Panzerkampfwagen IV | |
---|---|
Panzer IV Ausf. G v barvách Afrikakorps | |
Typ vozidla | střední tank |
Země původu | Německo |
Historie | |
Výrobce | Krupp, Vomag, Nibelungenwerk |
Návrh | 1934–1936 |
Období výroby | 1937–1945 |
Vyrobeno kusů | ≈8,553[1] |
Ve službě | 1937–1945 (Německo) 1954–1967 (Sýrie) |
Základní charakteristika | |
Posádka | 5 (velitel, střelec, nabíječ, řidič, radista/obsluha kulometu) |
Délka | 5,89–7 m (dle verze) |
Šířka | 2,88 m |
Výška | 2,68 m |
Hmotnost | 18–25 tun (dle verze) |
Pancéřování a výzbroj | |
Pancéřování | čelo: 80 mm korba a 50 mm věž; boky: 30 mm (Ausf. G, H, J) |
Hlavní zbraň | 7,5cm kanón KwK 37 L/24 nebo KwK 40 L/43 a L/48 |
Sekundární zbraně | 2× 7,92 mm kulomet MG 34 |
Pohon a pohyb | |
Motor | 12válcový motor Maybach HL 120 TRM |
Výkon | 300 hp (220 kW) |
Odpružení | listové pružiny |
Max. rychlost | 42 km/h na cestě 25 km/h v terénu |
Poměr výkon/hmotnost | 13 hp/t |
Dojezd | 140–320 km (dle verze) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Panzerkampfwagen IV (SdKfz 161, PzKpfw IV nebo Pz IV) byl německý střední tank, jehož první varianty byly vyvíjeny od konce roku 1934 v Německu. První prototypy vznikly na přelomu let 1935/1936, sériová výroba byla zahájena na podzim 1937. Během prvních let produkce byl vyráběn v nízkých počtech (desítky až nízké stovky kusů za rok), rozsáhlejší výroba začala až roku 1941. Nejprve byl určený k podpoře pěchoty, ale postupně se z něj stal hlavní německý bitevní tank. Jako jediný ze všech německých typů tanků se vyráběl a zároveň i používal po celou druhou světovou válku.
Původně byl tank Pz IV určen pro podporu útočící pěchoty a k ničení opevněných pozic, zatímco Pz III byl určen pro boj s obrněnou technikou nepřítele. U prvních variant Pz IV byl hlavní zbraní krátký 75mm kanón (7,5cm KwK 37 L/24), který ovšem nebyl ideální pro boj s obrněnou technikou protivníka. Kromě toho byl stroj vyzbrojen dvěma kulomety. Takovouto výzbroj vykazovaly varianty Pz IV A až F1. Nasazení tanků Pz IV na východní frontě, kde se střetly s těžce opancéřovanými a lépe vyzbrojenými tanky T-34 a KV-1, ukázalo na urychlenou potřebu vyvinout stroj schopný vést alespoň vyrovnaný boj s těmito protivníky. Jelikož tank Pz III neumožňoval instalaci patřičně silné výzbroje a vývoj nových typů byl zdlouhavý, zbýval pouze tank Pz IV, který byl urychleně vyzbrojen dlouhým 75mm kanonem (7,5cm KwK 40 L/43 u verzí F2 a G, 7,5cm KwK 40 L/48 u verzí H a J). Výroba prvních tanků typu F2 byla zahájena v březnu 1942. Celkem bylo do konce druhé světové války vyrobeno asi 8500 kusů všech variant (nejvíce ze všech německých tanků). Nejpočetnější přitom byly verze H a J s dlouhým kanónem. Tanky Pz IV byly výkonné a spolehlivé a představovaly přinejmenším vyrovnané protivníky většině tanků Spojenců. Byly používány i po druhé světové válce. Využívala je například československá armáda nebo francouzská armáda, které pak vyřazené tanky odprodaly do Sýrie, která je nasadila proti Izraeli za šestidenní války v roce 1967.
Sd.Kfz., Sonderkraftfahrzeug = vojenské vozidlo
Ausf., Ausführung = provedení
B.W., Begleitwagen = doprovázející vůz (tanky Panzer IV měly doprovázet tanky Panzer III)
V České republice se dochoval jediný tank, který je vystaven ve Vojenském technickém muzeu v Lešanech. Tank byl obnoven do podoby verze Ausf. H.
Dva tanky tohoto typu z výzbroje Československé armády se zachovaly na Slovensku v Muzeu Slovenského národního povstání v Banské Bystrici a na pomníku v Údolí smrti. Oba tanky přestavují typ Ausf. J z konce výroby a na obou se zachovaly poválečné československé úpravy.