Petra Vlhová

Petra Vlhová
Petra Vlhová, 2018
Petra Vlhová, 2018
Datum narození13. června 1995 (29 let)
Místo narozeníLiptovský Mikuláš, Slovensko
StátSlovensko
Výška180 cm
Hmotnost73 kg
Oficiální webpetravlhova.sk
Sportovní informace
Sportalpské lyžování
KlubSki Team Vlha
Liptovský Mikuláš[1]
LyžeRossignol
Světový pohár v alpském lyžování
Debut29. prosince 2012 (v 17 letech)
Počet výher31 ( 22 slalom, 6 obří sl., 1 paral. sl., 1 paral. obř. sl., 1 město)
Stupně vítězů73(46 slalom, 19 obří sl., 3 paral. sl., 2 město, 1 paral. obř. sl., 1 Super-G, 1 komb.)
Velký glóbus1 (2021)
Malý glóbus3 (slalom: 2020, 2022
     paralelní slalom: 2020)
Medaile v alpském lyžování
Olympijské hry1 – 0 – 0
Mistrovství světa1 – 4 – 1
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20220403a3. dubna 2022
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Alpské lyžování na ZOH
zlato 2022 Peking slalom
Mistrovství světa v alpském lyžování
zlato 2019 Åre obří slalom
stříbro 2019 Åre superkombinace
stříbro               2017 Svatý Mořic družstva
stříbro 2021 Cortina d'Ampezzo superkombinace
stříbro 2021 Cortina d'Ampezzo slalom
bronz 2019 Åre slalom
Světový pohár (velký křišťálový glóbus)
zlato SP 2021 celkově
Olympijské hry mládeže
zlato            2012 Innsbruck slalom
Mistrovství světa juniorů
zlato      2014 Jasná slalom
bronz               2012 Roccaraso slalom

Petra Vlhová (* 13. června 1995 Liptovský Mikuláš) je slovenská alpská lyžařka specializující se na technické disciplíny slalom, obří slalom a paralelní slalom.

Na Zimních olympijských hrách 2022 v Pekingu vyhrála slalom, čímž se stala druhým olympijským vítězem na zimních hrách v rámci slovenských výprav.[2] Na světových šampionátech získala šest medailí. Na Mistrovství světa 2019 v Åre zkompletovala celou medailovou sadu, když se stala světovou šampionkou v obřím slalomu,[3] druhá skončila v superkombinaci[4] a třetí místo obsadila ve slalomu. Na MS 2017 ve Svatém Mořici byla členkou stříbrného slovenského týmu v soutěži družstev. Na Světovém šampionátu 2021 v Cortině d'Ampezzo dojela druhá v superkombinaci a ve slalomu.[5]

V sezóně 2020/2021 vyhrála jako první slovenský lyžař celkové hodnocení Světového poháru. V sezónách 2018/2019 a 2021/2022 se umístila na celkovém druhém místě. Jako první Slovák rovněž získala malý křišťálový glóbus v ročníku 2019/2020 za vítězství ve slalomu a paralelním slalomu. Podruhé slalomovou klasifikaci ovládla v sezóně 2021/2022.[6] Do října 2022 ve Světovém poháru vyhrála 31 závodů, z toho 22 ve slalomu, 6 v obřím slalomu, 1 v paralelním slalomu, 1 v paralelním obřím slalomu a 1 v městském závodu. Od ledna 2017 do prosince 2020 zvítězily Vlhová a Mikaela Shiffrinová ve 28 slalomech v řadě.

V letech 2019, 2020 a 2021 byla vyhlášena slovenským Sportovcem roku.[7][8] V anketě Najväčší Slovák vyhlášené v roce 2019 obsadila 27. místo jako čtvrtý sportovec v pořadí.[9]

Klubová příslušnost a trenérský tým

[editovat | editovat zdroj]

V letech 2006–2010 byla členkou SKI Teamu Martinské hole v Martině[10] a závodila také za Lyžařský klub Šachtičky Banská Bystrica, se základnou ve skiareálu Šachtičky. Během sezóny 2011/2012, ve věku šestnácti letech, se připravovala ve Ski Klubu Javorovica Liptovský Ján[11] a v popradském Centru olympijské přípravy.[12] Od sezóny 2013 závodí za Ski Team Vlha Liptovský Mikuláš a v červenci 2013 se také stala členkou Vojenského sportovního centra Dukla Banská Bystrica.[13]

V rané fázi mládežnické a dorostenecké kariéry ji vedli Ján Garaj, Rastislav Mažgut a poté Tomáš Hudec. Od roku 2011 působil na pozici hlavního trenéra Ivan Iľanovský,[14] kterého v dubnu 2016 vystřídal Ital Livio Magoni (nar. 1963). V předchozích třech sezónách italský trenér spolupracoval se Slovinkou Tinou Mazeovou.[15] Šestiletou smlouvu s ním Vlhová ukončila o rok dříve, po vítězné sezóně 2020/2021, v prohlášení z dubna 2021.[16] V olympijské sezóně 2021/2022 jej nahradil Švýcar Mauro Pini, jenž vedl také Laru Gutovou-Behramiovou.[17] Kondiční přípravu vede Šimon Klimčík.[18]

V prosinci 2020 opustila Slovenskou lyžařskou asociaci (SLA), v rámci odchodu 46 sportovních klubů pro dlouhodobé neřešení problémů ze strany asociace, a přestoupila do sdružení Svazu slovenského lyžování. Ministerstvo školství, vědy, výzkumu a sportu okamžitě SLA odejmulo status národního sportovního svazu a ukončilo jeho členství v Mezinárodní lyžařské federaci.[19]

Juniorská kariéra

[editovat | editovat zdroj]

