Osho | |
---|---|
Rodné jméno | चन्द्र मोहन जैन a Chandra Mohan Jain |
Narození | 11. prosince 1931 Udaipura |
Úmrtí | 19. ledna 1990 (ve věku 58 let) Puné |
Příčina úmrtí | srdeční selhání |
Bydliště | Bombaj (1970–1974) Koregaon Park (1974–1981) Rajneeshpuram (1981–1985) Koregaon Park (1986–1990) Gadarwara Džabalpur Raisen district |
Alma mater | Dr. Hari Singh Gour University (do 1957) |
Povolání | spisovatel, autor autobiografie, guru a mystik |
Zaměstnavatelé | Rani Durgavati University, Jabalpur (1958–1966) |
Nábož. vyznání | mystika |
Podpis | |
Web | www |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Osho, narozen jako Rajneesh Chandra Mohan Jain, (11. prosince 1931, Kuchweda (Madhjapradéš) Britská Indie – 19. ledna 1990, Puné, Indie), později znám spíše jako áčarja Rajneesh (60. léta) a bhagaván Rajneesh (Bhagván Radžníš, 70. a 80. léta), byl duchovní učitel, mystik a guru pocházející z Indie.
Narodil se v džinistické rodině v bhópálském distriktu indického státu Madhjapradéš.
Po studiích dosáhl titulu profesora filosofie na univerzitě v Džabalpuru.[1]
Podle svých slov ze dne 21. března 1953 dosáhl po celoživotním snažení osvícení. Kvůli tehdejším společenským podmínkám to však dlouho tajil, až o mnoho let později se k tomu vyjádřil: "Mnoho životů jsem na sobě pracoval a snažil se všemožnými způsoby dosáhnout osvícení. Ta snaha byla důvodem, proč se mi nedařilo. Není možné nalézt pro toho, kdo nehledá. Nakonec však musíme od hledání upustit... V ten den bylo hledání u konce a všechno se začalo dít samo od sebe..."
Coby profesor filozofie cestoval v 60. letech po Indii jako veřejný řečník. Pro neskrývanou kritiku tradičních náboženství, společnosti a otevřenost svých promluv se stal velmi kontroverzním. Prosazoval mimo jiné i otevřenost a detabuizaci sexu, což mu v indických a později mezinárodních médiích vyneslo přezdívku „sexuální guru“. Jednou ze základních Oshových pouček bylo, že nejlepší cestou jak se zbavit svých choutek a tužeb, je přesytit se jimi.[2] Roku 1966 musel univerzitu opustit po sérii skandálů spojených se svým působením.[1]
V roce 1970 se na čas usadil v Bombaji, kde začal přijímat první žáky, tzv. sannjásiny, a stal se duchovním učitelem. V roce 1974 se přesunul do Puné, kde založil ášram, který zanedlouho přilákal mnoho lidí ze Západu. Na konci 70. let dvacátého století se Osho svým provokativním řečněním dostal do sporů s indickou vládou, kvůli čemuž se v roce 1981 přestěhoval i s mnoha svými následovníky do USA.
Zemřel roku 1990 v 58 letech.
Ve státě Oregon založil se svými učedníky mezinárodní komunitu známou jako Radžníšpuram (ang. Rajneeshpuram). Během pouhého roku se však vedení komunity dostalo do konfliktů o půdu s místním obyvatelstvem. Pozornost přitahovala také Oshova velká sbírka 93 rolls-royceů a život v přepychu. Komunita ukončila své fungování již v roce 1985, kdy se Osho ve zlém rozešel se svou osobní sekretářkou Sheelou a s vedením komunity, které označil jako "gang fašistů". Nechal pak demonstrativně spálit všechna roucha Sheely. Vedení komunity bylo následně obviněno z několika zločinů včetně bioteroristického útoku (salmonelou) na obyvatele obce The Dalles v Oregonu. Nenašly se však důkazy, že by se sám Osho podílel na konspiraci, porušování imigračních zákonů či útoku samém. V říjnu 1985 se Osho pokusil uprchnout z USA, aby se vyhnul trestnímu stíhání, ale byl zatčen na palubě letadla. Po soudní dohodě na základě tzv. Alfordovy klauzuly (kdy obviněný nepřizná vinu, ale připustí, že je dostatek důkazů k tomu, aby byl usvědčen) byl odsouzen na deset let podmíněně a k pokutě 400 000 USD. Souhlasil, že opustí USA a v souladu s dohodou o vině a trestu byl z USA deportován.[3][4] Následně hledal útočiště v jiných zemích, ale když byl odmítnut v dalších 21 zemích, odjel zpět do Indie. Tam podrobil USA zdrcující kritice a označil tuto zemi za "monstrum", které "musí být umlčeno dříve, než přivede svět k zániku". [zdroj?]
