Octan železitý

Octan železitý
Struktura kationtu
Struktura kationtu
Model molekuly kationtu
Model molekuly kationtu
Obecné
Systematický názevoctan železitý
Funkční vzorec(CH3COO)3Fe
Sumární vzorecC14H27Fe3O18
Vzhledčervenohnědý prášek
Identifikace
Registrační číslo CAS1834-30-6
PubChem164887
SMILESCC(=O)[O-].CC(=O)[O-].CC(=O)[O-].[Fe+3]

o1c(C)[o+][Fe-3]6(O23)([OH2+])([o+]c(C)o4)[o+]c(C)o[Fe-3]24([OH2+])([o+]c(C)o5)[o+]c(C)o[Fe-3]135([OH2+])[o+]c(C)o6 (jako komplex)
InChIInChI=1/3C2H4O2.Fe/c3*1-2(3)4;/h3*1H3,(H,3,4);/q;;;+3/p-3
Vlastnosti
Molární hmotnost650,88 g/mol
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech		rozpustný v ethanolu[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Octan železitý je komplexní sůl se vzorcem [Fe3O(OAc)6(H2O)3]+ (OAc− = CH3COO−).[2]

Tvorba tohoto hnědočerveného komplexu může sloužit k důkazu přítomnosti železitých iontů.[3]

Struktura a příprava

[editovat | editovat zdroj]

Octan železitý se připravuje reakcemi vodných roztoků železitých solí s octany.[4] Prekurzorem je obvykle právě vysrážený oxid/hydroxid železitý, ve kterém nejsou přítomny halogenidy.[5]

Kation této soli je trojjaderný.[6] Železitá centra mají oktaedrickou geometrii, kde jsou navázána na šest kyslíkových ligandů, mezi které patří i trojitý můstek tvořený oxidem uvnitř rovnostranného trojúhelníku.[7] Jedná se o jeden z prvních známých molekulových komplexů železa, který obsahuje oxidový ligand. Kation má symetrii typu D3h.

Reakce

[editovat | editovat zdroj]

Koncové aqua ligandy mohou být nahrazeny jinými, například pyridinem nebo dimethylformamidem. Je známa i řada solí s obměněným aniontem, jako například [Fe3(μ3-O)(OAc)6(H2O)3]Cl. Redukcí kationtů vzniká neutrální derivát obsahující jedno železnaté a dvě železitá centra.[2] Jsou popsány i sloučeniny obsahující několik různých kovů, jako je [Fe2CoO(OAc)6(H2O)3].[8]

Podobné sloučeniny

[editovat | editovat zdroj]

Jsou známy obdobné chromité, ruthenité, vanadité a rhodité soli.[9] Octan železitý (bez oxo ligandu) je červená pevná látka, kterou lze získat reakcí octanu stříbrného s chloridem železitým.[10]

Použití

[editovat | editovat zdroj]

Látky získávané zahříváním železa s kyselinou octovou na vzduchu, popisované jako octany železité, se používají jako barviva a mořidla.[2]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Iron(III) acetate na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Iron(III) Acetate [online]. [cit. 2015-04-18]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c J. Burgess; M. V. Twigg. Encyclopedia of inorganic chemistry. [s.l.]: [s.n.], 2005. ISBN 978-0-470-86078-6. 
  3. ↑ H. Brearley; F. Ibbotson. The Analysis of Steel-Works Materials. London; New York: [s.n.], 1902. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-04-18.  Archivováno 18. 4. 2015 na Wayback Machine.
  4. ↑ W. Simon. Manual of Chemistry. [s.l.]: [s.n.], 2007. ISBN 978-1406733358. S. 474. 
  5. ↑ H. Lux. Handbook of Preparative Inorganic Chemistry. [s.l.]: [s.n.], 1963. Kapitola Basic Iron(III) Acetate, s. 1508. 
  6. ↑ R. Weinland; P. Dinkelacker. Über Salze einer Hexaacetato(formiato)-trichrombase. II. Berichte der Deutschen Chemischen Gesellschaft. 1909, s. 2997–3018. Dostupné online. DOI 10.1002/cber.19090420318. 
  7. ↑ B. N. Figgis; G. B. Robertson. Crystal-Molecular Structure and Magnetic Properties of Cr3(CH3.COO)6OCl.5H2O. Nature. 1965-02-13, s. 694–695. DOI 10.1038/205694a0. Bibcode 1965Natur.205..694F. 
  8. ↑ Antony B. Blake; Ahmad Yavari; William E. Hatfield; C. N. Sethulekshmi. Magnetic and spectroscopic properties of some heterotrinuclear basic acetates of chromium(III), iron(III), and divalent metal ions. Journal of the Chemical Society, Dalton Transactions. 1985, s. 2509. DOI 10.1039/DT9850002509. 
  9. ↑ WIBERG, Egon. Inorganic chemistry. 1st English ed.. vyd. San Diego: Academic Press xxxix, 1884 pages s. Dostupné online. ISBN 0-12-352651-5, ISBN 978-0-12-352651-9. OCLC 48056955 
  10. ↑ Ram C. Paul; Ramesh C. Narula; Sham K. Vasisht. Iron(III) acetates. Transition Metal Chemistry. 1978, s. 35–38. DOI 10.1007/BF01393501. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]