V únoru 2011 se jako patnáctiletá stala ve švýcarské Crans-Montaně juniorskou mistryní světa v obřím slalomu v kategorii 18letých.[20][21] Ve slalomu stejné věkové kategorie obsadila 4. místo. V sezóně 2011/2012 poprvé ovládla slovenskou anketu Lyžař roku, organizovanou národní lyžařskou asociací, když o 19 bodů předstihla favorizovanou čtyřnásobnou vítězku soutěže Veroniku Zuzulovou.[22][23] Na I. zimních olympijských hrách mládeže v Innsbrucku se během ledna 2012 stala zlatou medailistkou ve slalomu, jakožto první slovenský olympijský šampion v mládežnické kategorii.[21] V innsbrucké superkombinaci i obřím slalomu dojela čtvrtá.[24][25] V roce 2012 pak triumfovala na otevřeném šampionátu Slovenska v Jasné.[23] Z březnového Juniorského mistrovství světa 2012 v italském Roccarasu si odvezla bronzovou medaili. V době závodu figurovala na 69. místě slalomového hodnocení žen Mezinárodní lyžařské federace, na pozici slovenské trojky za Zuzulovou a Barborou Lukáčovou.[26][21][27]

V sezóně 2012/2013 se stala součástí slovenského reprezentačního týmu dospělých v alpském lyžovaní.[28] V únoru 2014 vybojovala titul juniorské mistryně světa ve slalomu na šampionátu v Jasné, když Švédku Charlottu Saefvenbergerovou předstihla o 17 setin sekundy. Stala se druhou slovenskou světovou šampionkou v této disciplíně po Veronice Zuzulové z roku 2002.[21]

Seniorská kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Soutěžní debuty

[editovat | editovat zdroj]

První soutěž Mezinárodní lyžařské federace odjela jako patnáctiletá v listopadu 2010, když v norském Geilu nastoupila do obřího slalomu. Umístila se v něm na 33. příčce. Premiérovou účast v Evropském poháru zaznamenala během března 2011 ve slovenské Jasné. Ve slalomu obsadila 26. místo. Následoval debut ve Světovém poháru na sklonku prosince 2012 v Semmeringu. Na mistrovství světa se poprvé představila ve slalomovém závodu únorového Světového šampionátu 2013 ve Schladmingu, kde nedojela do cíle prvního kola. Slovensko na olympijských hrách poprvé reprezentovala na XXII. zimní olympiádě v Soči. Ve skiareálu Roza Chutor se umístila na 24. místě v obřím slalomu a na 19. příčce ve slalomu.[29]

Světový pohár

[editovat | editovat zdroj]

Raná fáze

[editovat | editovat zdroj]
V městském paralelním slalomu na stockholmského Hammarbybackenu skončila Petra Vlhová v lednu 2018 třetí (nahoře) a v únoru 2019 osmá (dole)

Ve Světovém poháru debutovala v sedmnácti letech během prosince 2012. V rakouském Semmeringu skončila ve slalomu těsně za elitní desítkou, na 11. pozici. První vítězství zaznamenala o tři roky později, když jako dvacetiletá ovládla v prosinci 2015 slalom v Åre. Zároveň se jednalo o její premiérové pódiové umístění a teprve druhé v elitní desítce světového poháru. Navázala jím na sedmou příčku ze slalomu v Aspenu, konaného o dva týdny dříve. Na čele aarského závodu figurovala již po prvním kole a ve druhém navýšila náskok před Švédkou Fridou Hansdotterovou, vedoucí závodnicí celkového pořadí, na 59 setin sekundy. Stala se tak třetí slovenskou vítězkou závodu Světového poháru, po Janě Gantnerové a Veronice Zuzulové.[30]

Do druhého kola obřího slalomu poprvé postoupila během ledna 2016 ve Flachau, kde obsadila konečné 14. místo. V lednu 2017 dojela v záhřebském slalomu druhá. Poprvé v historii Světového poháru obsadily stupně vítězů pouze závodnice z Česka a Slovenska, když soutěž ovládla Veronika Velez Zuzulová a třetí příčku opanovala Šárka Strachová.[31] V březnu téhož roku pak Vlhová přidala druhý kariérní triumf v aspenském slalomu, když cílovou bránu protnula o 24 setin sekundy rychleji než celková šampionka sezóny Mikaela Shiffrinová.[32] Premiérový start v kombinačním závodu proměnila ve švýcarské Crans-Montaně na počátku března 2018 ve třetí místo. S minimálním odstupem devíti setin sekundy zaostala za vítěznou Italkou Federicou Brignoneovou.[33]

2019: Pět výher a druhá ve třech konečných hodnoceních

[editovat | editovat zdroj]

V úvodní části sezóny 2018/2019 se stala první slovenskou vítězkou závodu v obřím slalomu. Po úvodním kole v Semmeringu, během prosince 2018, figurovala na čtvrtém místě. Druhou nejrychlejší jízdou druhého kola však závod vyhrála o půl sekundy před Němkou Viktorií Rebensburgovou. Vylepšila tím své maximum z této disciplíny, jímž byla sedmá pozice.[34] O tři dny později, na Nový rok 2019, triumfovala v městském paralelním slalomu na osloském Holmenkollbakkenu. Šestý triumf v sezóně 2018/2019 znamenal překonání slovenského rekordu výher v jednom ročníku, jenž držela Velez Zuzulová.[35]

Následující týden si připsala prvenství v nočním slalomu ve Flachau. Pátou výhrou v klasickém slalomu rovněž překonala čtyři slalomové výhry krajanky Velez Zuzulové. Flachauský triumf zopakovala v lednu 2020, jímž navázala na týden starou slalomovou výhru ze Záhřebu. Z obou ročníků nejlépe dotovaného závodu světa ve Flachau si vždy odvezla rekordní prémii 70 tisíc eur (cca 1,7 milionu korun).[36][37][38] Závěrečnou výhru v sezóně 2018/2019 získala na trati obřího slalomu ve Špindlerově Mlýně, kde o jedenáct setin sekundy předčila Němku Rebensburgovou. S odstupem šesti desetin pak na bronzové příčce dojela Shiffrinová.[39] V konečném pořadí sezóny obsadila 2. místa v celkové klasifikaci, slalomu i obřím slalomu.[40]

2020: Dva malé křišťálové glóby

[editovat | editovat zdroj]

