláníhudební skladatel a houslista
Nástrojehousle
Členem skupinDruhá vídeňská škola
Panhellenic Musician Union
Manžel(ka)Maria Pangali (1946–1949)
Partner(ka)Mathilde Temko (1926–1931)
DětiAlekos Skalkottas
Nikos N. Skalkottas
Artemis Lindal
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nikos Skalkottas (také Nikolaos, řecky Nίκος Σκαλκώτας) (21. března 1904 Chalcis ostrov Euboea, Řecko – 19. září 1949 Athény) byl řecký hudební skladatel. Jeden z významných členů Druhé vídeňské školy.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Skalkottas se narodil na řeckém ostrově Euboea v chudé rodině. Otec byl řezač mramoru a lidový muzikant. Na housle začal hrát v pěti letech pod vedením svého otce a strýce Kostase. O tři roky později se rodina přestěhovala do Athén, protože Kostas ztratil místo městského kapelníka. Nikos pokračoval ve studiu hudby na athénské konzervatoři, kterou s vynikajícím prospěchem absolvoval v roce 1920. Získal stipendium z Averoffovy nadace, které mu umožnilo pokračovat ve studiu v zahraničí.

V letech 1921–1933 žil v Berlíně. Nejprve studoval hru na housle u Willy Hesse na Pruské akademii umění. V roce 1923 se rozhodl studovat kompozici. Jeho učiteli byli Robert Kahn, Paul Juon, Kurt Weill a Philipp Jarnach. V letech 1927–1932 byl žákem Arnolda Schoenberga v jeho berlínské mistrovské třídě. Po několik let žil s houslistkou Matla Temko, se kterou měl dvě děti.

V březnu 1933 byl donucen chudobou a dluhy k návratu do Athén. Měl původně v úmyslu se vrátit do Berlína, ale utrpěl nervové zhroucení a řecké úřady mu odebraly pas, údajně proto, že nevykonal vojenskou službu. V Řecku tak zůstal až do konce svého života. Živil se jako houslista v athénských orchestrech. Pracoval také Archivu lidové hudby v Athénách na transkripci řeckých lidových písní do běžné evropské notace. Během německé okupace Řecka za 2. světové války byl po několik měsíců internován. V roce 1946 se oženil s klavíristkou Marií Pangaliovou, se kterou měl dva syny. V roce 1949, krátce po narození druhého syna, zemřel.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]
Pamětní deska v Berlíně

Orchestrální skladby

[editovat | editovat zdroj]
  • Symfonická suita č. 1 (1929)
  • 36 řeckých tanců (1931–36)
  • Overture (také nazývaná Symfonie) Návrat Odyseův (1942)
  • Symfonická suita č. 2 (1944–46)
  • Klasická symfonie pro dechový orchestr (1947)
  • Starověký řecký pochod (1947)
  • Symfonieta b-moll (1948–9)
  • Řecký tanec c-moll (1949)

Koncerty

[editovat | editovat zdroj]
  • Concerto Grosso pro dechový orchestr (1928–31, ztraceno)
  • Koncert pro housle, klavír a komorní orchestr (1930)
  • Klavírní koncert č. 1 (1931)
  • Concertino pro dva klavíry a orchestr (1935)
  • Tři řecké tance (1936)
  • Sedm řeckých tanců (1936)
  • Klavírní koncert č. 2 (1937)
  • Houslový koncert (1938)
  • Violoncellový koncert (1938, ztracen)
  • Klavírní koncert č.. 3 (1939; pro klavír a 10 dechových nástrojů)
  • 10 skic (1940)
  • Koncert pro housle, violu a velký dechový orchestr (1940–42)
  • Malá suita pro smyčce (1942)
  • Koncert pro kontrabas (1942)
  • Koncert pro dvoje housle (1944–45)
  • Concertino pro klavír (1948–49)
  • Nocturne-Divertimento pro xylofon a orchestr (1949)

Balety

[editovat | editovat zdroj]
  • Dívka a smrt (1938)
  • Skřítci (1939, částečně podle klavírních skladeb Bély Bartóka a Igora Stravinského)
  • Ostrovní obrazy (baletní suita, 1943)
  • Kráska s růží (1946)
  • Řecká země a moře (1947–48)
  • Moře (1948–49)

Scénická hudba

[editovat | editovat zdroj]

Komorní hudba

[editovat | editovat zdroj]
  • Sonáta pro housle sólo (1925)
  • Smyčcový kvartet (1926; ztraceno)
  • Smyčcové trio (1926; ztraceno)
  • Smyčcový kvartet č. 1 (1928)
  • Sonatina č. 1 pro housle a klavír (1929; partly ztraceno)
  • Sonatina č. 2 pro housle a klavír (1929)
  • Smyčcový kvartet č. 2 (1929–30; ztraceno)
  • Easy Music pro smyčcový kvartet (1930; ztraceno)
  • Oktet (1931)
  • Smyčcové trio č. 2 (1935)
  • Sonatina č. 3 pro housle a klavír (1935)
  • Sonatina č. 4 pro housle a klavír (1935)
  • Smyčcový kvartet č. 3 (1935)
  • Klavírní trio (1936)
  • Malý chorál a fuga pro housle a klavír (1936)
  • Pochod vojáčků pro housle a klavír (1936)
  • Nocturno pro housle a klavír (c. 1937)
  • Rondo pro housle a klavír (c. 1937)
  • 8 variací na řeckou národní píseň pro klavírní trio (1938)
  • Gavotta pro housle a klavír (1939)
  • Concertino pro hoboj a klavír (1939)
  • Scherzo pro housle, violu, violoncello a klavír (1936–40)
  • Scherzo pro housle a klavír (1940)
  • Largo pro violoncello a klavír (1940)
  • Menuetto Cantato pro housle a klavír (1940)
  • 10 skic pro smyčcový kvartet (1940)
  • Smyčcový kvartet č. 4 (1940)
  • Duo pro housle a violu (1939–42)
  • Kvartet pro hoboj, trubku, fagot a klavír (1940–43)
  • Concertino pro trubku a klavír (1940–43)
  • Tango a Foxtrot, pro hoboj, trubku, fagot a klavír (1940–43)
  • Sonáta pro housle a klavír (1940–43)
  • Sonata concertante pro fagot a klavír (1943)
  • Malá suita č. 1 pro housle a klavír (1946)
  • Malá suita č. 2 pro housle a klavír (1946)
  • Duo pro housle a violoncello (1947)
  • 3 řecké lidové písně pro violoncello a klavír (c. 1942–48)
  • Bolero pro violoncello a klavír (1948–9)
  • Něžná melodie pro violoncello a klavír (1948–9)
  • Serenáda pro violoncello a klavír (1948–9)
  • Sonatina pro violoncello a klavír (1949)
  • Gero Dimos pro smyčcový kvartet (1949)

Vokální hudba

[editovat | editovat zdroj]
  • Doe pro zpěv a klavír (1931)
  • 16 melodií pro mezzosoprán a klavír (1941)

Klavírní skladby

[editovat | editovat zdroj]
  • Řecká suita (1924–25)
  • 15 malých variací (1927)
  • Sonatina (1927)
  • 4 suity č. 1 (1936–1941)
  • 32 klavírních skladeb (1940)
  • 4 etudy (1941)
  • Berceuse (1941)
  • Echo (1946)
  • Procesí k Acheronu (1948)

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Hans Keller: "Nikos Skalkottas: An Original Genius". The Listener, no. 52/134 (9 December 1954), p. 1041
  • The New Grove Dictionary of Music and Musicians. Second Edition. Ed. John Tyrrell, London 2001.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]