Noto

Další významy jsou uvedeny na stránce Noto (rozcestník).
Noto
Comune di Noto
Katedrála San Nicolò di Mira
Katedrála San Nicolò di Mira
Poloha
Souřadnice36°53′ s. š., 15°5′ v. d.
Nadmořská výška152 m n. m.
Časové pásmoUTC+01:00 (standardní čas)
UTC+02:00 (letní čas)
StátItálieItálie Itálie
Autonomní regionSicílie
Volné sdružení obcíSiracusa
Noto
Noto
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha550,86 km²
Počet obyvatel23 816 (2009)
Hustota zalidnění43 obyv./km²
Správa
StarostaCorrado Valvo
Oficiální webwww.comune.noto.sr.it
Telefonní předvolba+ 931
PSČ96017
Označení vozidelSR
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Kostel svatého Karla Boromejského.
Balkon paláce Villadorata.
Kostel San Domenico.
Ducezio Palace - radnice

Noto (Sicilisky: Nuotu, Latinsky: Neetum nebo Netum) je obec a město na jihovýchodě Sicílie, na území volného sdružení obcí Siracusa. Leží 32 km jihovýchodně od správního centra sdružení obcí Syrakus, na úpatí pohoří Iblei a dává jméno údolí, které je obklopuje (Val di Noto). V roce 2002 bylo Noto a jeho barokní stavby spolu s dalšími sedmi východosicilskými městy zařazeno na Seznam světového dědictví UNESCO.[1]

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Staré město, Noto Antica, leží 8 km severně ve směru na Mount Alveria. V antice se nazývalo Netum a bylo městem původních obyvatel Sicílie Sicelů. Římané, dohodou z roku 263 př. n. l., ponechali město vládci Syrakus Hierovi II. O Notu se zmiňuje Cicero jako o foederala citilas [2] i Plinius starší jako o Latinae conditionis. [3] Podle legendy zde přistál Daidalos po svém letu přes Jónské moře a zastavil se zde i Héraklés po splnění svého sedmého úkolu.

Noto si dovolilo vzdorovat i dosazenému římskému guvernérovi Verresovi, jehož vláda ostatně přinesla Sicílii jen úpadek. V roce 886 bylo dobyto Araby, kteří je pozvedly na hlavní město jednoho ze tří okrsků do nichž byla Sicílie za jejich vlády rozdělena. Později se z něj stalo bohaté normanské město.

V 16. a 17. století se ve městě narodila řada pozoruhodných intelektuálních postav, např. vědec a historik Giovanni Aurispa, právníci Andrea Barbazio a Antonio Corsetto, nebo architekt Matteo Carnelivari: Král Ferdinand II. Aragonský nazval v roce 1503 Notu „město géniů“. V následujících letech expandovalo za své středověké hranice, byly postaveny nové budovy, kostely a kláštery. Vše však zničilo katastrofální zemětřesení 11. ledna 1693. Následkem zemětřesení se zhroutila i ekonomika města, která byla založena zejména na zemědělské produkci (víno, olej, obilí, rýže, bavlna) a proslulých rukodělných výrobcích.

Dnešní město bylo po zemětřesení vybudováno na levém břehu řeky Asinaro. Vynikajícím architektům té doby se podařilo učinit z města skvost barokní architektury. Jejich zásluhou bylo v roce 2002 Noto společně s dalšími sedmy městy jihovýchodní Sicílie zařazeno na Seznam světového dědictví UNESCO pod souhrnným názvem „Pozdně barokní města v údolí Val di Noto“. Většina budov byla postaveny z měkkého tufového kamene, který ve sluneční záři dává městu typický medový odstín. Velkou ztrátu utrpělo sicilské baroko v roce 1996, když se náhle zřítila část katedrály.

Město ztratilo svůj statut hlavního města provincie v roce 1817. 16. května zde vypukla vzpoura proti vládnoucímu rodu Bourbonů a město otevřelo své brány vojsku Giuseppe Garibaldiho. O pět měsíců později, 21. října, bylo plebiscitem schváleno připojení k Piemontu.