Do ročníku 2019/2020 nastoupila s tréninkovým deficitem po letním operačním výkonu nosních dutin.[41] Sezónu zahájila 14. příčkou v obřím slalomu rakouského Söldenu. První pódiové umístění dosáhla na počátku prosince 2019 druhým místem ze slalomu v americkém Killingtonu, když zaostala o více než dvě sekundy za Mikaelou Shiffrinovou.[42] O dva týdny později ovládla paralelní slalom ve Svatém Mořici. Během Vánoc ji limitoval zánět okostice na dolní končetině a naražená holenní kost.[41] Do roku 2020 vstoupila třemi výhrami ze čtyř závodů, když během ledna dominovala v záhřebském i flachauském slalomu. Třetí vítězství přidala v obřím slalomu italského Sestriere, o nějž se podělila s Italkou Federicou Brignoneovou. V jednom ze tří nejvyrovnanějších závodů historie Světového poháru dojela třetí Shiffrinová pouze se setinovou ztrátou.[43]

Hlavní soupeřka a trojnásobná obhájkyně velkého křišťálového glóbu i slalomové klasifikace Shiffrinová ze sezóny odstoupila na začátku února 2020 po tragickém úmrtí otce.[44] Vlhová se soustředila na zisk celkového vítězství a začala nastupovat i do závodů rychlostních disciplín. Z Banska si odvezla body za šestou příčku v superobřím slalomu[45] a jedenáctou pozici ve sjezdu.[46] V první desítce dojela i v Garmisch-Partenkirchenu. Během února 2020, kdy ji zužovaly potíže s chrupavkou v levém koleni,[41] ovládla slalom v Kranjské Goře. Čtrnáctým slalomovým triumfem se posunula do vedení klasifikace této disciplíny, které již neopustila. Na posledním mezičase druhého kola přitom ještě o více než sekundu vedla poslední závodnice na trati, Švédka Anna Swennová Larssonová, která však v prostoru cíle upadla.[47] V Crans-Montaně vylepšila další týden čtvrtým místem osobní mamixum ze sjezdu.[48]

Závěrečnou soutěží se pro ni stal superobří slalom v severoitalském La Thuile. V této disciplíně skončila poprvé v kariéře čtvrtá. Na trati dokonce vedla, ale chybovala v jedné z branek umístěných za horizontem svahu.[49] Předčasně ukončený ročník 2019/2020 pro koronavirovou pandemii završila třetí příčkou v celkové klasifikaci, druhým místem v obřím slalomu a první dva malé křišťálové glóby získala za prvenství ve slalomu a paralelním slalomu.[41]

2021: Vítězka Světového poháru – velkého křišťálového glóbu

[editovat | editovat zdroj]

Do sezóny 2020/2021 vstoupila dominantním způsobem, když po 3. příčce v zahajovacím obřím slalomu v Söldenu, vyhrála tři závody během šesti dnů. V průběhu listopadu 2020 nejdříve ovládla dva slalomy ve finském Levi a hattrick dovršila titulem z paralelního obřího slalomu v rakouském Lechu/Zürse.[50] V obřím slalomu v Courchevelu, během prosince 2020, pak dojela třetí[51] a druhý identický závod o dva dny později nedokončila.[52] Navazující sjezdy ve Val d'Isère pro ni znamenaly 26. a 33. místo. Zlepšení přinesla 6. příčka ze superobřího slalomu. V poslední soutěži roku 2020 skončila téměř čtyřletá neporazitelnost Vlhové a Shiffrinové ve slalomu, když od ledna 2017 vyhrály 28 slalomových závodů v řadě. Vítězkou v Semmeringu se však stala Michelle Gisinová, za níž zaostaly druhá Liensbergerová, třetí Shiffrinová a čtvrtá Vlhová.[53][54]

Na počátku ledna 2021 obhájila vítězství v záhřebském slalomu.[55] O měsíc později poprvé v kariéře vystoupila na stupně vítězů v superobřím slalomu, když dojela druhá v Garmisch-Partenkirchenu. Vítězná Lara Gutová-Behramiová ovládla čtvrté Super-G v řadě a snížila její náskok v celkovém hodnocení sezóny na pouhých 42 bodů.[56] Švýcarka se v závěru února 2021 dostala do průběžného vedení po prvním místě ve dvou sjezdech ve Val di Fassa.[57] Vlhová však téměř 200bodový deficit nejprve snížila na 36 bodů, když v Jasné skončila druhá ve slalomu za Shiffrinovou a triumfovala v obřím slalomu. Favorizovaná Gutová-Behramiová v obřím slalomu obsadila až deváté místo.[58] V polovině března Slovenka opět převzala vedení v celkové klasifikaci, když vyhrála první aarský slalom, jenž představoval jubilejní dvacátý vavřín ve Světovém poháru. Premiérově také vyhrála v jediném ročníku čtyři slalomy.[59] Ve druhém slalomovém závodu však po startu úvodního kola chybovala a průběžně jí patřilo 27. místo. Se ztrátou téměř tří sekund na Shiffrinovou zajela nejrychlejší jízdu druhého kola. Posun na konečnou 8. příčku znamenal navýšení náskoku na 96 bodů před Gutovou-Behramiovou.[60] Švýcarka předposlední zastávku sezóny ve Švédsku vynechala. Naopak Vlhová zůstala jedinou lyžařkou, která nastoupila do všech 29 odjetých závodů ročníku.[61]

Ve druhé polovině března 2021 byly na finálové akci v Lenzerheide, pro nejlepší lyžaře v jednotlivých disciplínách, zrušeny sjezd a super-G kvůli nepříznivému počasí. Favorizována v nich byla Gutová-Behramiová. Švýcaři neuspěli s protesty, a požadavkem náhradního termínu.[62] Vlhové tak stačilo získat k celkovému prvenství 5 bodů ze slalomu či obřího slalomu, respektive se jednou umístit do 15. místa. Na finále SP bylo bodováno jen prvních 15 závodnic, kdy patnáctá v pořadí brala 16 bodů.[63] Slovenka obsadila šesté místo ve slalomu, do něhož Švýcarka nenastoupila. Přišla tím o prvenství ve slalomové klasifikaci, ale zajistila si velký křišťálový glóbus náskokem 136 bodů před druhou v pořadí. Stala se prvním slovenským lyžařem, jenž ovládl celkové hodnocení Světového poháru. Trofej komentovala slovy: „Znamená to pro mě strašně moc. Píšu historii. Nemůžu tomu uvěřit“.[64][65] Obhájila také vítězství v paralelním slalomu, v němž nebyl malý glóbus udělen pro odjetí pouze jediného závodu.[66]

