Otto Glöckel | |
---|---|
Otto Glöckel | |
poslanec Říšské rady | |
Ve funkci: 1907 – 1918 | |
poslanec Provizor. nár. shromáždění Německého Rakouska | |
Ve funkci: 21. října 1918 – 16. února 1919 | |
poslanec Ústavodár. nár. shromáždění Rakouska | |
Ve funkci: 4. března 1919 – 9. listopadu 1920 | |
poslanec rakouské Národní rady | |
Ve funkci: 10. listopadu 1920 – 1. října 1930 | |
Ve funkci: 2. prosince 1930 – 17. února 1934 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | rakouská soc. dem. |
Narození | 8. února 1874 Pottendorf Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 23. července 1935 (ve věku 61 let) Vídeň Rakousko |
Choť | Leopoldine Glöckel |
Profese | politik, pedagog a učitel |
Commons | Otto Glöckel |
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Otto Glöckel (8. února 1874 Pottendorf – 23. července 1935 Vídeň[1][2][3]) byl rakouský pedagog a sociálně demokratický politik německé národnosti, na počátku 20. století poslanec Říšské rady, v meziválečném období poslanec rakouské Národní rady a autor rakouské školské reformy.
Pocházel z rodiny učitele. Sám vystudoval v letech 1888–1893 učitelský seminář ve Vídeňském Novém Městě. Působil pak jako učitel na základních školách ve Vídni. Již v roce 1897 byl ale pro své sociálně demokratické názory ze školství propuštěn.[2]
Na počátku století se zapojil do celostátní politiky. Ve volbách do Říšské rady roku 1907, konaných poprvé podle všeobecného a rovného volebního práva, získal mandát v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor) za volební obvod Čechy 89. Usedl do poslanecké frakce Klub německých sociálních demokratů. Za týž obvod obhájil mandát i ve volbách do Říšské rady roku 1911 a ve vídeňském parlamentu setrval až do zániku monarchie.[4]Profesí byl úředníkem.[5]
Po válce zasedal v letech 1918–1919 jako poslanec Provizorního národního shromáždění Německého Rakouska (Provisorische Nationalversammlung), následně od 4. března 1919 do 9. listopadu 1920 jako poslanec Ústavodárného národního shromáždění Rakouska a pak dlouhodobě (od 10. listopadu 1920 do 1. října 1930 a od 2. prosince 1930 do 17. února 1934) jako poslanec rakouské Národní rady, stále za rakouskou sociálně demokratickou stranu.[6]
Zabýval se školskými otázkami a pedagogickou teorií. V roce 1917 publikoval spis Freie Schule.[2] Své myšlenky pak realizoval v meziválečném Rakousku, kdy zastával nejprve vysoké úřednické posty v rakouské vládě (v období od 5. listopadu 1918 do 15. března 1919 podtajemník na ministerstvu vnitra a od 15. března 1919 do 22. října 1920 podtajemník na ministerstvu vnitra a vyučování).[6] Po roce 1920 potom zastával funkci vedoucího vídeňské školní rady. Zasadil se o reformu a standardizaci rakouského školství. Po austrofašistickém převratu roku 1934 byl internován ve Wöllersdorfu. Následkem pronásledování u něj propukla srdeční choroba.[2]
Zemřel ve svém vídeňském bytě v červenci 1935.[3]