Oskar Dirlewanger

Oskar Dirlewanger
Oskar Dirlewanger jako SS-Oberführer před tím, než mu by udělen Rytířský kříž.
Oskar Dirlewanger jako SS-Oberführer před tím, než mu by udělen Rytířský kříž.
Narození26. září 1895
Německá říše Würzburg, Německé císařství
Úmrtí7. červen 1945 (49 let)
Altshausen, okupované Německo
Vojenská kariéra
HodnostSS-Oberführer der Reserve
Doba služby1914–1945
Sloužil Německé císařství (do roku 1918)
Výmarská republika (do roku 1933)
Třetí říše
Složka Reichsheer (do roku 1918)
Reichswehr (do roku 1933)
Waffen-SS (do roku 1945)
Velel36. Waffen-Grenadier Division der SS
VálkyPrvní světová válka
Druhá světová válka
VyznamenáníRytířský kříž železného kříže
Německý kříž ve zlatě
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Oskar Dirlewanger (26. září 1895, Würzburg – 7. června 1945, Altshausen, Württemberg) byl německý důstojník Waffen SS v druhé světové válce. Byl zakladatelem a velitelem SS jednotky „Dirlewanger“. Sloužil zejména v Polsku a Bělorusku a jeho jméno je úzce spjato s některými z nejznámějších válečných zločinů.

Historiky bývá často popisován jako extrémně krutý člověk, „psychopatický vrah a pedofil“ (Steven Zaloga[1]), „násilný sadista“ (Richard Rhodes[2]), „expert ve vyhlazování a oddaný sadista a nekrofil“ (J. Bowyer Bell[3]), (Bryan Mark Rigg[4]).

Život

[editovat | editovat zdroj]

Mládí a první světová válka

[editovat | editovat zdroj]

Dirlewanger se narodil 26. září 1895 ve Würzburgu. Byl synem obchodníka a většinu dětství strávil v Esslingenu na Neckaru, kam se jeho rodina přestěhovala v roce 1906. Navštěvoval místní gymnázium (dnes známé jako Georgii-Gymnasium) a Schelztor-Oberrealschule. Maturitu složil v roce 1913.

Dirlewanger narukoval do württemberské armády dne 1. října 1913 a sloužil jako kulometčík u „König Karl“. V rámci této jednotky měl bojovat na západní frontě, kde se zúčastnil německé invaze do Belgie a později bojoval ve Francii. Obdržel Železný kříž první i druhé třídy, přičemž byl šestkrát zraněn, a válku ukončil v hodnosti poručíka, velícího rotě na východní frontě v jižním Rusku a Rumunsku. Po zastavení bojů měl být Dirlewangerův prapor internován v Rumunsku, ale Dirlewanger se rozhodl vrátit svou jednotku do Německa a odvedl 600 mužů ze své roty a dalších jednotek praporu domů.[5]

Podle německého životopisce Knuta Stanga přispěla válka k tomu, že určila Dirlewangerův pozdější život a jeho metody, neboť „jeho amorální osobnost s alkoholismem a sadistickou sexuální orientací byla navíc rozvrácena frontovými zážitky z první světové války a jejím zběsilým násilím a barbarstvím“.[6]

Po válce vstoupil do oddílů Freikorps a víckrát se neúspěšně pokusil o vstup do Schutzstaffel. V roce 1932 se stal členem Hitlerovy NSDAP. V tomto období se seznámil s významným členem nacistické strany G. Bergerem. V rámci Legie Condor se v letech 1936 až 1939 účastnil španělské občanské války, při níž byl několikrát raněn.

Druhá světová válka

[editovat | editovat zdroj]

V druhé světové válce dostal za úkol založit jednotku SS z odsouzených zločinců a politických vězňů. Tato jednotka se stala známa pro svoji extrémní brutalitu a nedisciplinovanost. Účinkovala pouze na východní frontě. Účastnila se potlačení Varšavského povstání i akcí proti SNP. Jednotka pod jeho vedením spáchala vícero válečných zločinů, mezi nejznámější patří vypálení běloruské vesnice Chatyň či masakr ve varšavských čtvrtích Wola a Ochota. Byl prvním velitelem 36. divize granátníků SS, která vznikla z brigády Dirlewanger. Jednotce však velel pouze krátce, protože na druhý den po oficiálním vzniku jednotky byl těžce raněn a evakuován z fronty.