Soukromý život

[editovat | editovat zdroj]

Narodila se roku 1995 v Liptovském Mikuláši do rodiny Zuzany Vlhové[67] a Igora Vlhy, který vede její lyžařský tým. Otec vlastní malou firmu v oboru kovovýroby, která produkuje ozubená kola, hřídele, kardany, řemenice a průmyslové nože. Ve společnosti je zaměstnán i o čtyři roky starší bratr Boris Vlha, jenž působí na pozici manažera lyžařského týmu. Od osmi let ji oficiálně zastupuje francouzský výrobce lyží Rossignol.[68][69] Ve školním roce 2016/2017 absolvovala středoškolský obor pracovník marketingu na Hotelové akademii v Liptovském Mikuláši.[26] Mimo alpského lyžování se od dětství věnuje také motocyklovému sportu a účastní se motokrosových závodů.[70]

V roce 2019 navázala partnerský vztah s trenérem fitness a modelem Michalem Kyselicou.[71][72]

Světový pohár

[editovat | editovat zdroj]

Sezónní vítězství – křišťálové glóby

[editovat | editovat zdroj]
Sezóna Disciplína
2020 slalom
paralelní slalom
2021 celkově
      paralelní slalom[pozn. 1]
2022 slalom

Stupně vítězů

[editovat | editovat zdroj]

Přehled

[editovat | editovat zdroj]
  Slalom Obří slalom Sjezd Super-G Kombinace Paralel. sl. Celkem
Výhry 17 6 0 0 0 3 26
Pódium 35 14 0 1 1 6 57
Sezóna Umístění na stupních vítězů dle sezón
Super-G Obří slalom Slalom Paralelní slalom Kombinace Celkem
Zlatá medaile Stříbrná medaile Bronzová medaile Zlatá medaile Stříbrná medaile Bronzová medaile Zlatá medaile Stříbrná medaile Bronzová medaile Zlatá medaile Stříbrná medaile Bronzová medaile Zlatá medaile Stříbrná medaile Bronzová medaile Zlatá medaile Stříbrná medaile Bronzová medaile Σ
2016 1 2 1 2 3
2017 1 1 1 1 1 1 3
2018 2 1 1 1 1 2 2 2 6
2019 3 1 1 5 2 1 1 5 6 3 14
2020 1 1 3 2 1 5 3 8
2021 1 1 2 4 1 1 6 2 2 10
2022 1 2 2 5 2 1 6 4 3 13
Celkem 0 1 0 6 3 5 17 12 6 3 2 1 0 0 1 26 18 13 57
1 14 35 6 1 57

Závody

[editovat | editovat zdroj]
Umístění na stupních vítězů
Sezóna datum místo konání disciplína umístění
2016
(1 vítězství)		 13. prosince 2015 Švédsko Åre, Švédsko slalom 1.
29. prosince 2015 Rakousko Lienz, Rakousko slalom 3.
15. ledna 2016 Rakousko Flachau, Rakousko slalom 3.
2017
(1 vítězství)		 12. listopadu 2016 Finsko Levi, Finsko slalom 3.
3. ledna 2017 Chorvatsko Záhřeb, Chorvatsko slalom 2.
18. března 2017 USA Aspen, USA slalom 1.
2018
(2 vítězství)		 11. listopadu 2017 Finsko Levi, Finsko slalom 1.
26. listopadu 2017 USA Killington, USA slalom 2.
20. prosince 2017 Francie Courchevel, Francie paralelní slalom 2.
28. ledna 2018 Švýcarsko  Lenzerheide, Švýcarsko slalom 1.
30. ledna 2018 Švédsko Stockholm, Švédsko městský slalom 3.
4. března 2018 Švýcarsko Crans-Montana, Švýcarsko kombinace 3.
2019
(5 vítězství) 		17. listopadu 2018 Finsko Levi, Finsko slalom 2.
25. listopadu 2018 USA Killington, USA slalom 2.
9. prosince 2018 Švýcarsko Svatý Mořic, Švýcarsko paralelní slalom 2.
22. prosince 2018 Francie Courchevel, Francie slalom 2.
28. prosince 2018 Rakousko Semmering, Rakousko obří slalom 1.
29. prosince 2018 slalom 2.
1. ledna 2019 Norsko Oslo, Norsko městský slalom 1.
5. ledna 2019 Chorvatsko Záhřeb, Chorvatsko slalom 2.
8. ledna 2019 Rakousko Flachau, Rakousko slalom 1.
1. února 2019 Slovinsko Maribor, Slovinsko obří slalom 1.
8. března 2019 Česko Špindlerův Mlýn, Česko obří slalom 1.
9. března 2019 slalom 3.
16. března 2019 Andorra Soldeu, Andorra slalom 3.
17. března 2019 obří slalom 3.
2020
(5 vítězství)		 1. prosince 2019 USA Killington, USA slalom 2.
15. prosince 2019 Švýcarsko Svatý Mořic, Švýcarsko paralelní slalom 1.
29. prosince 2019 Rakousko Lienz, Rakousko slalom 2.
4. ledna 2020 Chorvatsko Záhřeb, Chorvatsko slalom 1.
14. ledna 2020 Rakousko Flachau, Rakousko slalom 1.
18. ledna 2020 Itálie Sestriere, Itálie obří slalom 1.
15. února 2020 Slovinsko Kranjska Gora, Slovinsko obří slalom 2.
16. února 2020 Slovinsko Kranjska Gora, Slovinsko slalom 1.
2021
(6 vítězství) 		17. října 2020 Rakousko Sölden, Rakousko obří slalom 3.
21. listopadu 2020 Finsko Levi, Finsko slalom 1.
22. listopadu 2020 slalom 1.
26. listopadu 2020 Rakousko Lech/Zürs, Rakousko paralelní slalom 1.
12. prosince 2020 Francie Courchevel, Francie obří slalom 3.
3. ledna 2021 Chorvatsko Záhřeb, Chorvatsko slalom 1.
1. února 2021 Německo Garmisch, Německo Super-G 2.
6. března 2021 Slovensko Jasná, Slovensko slalom 2.
7. března 2021 Slovensko Jasná, Slovensko obří slalom 1.
12. března 2020 Švédsko Åre, Švédsko slalom 1.
2022
(6 vítězství) 		23. října 2021 Rakousko Sölden, Rakousko obří slalom 3.
20. listopadu 2021 Finsko Levi, Finsko slalom 1.
21. listopadu 2021 slalom 1.
28. listopadu 2021 USA Killington, USA slalom 2.
28. prosince 2021 Rakousko Lienz, Rakousko obří slalom 2.
29. prosince 2021 slalom 1.
4. ledna 2022 Chorvatsko Záhřeb, Chorvatsko slalom 1.
9. ledna 2022 Slovinsko Kranjska Gora, Slovinsko slalom 1.
11. ledna 2022 Rakousko Schladming, Rakousko slalom 2.
25. ledna 2022 Itálie Kronplatz, Itálie obří slalom 2.
11. března 2022 Švédsko Åre, Švédsko obří slalom 1.
19. března 2022 Francie Méribel, Francie slalom 3.
20. března 2022 obří slalom 3.