Oshův zdravotní stav se od té doby začal zhoršovat (častá nevolnost, pocit vyčerpání, nízká odolnost proti infekcím) a v prosinci 1987 vyjádřil přesvědčení, že byl otráven americkými úřady během tehdejšího pobytu ve vězení. Podle jiných pramenů byly jeho symptomy způsobeny cukrovkou a chronickým stresem. V lednu 1990 Osho zemřel.
Jeho spolupracovnicí byla Ma Anand Šíla, jež však hnutí za dramatických okolností později opustila. Filmový portál Netflix uvedl v dubnu 2021 dokument Pátrání po Šíle.[5]
Oshovo učení stojí na skutečném osobním prožitku, který stojí za veškerými jeho slovy a je dosažitelný pouze pomocí bdělé pozornosti (=meditace). Ve svých promluvách to Osho nespočetněkrát zmínil.
Osho své učení nepředával akademickou cestou, nýbrž ve velmi osobních promluvách ke svým následovníkům. Nikdy se nestal autorem žádného psaného textu, veškeré dodnes vycházející knihy vznikly přepisem audio záznamů na popud jeho žáků. Jeho promluvy byly naplněny humorem a častými žerty, přičemž se mnohdy cíleně vyjadřoval v paradoxech a vzájemných rozporech, aby znemožnil své učení jakkoliv sumarizovat či vytvořit obecný, stručný závěr.
Hovořil na nespočetné množství témat často přímo či nepřímo dotýkajících se náboženství (včetně džinismu, hinduismu, chasidismu, buddhismu, tantry a dalších), kritizoval společenské konvence, konformismus a přehnaný materialismus. Prohlašoval, že "nový člověk" bude kombinací moudrosti Západu i Východu, tzv. "Zorba Buddha". Mínil tím, že si člověk, podobně jako Řek Zorba z románu Nikose Kazantzakise bude bohémsky užívat pozemských radostí a zároveň bude po vzoru Gautámy Buddhy pátrat po duchovní hloubce a prozření. Jedno bez druhého podle Osha nemůže být.
Osho prosazoval opuštění minulosti i budoucnosti, čímž se má člověk plně soustředit na přítomnost.
Dynamická Oshova meditace je fyzické cvičení vedoucí k vnitřní koncentraci. Cvičení trvá hodinu a je rozděleno do pěti fází.
Pro cvičení je velmi nápomocná hudba (Osho Dynamic Meditation) dostupná na běžných nosičích. Jednak určuje trvání jednotlivých fází, jednak pomáhá dostat se do potřebného naladění.
Je výhodou, je-li možno cvičit ve skupině, případně pod vedením lektora, pomáhá to dostat se hlouběji do sebe, uvolnit se a vydat se plně z energie.
Cvičení vyžaduje jistou míru akustického soukromí. Aby si ho účastníci mohli dopřát, musí mít možnost hlasitého verbálního projevu. Fáze skákání „Hu hu“ zase vyžaduje pevnou podlahu, aby nedocházelo k rušení jiných osob.
Velmi specifické jsou Oshovy názory na výchovu a rodinný život. Věřil, že jedině absolutně neomezující a nepotlačující výchova je ta správná a umožní jim plně rozvinout jejich potenciál.
Osho popisoval vývoj dítěte na základě psychosexuálního zrání ve třech postupných stadiích a sedmiletých cyklech. Prvních sedm let považoval za nejdůležitější období života, v němž má být dítěti ponechána absolutní svoboda a divokost, aby mohlo být neomezeně samo sebou. Období mezi sedmi a čtrnácti lety je v pojetí Bhagvána Radžníše charakterizováno rozvířením sexuální energie a stavem, kdy dítě začíná svou sexuální přípravu. Podle Osha společný život chlapců a dívek vede k absenci studu a přirozené přípravě na dospělý život.[7]
Česky vyšly následující tituly (červen 2013):