Operace Herkules
| Operace Herkules | |||
|---|---|---|---|
| konflikt: Druhá světová válka | |||
 Plán operace Herkules. 1) a 2) letecké a námořní výsadky. 3) a 4) obsazení hlavního města La Valleta. | |||
| Trvání | plánována na červenec 1942 | ||
| Místo | Malta | ||
| Souřadnice | 35°53′ s. š., 14°30′ v. d. | ||
| Výsledek | operace zrušena v listopadu 1942 | ||
| Strany | |||
| |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Operace Herkules bylo německé krycí označení plánované spojené německo-italské invaze na Maltu za druhé světové války. Její německé označení bylo Unternehmen Herkules a italské Operazione C3 (Operace C3). Obsazení Malty bylo připravováno na červenec 1942. Namísto jejího provedení ale bylo upřednostněno pokračování úspěšné ofenzivy v Severní Africe, takže byla odložena a později zcela zrušena.
Historie
[editovat | editovat zdroj]V průběhu bitvy o Středozemní moře působila britská posádka ostrova Malta potíže se zásobováním německých a italských vojsk v Severní Africe a tím ztěžovala jejich operace. Letecké útoky na ostrov během bitvy o Maltu v některých obdobích její nebezpečí výrazně omezily, zejména velkoadmirál Erich Raeder a maršál Albert Kesselring si uvědomovali, že úplné neutralizace Malty lze dosáhnout jen jejím dobytím.[1]
S plánem souhlasili jak Adolf Hitler, tak Benito Mussolini, který ostatně prohlašoval, že Malta v britských rukou je „pistole namířená proti Sicílii“.[1] Na schůzce v Berchtesgadenu v dubnu 1942 provedení operace naplánovali na červenec 1942. Plány operace Herkules od března 1942 připravoval společný německo-italský štáb a současně probíhal výcvik. Útoku se měly účastnit jedna německá parašutistická divize a čtyři italské divize (dvě výsadkové a dvě přepravené po moři) a další jednotky. Nasazeno mělo být námořnictvo i 1300 letounů a kluzáků. Plán operace byl takový, že nejprve Erwin Rommel podnikne ofenzivu na Kyrenaice, která bude po dobytí Tobruku přerušena a všechny síly budou nasazeny proti Maltě. Po jejím obsazení měl Rommel obnovit postup do Egypta s cílem obsazení Suezského průplavu.[1]
Přípravy operace Herkules ovlivnil celkový vývoj situace na středomořském bojišti, takže postupně ztrácela prioritu. Přispěly k tomu mimo jiné obavy Hitlera z velkých ztrát, plynoucí ze zkušeností z invaze na Krétu, obecné obavy z italské nespolehlivosti a úspěšnost letecké ofenzivy proti Maltě, která dramaticky omezila její ofenzivní schopnosti, takže se její obsazení zdálo zbytečným. Německá ofenziva v Severní Africe navíc byla velmi úspěšná, takže se Rommel po dobytí Tobruku obrátil přímo na Hitlera a prosadil odklad invaze na Maltu na září 1942 a naopak souhlas s pokračováním své ofenzivy. Ani v pozdějším termínu nemohla být operace provedena a později byla definitivně opuštěna. Naopak posádce Malty se postupně podařilo obnovit ofenzivní činnost a působila silám Osy vážné škody. Odvolání operace Herkules se tak ukázalo být závažnou strategickou chybou.[2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c HRBEK, Ivan; HRBEK, Jaroslav. Námořní válka vrcholí. Od obléhání Malty k boji u Severního mysu. Praha: Naše vojsko, 1995. 62 s. ISBN 80-206-0443-X.
- ↑ Hrbek a Hrbek, 1995, s. 63.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- HRBEK, Ivan; HRBEK, Jaroslav. Námořní válka vrcholí. Od obléhání Malty k boji u Severního mysu. Praha: Naše vojsko, 1995. 345 s. ISBN 80-206-0443-X.