Konečné pořadí v sezónách

[editovat | editovat zdroj]
Sezóna
Věk Celkové Slalom Obří slalom Super-G Sjezd Kombinace Paralelní slalom
2013 17 let 91. 42. — — — — —
2014 18 let — — — — — —
2015 19 let 81. 34. — — — —
2016 20 let 24. 6. 40. — — —
2017 21 let 10. 5 11. — — —
2018 22 let 5. 4. 13. — — 7.
2019 23 let Stříbrná medaile Stříbrná medaile Stříbrná medaile — — —
2020 24 let Bronzová medaile Zlatá medaile Stříbrná medaile 14. 16. — Zlatá medaile
2021 25 let Zlatá medaile Bronzová medaile 6. 8. 12. —       1.[pozn. 1]
2022 26 let Stříbrná medaile Zlatá medaile 4. 40. 37. —
Aktualizováno k 3. dubnu 2022

Vrcholné akce

[editovat | editovat zdroj]

Mistrovství světa

[editovat | editovat zdroj]
Rok  Věk   Slalom   Obří slalom  Super-G Sjezd Kombinace Týmy
2013 17 let DNF1 — — — — 9.
2015 19 let 44. 30. — — — —
2017 21 let 4. 8. — — — 2.
2019 23 let 3. 1. — — 2. —
2021 25 let 2. 12. 9. — 2. —
DNF1/2 – nedojela do cíle v 1. nebo 2. kole

Zimní olympijské hry

[editovat | editovat zdroj]
Rok  Věk   Slalom   Obří slalom  Super-G Sjezd Kombinace Týmy
2014 18 let 19. 24. — — — —
2018 22 let 13. 13. 32. DNF 5. 9.
2022 26 let 1. 14. nestartovala pro zranění
DNF1/2 – nedojela do cíle v 1. nebo 2. kole

Mistrovství světa juniorů

[editovat | editovat zdroj]
Rok Dějiště Sjezd Super-G  Obří slalom   Slalom  Kombinace
2011 Švýcarsko Crans-Montana — 34. 27. 30. —
2012 Itálie Roccaraso — 26. 28. 3. 5.
2013 Kanada Mont Sainte-Anne — 24. 8. 4. —
2014 Slovensko Jasná — — 14. 1. —
2015 Norsko Hafjell — 39. 17. zrušeno 31.

Evropský pohár

[editovat | editovat zdroj]
Umístění na stupních vítězů
Sezóna datum místo konání disciplína umístění
2013
(1 vítězství)		 26. listopadu 2012 Švédsko Vemdalen, Švédsko slalom 2.
27. listopadu 2012 Švédsko Vemdalen, Švédsko slalom 2.
18. prosince 2012 Francie Courchevel, Francie slalom 1.
2014
(1 vítězství)		 24. prosince 2013 Finsko Levi, Finsko slalom 1.
2016
(1 vítězství)		 7. prosince 2015 Norsko Trysil, Norsko obří slalom 3.
8. prosince 2015 Norsko Trysil, Norsko slalom 1.
2019
(2 vítězství)		 2. března 2019 Slovensko Jasná, Slovensko obří slalom 1.
3. března 2019 Slovensko Jasná, Slovensko slalom 1.
Celkem 49 startů.[73]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b V ročníku 2020/2021 se konal jediný paralelní slalom, který vyhrála Petra Vlhová a tím konečné hodnocení disciplíny. Malý křišťálový glóbus však nebyl udělen.[66]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Petra Vlhová na slovenské Wikipedii.

