Onsen (japonsky: 温泉) je japonské slovo označující termální prameny, veřejné lázně a tradiční hostince, které často disponují vlastními onseny. V Japonsku se nachází přibližně 25 000 horkých pramenů a zhruba 3 000 zařízení využívá tyto geotermálně ohřívané vody.[1] Onseny se liší velikostí a rozdělené podle pohlaví.[2]
Onsen je možné rozdělit na venkovní lázně (露天風呂 or 野天風呂, roten-buro / noten-buro) a vnitřní lázně (内湯, učiju). Tradičně tyto lázně byly využívány veřejností, když obyčejný lid ještě nedisponoval vlastními koupelnami. Tyto veřejné lázeňské domy se zatívají sentó. V dnešní době mnoho tradičních lázní v Japonsku zaniká, protože je normální mít v domácnosti vlastní koupelnu.[3] Lázně onsen jsou tradiční součástí japonské kultury a veřejného života. Lázně jsou velmi turisticky populární a mohou být součástí větších zařízení jako jsou hotely nebo tradiční rjokan. V Japonsku existují celá města, které se věnují a jsou známá pro své onseny.
Onseny jsou často vyhlášené svými léčivými efekty a prospěšností pro celé tělo a ducha. Speciální složení minerálů a jiných látek těmto léčivým schopnostem napomáhá.[4][5]
Onsen je často označován kandži 湯 (ju, což znamená „horká voda“) a nebo také jenom hiraganovým ゆ (ju). Na mapách a značkách často také najdeme symbol ♨.
Podle japonského zákona o horkých pramenech (温泉法, Onsen Hó), je onsen definován jako „horká voda, minerální voda, vodní pára a jiné plyny (s výjimkou zemního plynu, jehož hlavní složkou jsou uhlovodíky), které vyvěrají ze země.[6] Tento pramen musí mít teplotu vyšší než 24 °C a musí obsahovat jisté minerály ve specifické koncentraci jako například železo, sodík, hořčík a síru. [1]
Často, když voda obsahuje jiné minerály a látky, než jsou běžné v těchto horkých pramenech, provozovatelé těchto zařízení je obvykle uvádějí na informačních tabulích nebo jiných materiálech. Tato zařízení se dělí do kategorií podle převládajícího prvku, například sírné lázně (硫黄泉, ió-sen), lázně s chloridem sodným (ナトリウム泉, natoriumu-sen) a mnoho dalších.
Onsen nejsou jenom lázně, kde se lidé ponoří až po krk do vody a sedí a relaxují. Existují i jiné typy koupelí, které je možné nalézt v různých zařízeních.
Každý návštěvník by se měl před vstupem do lázně důkladně umýt. Pro tuto potřebu jsou přímo v těchto zařízeních instalovány sprchy, které bývají ve stejné místnosti jako lázeň. V onsenu jsou často k dispozici mýdlo, šampon, kyblíky a jiné pomůcky na umývání, které zákazníci mohou použít. Je však velmi neslušné a sociálně nepřijatelné vstoupit do koupele se zbytky pěny na těle.[2]
Zákazníci mají zakázáno nosit plavky do onsenu. Zákazník by měl být úplně nahý, když vchází do prostoru lázní. většina lidí si sebou do koupele bere pouze malý ručník na zakrytí intimních partií. Po koupeli by se měl člověk jen lehce osušit a důkladnější sušení nechat do prostoru převlékáren. [2]
V Japonsku je zcela normální najít onseny, které jsou smíšené (混浴, kon'joku). V dnešní době jsou však na ústupu. Navíc jsou zákazníci často nuceni nosit plavky, i když v lázních rozdělených podle pohlaví je toto chování považováno za neslušné a není povoleno.[8]
Ve více než polovině všech onsenů v Japonsku je vstup s tetováním zakázán, ale mnozí majitelé tato opatření zmírňují, aby přilákali zahraniční návštěvníky a turisty.[9] Tetování má v Japonsku negativní konotace kvůli Jakuze.