Petr Jakeš, Ph.D. | |
---|---|
Petr Jakeš (2003) | |
Narození | 2. května 1940 Břehy, okr. Pardubice |
Úmrtí | 29. listopadu 2005 (ve věku 65 let) Praha |
Alma mater | Gymnázium a grafická střední odborná škola Přelouč (do 1957) Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy (1957–1962) Australská národní univerzita |
Povolání | spisovatel, geolog a publicista |
Zaměstnavatelé | Lunar Science Institute (1970–1972) Geologický ústav Akademie věd České republiky Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Petr Jakeš (2. května 1940, Břehy, okr. Pardubice – 29. listopadu 2005, Praha) byl český geolog a geochemik, docent Univerzity Karlovy, zabývající se mj. geochemickými a vulkanickými procesy na Zemi i na nebeských tělesech, výzkumem meteoritů a měsíčních hornin.
V letech 1957 až 1962 vystudoval geologii na Přírodovědecké fakultě Karlovy university. Poté pracoval v Geologickém ústavu ČSAV v Praze. V období částečného uvolnění na konci šedesátých let pokračoval od r. 1967 na Australské národní univerzitě (ANU) v Canbeře v Austrálii a později též v Japonsku v postdoktorandském studiu, kde získal titul PhD. za práci o vulkanické činnosti v jihozápadním Pacifiku. V letech 1970 až 1972 pracoval jako vědecký pracovník v Lunar Science Institute (LSI, Ústav pro vědy o Měsíci, nyní LPI, Lunar and Planetary Institute) v texaském Houstonu v USA. Tato instituce, založená americkou Národní akademií věd (NAS, National Academy of Sciences) jako součást USRA (Universities Space Research Association), provozovala pro organizaci NASA mj. laboratoř LRL (Lunar Receiving Laboratory), v níž procházely vzorky hornin přivezené v rámci programu Apollo karanténou. V LSI se dr. Jakeš účastnil analýzy těchto vzorků, zejména pak těch, které byly získány na Měsíci v rámci expedic Apollo 14 a 15.
Po návratu do Československa v r. 1972 byl z politických důvodů propuštěn z ČSAV. Získal zaměstnání v Ústředním ústavu geologickém v Praze, nejdříve jako geolog mapér, pak jako vědecký pracovník, později jako náměstek ředitele pro geologický výzkum. Počátkem 90. let 20. stol. začal učit na Přírodovědecké fakultě UK (PřF UK) v Praze. Často se vracel také do LPI do Houstonu, kde byl členem jeho vědecké rady. Do r. 2001 byl členem vědecké rady mezinárodního programu IGCP (International Geological Correlation Programme) a předsedou jeho 3. pracovní skupiny pro ložiska minerálů, petrologii, vulkanologii a geochemii. Byl také jedním z šesti světových vědců, kteří navrhli uspořádání Mezinárodního roku planety Země (IYPE -International Year of the Planet Earth) – tím byl vyhlášen rok 2008.
V posledních letech života pracoval jako pedagog a vědecký pracovník Ústavu geochemie, mineralogie a nerostných zdrojů PřF UK. Mezi studenty byl díky svému netradičnímu způsobu přednášení, aktivními osobnímu přístupu, a především někdy až drsnému smyslu pro humor a sebeironii velmi oblíbený. [zdroj?]
Kromě mnoha desítek původních vědeckých prací z oboru geologie, vulkanologie, geochemie a planetologie je autorem řady populárněvědeckých a cestopisných knih. Některé z nich byly přeloženy i do jiných jazyků.
Byl jedním z úspěšných popularizátorů vědy, nejen psanou podobou, ale i pořady Vědník (Česká televize) nebo Meteor (Český rozhlas).
V r. 1999 pojmenovali astronomové M. Tichý a Z. Moravec planetku (10170) 1999 DA1, objevenou na observatoři Kleť, na jeho počest jménem Petrjakeš. V r. 2000 mu byla udělena „Cena Akademie věd ČR za popularizaci vědy“.