  1. ↑ VLHOVA Petra - Athlete Information [online]. FIS, 2021 [cit. 2021-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Zlatá stíhacia jazda: Petra Vlhová je olympijská víťazka. Forbes [online]. 2022-02-09 [cit. 2022-02-09]. Dostupné online. (slovensky) 
  3. ↑ První zlato pro Slovensko. Vlhová ovládla obří slalom před Rebensburgovou i Shiffrinovou [online]. Česká televize [cit. 2019-02-16]. Dostupné online. 
  4. ↑ Ledecká na MS patnáctá v kombinaci, Slovenka Vlhová vyjela stříbro. iSport.cz [online]. [cit. 2019-02-16]. Dostupné online. 
  5. ↑ Ledecká skončila v kombinaci na mistrovství světa osmá. Zlato bere Američanka Shiffrinová. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2021-02-15 [cit. 2021-02-15]. Dostupné online. 
  6. ↑ Vlhová získala malý glóbus za slalom. Schiffrinová překonala ve Schladmingu rekord Stenmarka. ČT sport [online]. 2022-01-11 [cit. 2022-01-13]. Dostupné online. 
  7. ↑ V tradičnej novinárskej ankete triumfovali Petra Vlhová [online]. www.dukla.sk, 2020-12-17 [cit. 2021-01-19]. Dostupné online. (slovensky) 
  8. ↑ Petra Vlhová je Športovec roka 2021. Sagan po rokoch chýba v top 3. sportnet.sme.sk [online]. 2021-12-20 [cit. 2021-12-28]. Dostupné online. (slovensky) 
  9. ↑ Najväčší Slovák histórie: Medzi absolútnou elitou Sagan, Vlhová, Hamšík a Demitra!. Hetrik.sk [online]. [cit. 2022-06-26]. Dostupné online. (slovensky) 
  10. ↑ Talentovaná Vlhová zopakovala úspech Zuzulovej. myturiec.sme.sk [online]. Petit Press, 2010-03-10 [cit. 2021-01-16]. Dostupné online. (slovensky) 
  11. ↑ STANČÍKOVÁ, Ľubica. Do lyžiarskeho strediska na Liptove chcú investovať milióny, no nemôžu. myliptov.sme.sk [online]. Petit Press, 2021-01-16 [cit. 2021-01-16]. Roč. 2019-11-19. Dostupné online. (slovensky) 
  12. ↑ Lyžiarkou roka je Vlhová (16) pred Zuzulovou a Procházkovou [online]. www.bystricoviny.sk, 2012-05-07 [cit. 2021-01-16]. Dostupné online. (slovensky) 
  13. ↑ Takto sa tešila Petra Vlhová z premiérového triumfu vo Svetovom pohári. TERAZ.sk [online]. 2015-12-13 [cit. 2021-01-16]. Dostupné online. (slovensky) 
  14. ↑ FALÁT, Juraj. Rozhovor so zjazdárkou Petrou Vlhovou po tom, ako ju dekorovali mládežníckou zlatou olympijskou medailou [online]. Slovenský olympijský tím, 2012-01-20 [cit. 2021-01-16]. Dostupné online. (slovensky) 
  15. ↑ Rozkol? Nikoliv, naznačují slovenské slalomářky. A opět excelují. iDNES.cz [online]. 2016-11-28 [cit. 2021-01-16]. Dostupné online. 
  16. ↑ Slovenská hvězda Vlhová se po životní sezoně rozešla s trenérem. Sport.cz [online]. 2021-04-06 [cit. 2021-04-07]. Dostupné online. 
  17. ↑ ČTK. Slovenská ikona Vlhová: Bývalý trenér? Ubližoval mi, byl to masakr - Sport.cz. Sport.cz [online]. 2021-10-22 [cit. 2021-11-30]. Dostupné online. 
  18. ↑ Juraj Berzedi. Aké tajomstvá má Vlhová? Cvičí ako batoľa a má špeciálnu aplikáciu. sport.sme.sk [online]. Petit Press, 2020-12-03 [cit. 2021-01-16]. Dostupné online. (slovensky) 
  19. ↑ Superstar Vlhová i další vystoupili ze Slovenské lyžařské asociace. Sport.cz [online]. 2020-12-01 [cit. 2021-01-16]. Dostupné online. 
  20. ↑ Petra Vlhová sa stala Majsterkou sveta juniorov. Relax [online]. 2011-02-03 [cit. 2021-01-18]. Dostupné online. (slovensky) 
  21. ↑ a b c d Petra Vlhová sa stala juniorskou majsterkou sveta v slalome!. Aktuality.sk [online]. 2014-02-28 [cit. 2021-01-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-03-05. (slovensky) 
  22. ↑ Nečakanou víťazkou ankety roka Lyžiar roka Petra Vlhová, predstihla Zuzulovú [online]. Slovenský olympijský tím, 2012-05-05 [cit. 2021-01-18]. Dostupné online. (slovensky) 
  23. ↑ a b Lyžiarom roka Petra Vlhová. Je Zuzulová v nemilosti? [online]. Noviny.sk, 04-05-2012 [cit. 2012-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 01-01-2013. (slovensky) 
  24. ↑ Vlhová získala v Innsbrucku premiérovú zlatú medailu [online]. Denník Pravda, 20.01.2012 [cit. 2012-08-16]. Dostupné online. (slovensky) 
  25. ↑ Vlhová suverénne zlatá v slalome na olympiáde mládeže. Sme.sk [online]. 2012-01-20 [cit. 2021-01-18]. Dostupné online. (slovensky) 
  26. ↑ a b Petra Vlhová [PDF]. Hotelová akadémia Liptovský Mikuláš [cit. 2021-01-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-01-27. (slovensky) 
  27. ↑ Vlhová má ďalšiu medailu, v slalome vybojovala bronz [online]. pravda.sk, 2012-03-01 [cit. 2014-02-07]. Dostupné online. (slovensky) 
  28. ↑ Reprezentačné družstvá ÚAD SLA 2012/2013 [PDF]. Nový Smokovec: Slovenská lyžiarska asociácia [cit. 2021-01-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-03-21. (slovensky) 
  29. ↑ VLHOVA Petra - Career > Debut [online]. FIS, 2021 [cit. 2021-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. ↑ SZŰCS, Marián. Vlhová sa postarala o senzáciu, vyhrala slalom Svetového pohára. Sportnet [online]. 2015-12-13 [cit. 2021-01-18]. Dostupné online. (slovensky) 
  31. ↑ Od Tater po Krkonoše. V Záhřebu v úterý platilo: vítězem je Česko-Slovensko. iDNES.cz [online]. 2017-01-04 [cit. 2021-01-19]. Dostupné online. 
  32. ↑ Petra Vlhová vyhrala finále slalomu žien v Aspene, zdolala aj Shiffrinovú. www.sportinak.sk [online]. 2017-03-18 [cit. 2021-01-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-03-21. (slovensky) 
  33. ↑ Vlhová dosiahla životný úspech, v alpskej kombinácii skončila tretia. Sme.sk [online]. Petit Press [cit. 2019-02-16]. Dostupné online. (slovensky) 
  34. ↑ Obří slalom SP v Semmeringu vyhrála Vlhová, Pauláthová nedojela. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2018-12-28 [cit. 2021-01-19]. Dostupné online. 
  35. ↑ Coupe du monde : Petra Vlhova domine Mikaela Shiffrin et le slalom parallèle d'Oslo. L'Équipe [online]. 2019-01-01 [cit. 2021-01-19]. Dostupné online. (francouzsky) 
  36. ↑ Vlhová vyhrála večerní slalom ve Flachau, Shiffrinová byla třetí. iDNES.cz [online]. 2020-01-14 [cit. 2021-01-19]. Dostupné online. 
  37. ↑ Rok 2020 Vlhové sedí. Slovenka ovládla také večerní slalom ve Flachau [online]. ČT sport, 2020-01-14 [cit. 2021-01-19]. Dostupné online. 
  38. ↑ Slovensko sa stalo vďaka Vlhovej rekordérom nočného slalomu vo Flachau. sport24.pluska.sk [online]. 2020-01-15 [cit. 2021-01-19]. Dostupné online. (slovensky) 
  39. ↑ Dramatický obří slalom ve Špindlu vyhrála Vlhová, Shiffrinová třetí. iDNES.cz [online]. 2019-03-08 [cit. 2021-01-19]. Dostupné online. 
  40. ↑ Shiffrinová - křišťálový génius. Glóbus bere i za obří slalom. iDNES.cz [online]. 2019-03-17 [cit. 2021-01-19]. Dostupné online. 
  41. ↑ a b c d Petra Vlhová získala 2 malé glóbusy! Sezóna bola predčasne ukončená [online]. www.dukla.sk, 2020-03-12 [cit. 2021-01-19]. Dostupné online. (slovensky) 
  42. ↑ Capová dojela sedmnáctá. Slalomový triumf v Killingtonu slaví Shiffrinová. iDNES.cz [online]. 2019-12-01 [cit. 2021-01-19]. Dostupné online. 
  43. ↑ Obří slalom v Sestriere má dvě vítězky: Brignoneovou a Vlhovou. iDNES.cz [online]. 2020-01-18 [cit. 2021-01-19]. Dostupné online. 
  44. ↑ pan, Sport.cz. Tragédie lyžařské hvězdy: Proč zemřel otec Shiffrinové? Zdá se být jasno. Sport.cz [online]. 2020-02-07 [cit. 2020-03-03]. Dostupné online. 
  45. ↑ SuperG žen, Bansko | ONLINE | 26.1.2020 09:15 | Sjezdové lyžování 2019/2020 | ŽIVĚ. iSport.cz [online]. 2020-01-26 [cit. 2021-01-19]. Dostupné online. 
  46. ↑ Petra Vlhová sa ani v sobotu v zjazde nestratila Bansko zjazdove lyžovanie. Sportinak.sk [online]. 2020-01-25 [cit. 2021-01-19]. Dostupné online. (slovensky) 
  47. ↑ Vlhová po šťastném triumfu v Kranjské Goře vede hodnocení slalomu. iDNES.cz [online]. 2020-02-16 [cit. 2021-01-19]. Dostupné online. 
  48. ↑ Sjezd v Crans Montaně ovládly Švýcarky. Ledecká byla jedenáctá, Vlhová čtvrtá [online]. ČT sport, 2020-02-21 [cit. 2021-01-19]. Dostupné online. 
  49. ↑ Ledecká zajela v La Thuile opět skvěle! Skončila šestá. Sport.cz [online]. 2020-02-29 [cit. 2021-01-19]. Dostupné online. 
  50. ↑ Petra Vlhová vyhrala aj paralelný obrovský slalom a dovŕšila víťazný hetrik [online]. www.dukla.sk, 2020-11-30 [cit. 2021-01-19]. Dostupné online. (slovensky) 
  51. ↑ Bassinová vyhrála po Söldenu obří slalom i v Courchevelu. České noviny [online]. 2020-12-12 [cit. 2021-01-19]. Dostupné online. 
  52. ↑ Vlhová sa učí byť najlepšia. Sú tam trochu iné tlaky, vraví. Sme.sk [online]. 2020-12-14 [cit. 2021-01-19]. Dostupné online. (slovensky) 
  53. ↑ Gisinová porazila Shiffrinovou a Vlhovou. Ukončila jejich téměř čtyřletou nadvládu ve slalomu [online]. ČT sport, 2021-12-29 [cit. 2021-01-19]. Dostupné online. 
  54. ↑ LEONHART, Ross. Shiffrin podiums in Semmering slalom, Vlhova fourth. Vail Daily [online]. 2020-12-29 [cit. 2021-01-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  55. ↑ Bolo to riadne rodeo. Myslela som si, že je to stratené, tvrdí Vlhová. Sme.sk [online]. 2021-01-03 [cit. 2021-01-19]. Dostupné online. (slovensky) 
  56. ↑ Gutová po senzační jízdě slaví, zářila i Vlhová. Ledecké hrozila diskvalifikace. Sport.cz [online]. 2021-02-01 [cit. 2021-02-04]. Dostupné online. 
  57. ↑ BINNER, Andrew. Lara Gut-Behrami does downhill double to extend overall standings lead at Val di Fassa [online]. Olympic Channel, 2021-02-27 [cit. 2021-03-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  58. ↑ Fantastická Vlhová ovládla obří slalom v Jasné a přiblížila se velkému křišťálovému glóbu!. Sport.cz [online]. 2021-03-07 [cit. 2021-03-12]. Dostupné online. 
  59. ↑ Slalomářka Dubovská měla na dosah vyrovnání svého maxima, v Aare ale osmou příčku neudržela [online]. Český rozhlas, 2021-03-13 [cit. 2021-03-13]. Dostupné online. 
  60. ↑ Shiffrinovou porazila Rakušanka, úžasná stíhačka Vlhové. Dubovská dvanáctá. iSport.cz [online]. 2021-03-13 [cit. 2021-03-13]. Dostupné online. 
  61. ↑ Petra Vlhova wins another slalom, takes World Cup lead - Alpine Skiing [online]. NBC Sports, 2021-03-12 [cit. 2021-03-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  62. ↑ Švýcaři zuří: Změňme pravidla! vyzývají FIS po odloženém sjezdu ve finále SP. Sport.cz [online]. 2021-03-17 [cit. 2021-03-20]. Dostupné online. 
  63. ↑ Zrušili aj super G. Vlhová je kúsok od veľkého glóbusu. Pravda.sk [online]. 2021-03-18 [cit. 2021-03-20]. Dostupné online. 
  64. ↑ Vlhová má velký křišťálový glóbus, Dubovská dojela ve slalomu devátá [online]. ČT sport, 2021-03-20 [cit. 2021-03-20]. Dostupné online. 
  65. ↑ Slalom globe for Liensberger, Overall Globe to Vlhova [online]. FIS, 2021-03-20 [cit. 2021-03-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  66. ↑ a b It's a Wrap: 2020-21 Alpine World Cup Season [online]. FIS, 2021-03-22 [cit. 2021-03-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  67. ↑ GAVROŇ, Michal. Mama vždy pohladí. Šampiónke Petre pripraví bryndzové halušky. Pravda.sk [online]. 2019-02-20 [cit. 2021-01-19]. Dostupné online. (slovensky) 
  68. ↑ BERZEDI, Juraj. Jej otec sa zadlžil tak, že nemohol spávať. Takto sa začal príbeh Petry Vlhovej. Sme.sk [online]. 2017-04-06 [cit. 2021-01-19]. Dostupné online. (slovensky) 
  69. ↑ GAVROŇ, Michal. Manažér oblek nenosí. Boris Vlha má radšej montérky. Pravda.sk [online]. 2018-10-19 [cit. 2021-01-19]. Dostupné online. (slovensky) 
  70. ↑ Přál jí i prezident. Kdo je Vlhová? Slovenská kráska s motorem v krvi. iDNES.cz [online]. 2019-02-16 [cit. 2021-01-18]. Dostupné online. 
  71. ↑ Identita nového priateľa Petry Vlhovej odhalená. Je to známy fešák. tvnoviny.sk [online]. 2019-07-30 [cit. 2021-01-20]. Dostupné online. (slovensky) 
  72. ↑ Vlhovej frajer si našiel náhradu: Na fotke sa bozkáva. Ale veď to nie je Petra!. sport24.pluska.sk [online]. 2019-08-03 [cit. 2021-01-20]. Dostupné online. 
  73. ↑ VLHOVA Petra - European Cup > Results [online]. FIS, 2021 [cit. 2021-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Olympijské vítězky v alpském lyžování – slalom
Mistryně světa v alpském lyžování – obří slalom
Vítězky Světového poháru v alpském lyžování (velký křišťálový glóbus)
1967–19811982–19961997–20112012–2021
Vítězky Světového poháru v alpském lyžování – slalom (malý křišťálový glóbus)