V roce 1844 se Noto stalo sídlem biskupa, ale v roce 1866 výrazně utrpělo zrušením náboženských společenství, které byly hluboce spojeny se strukturou města a jeho budov.

Z fašistické diktatury bylo Noto osvobozeno v červnu 1943. V referendu, které se konalo v roce 1946, se obyvatelé Nota vyslovili pro monarchii.

V blízkosti Nota byl vybudován astronomický radioteleskop o průměru 32 m, který je součástí Ústavu radioastronomie v Bologni.

Ve městě se v květnu každoročně koná festival květin Infiorata.

Hlavní památky

[editovat | editovat zdroj]

Noto je známé svými architektonickými památkami z počátku 18. století, které jsou považovány za mistrovská díla sicilského baroka.

Paláce a další budovy

[editovat | editovat zdroj]
  • Ducezio Palace, dnešní radnice. Architekt Vincenzo Sinatra. Uvnitř neoklasické fresky Antonia Mazzy.
  • Astuto Palace.
  • Villadorata palace na Via Nicolaci, kterou postavil P. Labisi v rice 1733.

Církevní stavby

[editovat | editovat zdroj]
  • Katedrála San Nicolò di Mira (dokončena 1776).
  • Kostel Santa Caterina.
  • Kostel San Corrado.
  • Kostel Collegio di San Carlo.
  • Kostel Sacro Nome di Gesu.
  • Klášter Santa Chiara (1735). Navržený Gagliardim. Má oválný půdorys, interier je rozdělen dvanácti sloupy. Je zde umístěn obraz „Madona s dítětem“ z 16. stol.
  • Kostel San Michele Arcangelo.
  • Kostel Santa Maria della Scala.
  • Kostel Santissimo Salvatore.
  • Městská knihovna.
  • Kostel San Nicola di Mira.
  • Kostel Santa Chiara, s nádhernou Madonou od Antonella Gagini.
  • Kostel San Francesco d'Assisi (Immacolata).
  • Kostel Spirito Santo.
  • Kostel Ecce Homo.
  • Kostel Santa Maria dell'Arco.
  • Kostel Anime Sante del Purgatorio ("Svatých duší v očistci").
  • Kostel Santa Maria della Rotonda.
  • Kostel Santissima Trinità.
  • Kostel San Carlo al Corso (Rosario Gagliardi).
  • Kostel Santa Maria del Carmelo.
  • Kostel San Pietro Martire.
  • Kostel San Michele Arcangelo.
  • Kostel San Domenico (by Rosario Gagliardi).
  • Kostel Sant'Antonio Abate.
  • Kostel Santa Caterina.
  • Kostel Crociferio di San Camillo.
  • Kostel Montevergine (San Girolamo).
  • Kostel Santissimo Salvatore.
  • Kostel San Andrea Apostolo.
  • Kostel San Pietro delle Rose (Saints Peter and Paul).
  • Kostel SS. Crocifisso.
  • Kostel Sant'Egidio Vescovo.
  • Kostel Santa Maria del Gesù.
  • Kostel Annunziata.
  • Kostel Santa Agata.

Archeologické nálezy

[editovat | editovat zdroj]

Památky na dřívější obyvatele Nota jsou téměř zcela zasypány troskami středověkého města. Výjimku tvoří tři komory vytesané ve skále. O jedné z nich je zmínka v knihovně, že patřila gymnasiu. Zbývající byly svatostánky hrdinů. Vykopávky přinesly na světlo čtyři hřbitovy z období Sikelů a jeden z období řeckého, přibližně z třetího a druhého století př. n. l. Byly objeveny rovněž katakomby z křesťanské doby a několik byzantských hrobek..

Přibližně 7 km jižně od města, na levém břehu řeky Tellaro stojí kamenný sloup cca 10 m vysoký o němž se traduje, že byl postaven na památku porážky athénského generála Nikiase. Hroby v okolí jsou nekropolí patřící blízkému městečku Heloron.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Late Baroque Towns of the Val di Noto – seznam na webových stránkách UNESCO
  2. ↑ Verr. v. 51, 133
  3. ↑ Hist. Nat. iii. 8. 14

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Sicílie • Obce ve volném sdružení obcí Siracusa