K obviněním z Dirlewangerovy nekrofilie se vyjádřil historik Tim Heath, který uvedl, že přestože jeho kariéru charakterizuje „znásilňování dětí, vraždy, perverze, sadismus a alkoholismus,“ nebyl mu prokázán žádný důkaz o nekrofilii a že „lze pouze předpokládat, že takové domněnky jsou výsledkem literární fabulace.“ Navzdory tomu Heath prohlašuje, že Dirlewanger byl „živoucím ztělesněním zla a zvrácenosti a veškerým důkazem, že monstra existují“[7]

Zatčení a smrt

[editovat | editovat zdroj]

Dirlewanger byl zatčen ve Francouzské okupační zóně 1. června 1945 u města Altshausen v Horním Švábsku, když měl na sobě civilní oblečení, používal falešné jméno a skrýval se v odlehlé lovecké chatě. Byl poznán bývalým židovským vězněm koncentračního tábora a převezen do vazební věznice. Zemřel údajně kolem 7. června 1945 v zajateckém táboře v Altshausenu, pravděpodobně v důsledku špatného zacházení. O povaze jeho smrti existuje řada protichůdných zpráv: Francouzi tvrdili, že zemřel na infarkt a byl pohřben v neoznačeném hrobě. Podle jiné verze ho v táboře ubili na smrt polští vojáci (bili ho každý den, dokud neupadl do bezvědomí), kteří se mu tak chtěli pomstít za jeho brutalitu při potlačovaní Varšavského povstání.[8]

Zprávy o tom, že po válce sloužil ve francouzské cizinecké legii, se nepotvrdily. V roce 1960 byly jeho ostatky exhumovány a tvrzení o legii byla vyvrácena.[9][10]

Shrnutí kariéry u SS

[editovat | editovat zdroj]

Data povýšení

[editovat | editovat zdroj]

Významná vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Oskar Dirlewanger na slovenské Wikipedii.

  1. ↑ ZALOGA, Steven. The Polish Army 1939–45. [s.l.]: Osprey, 1982. 48 s. Dostupné online. ISBN 0-85045-417-4. S. 25. (anglicky) 
  2. ↑ RHODES, Richard. Masters of Death: The SS-Einsatzgruppen and the Invention of the Holocaust. [s.l.]: Vintage, 2003-08-12. 368 s. Dostupné online. ISBN 978-0375708220. (anglicky) 
  3. ↑ BELL, J. Bowyer. Besieged: Seven Cities Under Siege. [s.l.]: Routledge, 2006. 190 s. Dostupné online. ISBN 978-1412805865. 
  4. ↑ RIGG, Bryan Mark. Hitler's Jewish Soldiers: The Untold Story of Nazi Racial Laws and Men of Jewish Descent in the German Military (Modern War Studies). [s.l.]: Univ Pr of Kansas 460 s. ISBN 978-0700613588. S. 334. (anglicky) 
  5. ↑ INGRAO, Christian. The SS Dirlewanger Brigade: the history of the Black Hunters. Překlad Phoebe Greenberg. New York: Skyhorse Publishing 262 s. ISBN 978-1-61608-404-2, ISBN 978-1-62087-631-2. 
  6. ↑ MALLMANN, Klaus-Michael; PAUL, Gerhard. Karrieren der Gewalt: nationalsozialistische Täterbiographien. Darmstadt: Wissenschaftliche Buchgesellschaft (Veröffentlichungen der Forschungsstelle Ludwigsburg der Universität Stuttgart). ISBN 978-3-534-16654-1. S. 77. 
  7. ↑ HEATH, Tim. Sex Under the Swastika: Erotica, Scandal and the Occult in Hitler's Third Reich. [s.l.]: Pen and Sword History 282 s. Dostupné online. ISBN 978-1-5267-9145-0. S. 83–84. (anglicky) Google-Books-ID: MwetEAAAQBAJ. 
  8. ↑ WALTER, Baumel Judith Tydor Laqueur; LAQUEUR, Walter; BAUMEL-SCHWARTZ, Judith Tydor. The Holocaust Encyclopedia. [s.l.]: Yale University Press 806 s. Dostupné online. ISBN 978-0-300-13811-5. (anglicky) Google-Books-ID: nPbr0XzlTzcC. 
  9. ↑ KUBERSKI, Hubert J. (1969-); KUBERSKI, Hubert J. (1969-). The finale of a war criminal’s existence: mysteries surrounding Oskar Dirlewanger’s death. http://ih.katalog.pan.pl/ipac20/ipac.jsp?profile=ihpan&index=BOCLC&term=ee96402987. 2019. Dostupné online [cit. 2024-03-21]. ISSN 2353-6403. DOI 10.12775/SDR.2019.EN4.08. 
  10. ↑ SLÁMA, Pavel. Oskar Dirlewanger. Vojsko.net [online]. [cit. 2024-03-21]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]