1967: Annie Famoseová / Marielle Goitschelová • 1968: Marielle Goitschelová • 1969: Gertrude Gablová • 1970: Ingrid Lafforgueová • 1971: Betsy Cliffordová / Britt Lafforgueová • 1972: Britt Lafforgueová • 1973: Patricia Emonetová • 1974: Christa Zechmeisterová • 1975: Lise-Marie Morerodová • 1976: Rosi Mittermaierová • 1977: Lise-Marie Morerodová • 1978: Hanni Wenzelová • 1979: Regina Sacklová • 1980: Perrine Pelenová • 1981: Erika Hessová • 1982: Erika Hessová • 1983: Erika Hessová • 1984: Tamara McKinneyová • 1985: Erika Hessová • 1986: Erika Hessová / Roswitha Steinerová • 1987: Corinne Schmidhauserová • 1988: Roswitha Steinerová • 1989: Vreni Schneiderová • 1990: Vreni Schneiderová • 1991: Petra Kronbergerová • 1992: Vreni Schneiderová • 1993: Vreni Schneiderová • 1994: Vreni Schneiderová • 1995: Vreni Schneiderová • 1996: Elfi Eder • 1997: Pernilla Wibergová • 1998: Ylva Nowen • 1999: Sabine Egger • 2000: Spela Pretnar • 2001: Janica Kostelićová • 2002: Laure Pequegnot • 2003: Janica Kostelićová • 2004: Anja Pärsonová • 2005: Tanja Poutiainenová • 2006: Janica Kostelićová • 2007: Marlies Schildová • 2008: Marlies Schildová • 2009: Maria Rieschová • 2010: Maria Rieschová • 2011: Marlies Schildová • 2012: Marlies Schildová • 2013: Mikaela Shiffrinová • 2014: Mikaela Shiffrinová • 2015: Mikaela Shiffrinová • 2016: Frida Hansdotterová • 2017: Mikaela Shiffrinová • 2018: Mikaela Shiffrinová • 2019: Mikaela Shiffrinová • 2020: Petra Vlhová • 2021: Katharina Liensbergerová • 2022: Petra Vlhová • 2023: Mikaela Shiffrinová

