Pavel Axelrod
| Pavel Axelrod | |
|---|---|
 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Půda a svoboda Black Repartition Osvobození práce Ruská sociálně demokratická dělnická strana |
| Narození | 25. srpna 1850 Počep |
| Úmrtí | 16. dubna 1928 (ve věku 77 let) Berlín |
| Místo pohřbení | Urnenfriedhof Gerichtstraße |
| Profese | politik a publicista |
| Commons | Pavel Axelrod |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pavel Borisovič Axelrod (rusky Павел Борисович Аксельрод, vlastním jménem Pinchus Joselevič Boruch (Пинхус Иоселевич Борух), 25. srpna 1850, Černihiv, Ruské impérium – 16. dubna 1928, Berlín, Německo) byl ruský politik, podnikatel a menševický revolucionář.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Axelrod se narodil jako syn chudého židovského šenkýře. V roce 1875 si vzal Axelrod v Ženevě svou studentku Naděždu Kaminerovou. Navzdory hrozným finančním útrapám během prvních let se sňatek ukázal být jako úspěšný. Měli spolu tři děti: Věru, Alexandra a Sofii. Alexrodova manželka Naděžda zemřela v roce 1906.
V roce 1880 založil Axelrod malou firmu na výrobu kefírů. Do konce roku 1890, měla Axelrodova firma kanceláře v Curychu, Ženevě a Basileji, který poskytl trvalý příjem a dovolil Axelrodovi podporovat revolucionáře.
Ovlivněn Michailem Bakuninem se stal Axelrod marxistou. V roce 1883 ve Švýcarsku spoluzaložil Axelrod se svým přítelem Georgijem Plechanovem marxistickou skupinu Emancipace. V roce 1900 spojili Axelrod a Plechanov své síly s mladšími revolučními marxisty Juliem Martovem a Vladimirem Leninem a založili marxistické noviny Iskra. Když se v roce 1903 rozpadla Ruská sociálně demokratická dělnická strana, Axelrod odešel do menševické frakce proti Leninovým bolševikům.[1]
V roce 1908 prodal Axelrod svou kefírovou společnost výměnou za platby důchodu od nového majitele. V roce 1917 po únorové revoluci se po nuceném exilu vrátil Axelrod do Ruska. V té době se několik menševiků spojilo s Kerenského pozatímní vládou a podporovalo vládní válečnou politiku.
Navzdory všemu úsilí selhal Axelrod v zisku menševické podpory pro politiku okamžitých mírových vyjednávání s centrálními mocnostmi. Po bolševickém vítězství, které Axelrod nazval „historický zločin bez paralely v moderní historii“, odcestoval, znechucen vývojem v Rusku, s Martovem do Německa, kde zůstal až do smrti.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pavel Axelrod na anglické Wikipedii.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- heslo Axelrod, Pavel Borisovič. In: kolektiv autorů, předseda redakce: Bohumil Kvasil. Malá československá encyklopedie. Praha: Encyklopedický institut ČSAV, 1984. Svazek 1. S. 296.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pavel Axelrod na Wikimedia Commons - (anglicky) Pavel Axelrod na stránkách Spartacus Educational (John Simkin)