Nositelé Krištáľového krídla za sport

Martin Tešovič / Basketbalistky SCP Ružomberok (1997) • Ján Filc (1998) • Natália Hejková / Katarína Brandoburová (1999) • Dominik Hrbatý / Martina Moravcová (2000) • Jozef Vengloš (2001) • Mistři světa v hokeji / Tomáš Malik – Fed Cupové družstvo (2002) • Veronika Velez Zuzulová (2004) • Juraj Čobej (2005) • Marián Hossa (2006) • Daniela Hantuchová (2007) • Peter Hochschorner a Pavol Hochschorner (2008) • Vladimír Weiss (2009) • Róbert Vittek (2010) • Marián Vajda (2011) • Danka Barteková (2012) • Peter Sagan (2013) • Anastasia Kuzminová (2014) • Matej Tóth (2015) • Ladislav Škantár a Peter Škantár (2016) • Peter Hámor (2017) • Zuzana Rehák Štefečeková (2018) • Petra Vlhová (2019) • Michal Martikán (2020) • Erik Vlček (2021) • Zdeno Chára (2022) • Martin Vaculík (2023)

Sportovec roku (Slovensko)

1993 Martina Moravcová • 1994 Milan Dvorščík • 1995 Martina Moravcová • 1996 Michal Martikán • 1997 Michal Martikán • 1998 Martina Moravcová • 1999 Jozef Gönci • 2000 Martina Moravcová • 2001 Martina Moravcová • 2002 Peter Bondra • 2003 Martina Moravcová • 2004 Elena Kaliská • 2005 Dominik Hrbatý • 2006 Radoslav Židek • 2007 Michal Martikán • 2008 Michal Martikán • 2009 Peter Hochschorner a Pavol Hochschorner • 2010 Anastasia Kuzminová • 2011 Peter Hochschorner a Pavol Hochschorner • 2012 Zuzana Štefečeková • 2013 Peter Sagan • 2014 Anastasia Kuzminová • 2015 Peter Sagan • 2016 Matej Tóth • 2017 Peter Sagan • 2018 Anastasia Kuzminová • 2019 Petra Vlhová • 2020 Petra Vlhová • 2021 Petra Vlhová • 2022 Petra Vlhová • 2023 Danka Barteková