Pištec šedokrký | |
---|---|
Pištec šedokrký | |
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
málo dotčený[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | ptáci (Aves) |
Podtřída | letci (Neognathae) |
Řád | pěvci (Passeriformes) |
Čeleď | Mohouidae |
Rod | pištec (Mohua) |
Binomické jméno | |
Mohoua novaeseelandiae (Gmelin, 1789) | |
Synonyma | |
Finschia novaeseelandiae[2] | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Pištec šedokrký (Mohoua novaeseelandiae) je druh malého pěvce z čeledi Mohouidae. Tento pták nenápadného zbarvení je endemický Novému Zélandu, kde se vyskytuje pouze na Jižním a Stewartově ostrově a na některých menších přilehlých ostrůvcích. Jedná se o poměrně hojný druh. V oblastech svého rozšíření představuje hlavního hostitele kukačky dlouhoocasé.
Druh popsal německý přírodovědec Johann Friedrich Gmelin v roce 1789 jako Parus novae Seelandiae. Gmelinův popis vyšel v Linného Systema Naturae.[3][2] Druhové jméno odkazující k Novému Zélandu bylo později standardizováno na novaeseelandiae. Druh byl po většinu 20. století řazen převážně do monotypického rodu Finschia, avšak někdy od přelomu 80. a 90. let 20. století byl rod Finschia zrušen a pištec šedokrký byl přiřazen do rodu Mohua, který sdílí s dalšími dvěma novozélandskými pištci.[2] Rod Mohua se řadí do samostatné čeledi Mohouidae, jedné z mála novozélandských endemických ptačích čeledí.[4] Jedná se o monotypický taxon, tzn. netvoří žádné poddruhy.[5]
Pištec šedokrký se endemitně vyskytuje pouze na Novém Zélandu. Obývá Jižní ostrov, Stewartův ostrov a některé další menší ostrůvky blízké novozélandské pevnině. Pištci jsou poměrně hojně, avšak kapsovitě rozšíření po většině Jižního ostrova. Preferují lesnaté a křovinaté biotopy s původními i nepůvodními dřevinami. Vyskytují se od mořské hladiny až po hranici lesa (buše). Nejhojnější jsou na západ a na sever od Jižních Alp, početné populace se však nachází i např. na Banksově poloostrově, kolem Mt Peel nebo v centrálním Otagu kolem Dunedinu.[6][7]
Tento malý pěvec dosahuje délky těla 13 cm. Samice váží kolem 13,5 g, samci 11 g.[8] Rozpětí křídel dosahuje 14–15 cm.[9] Korunka, záda, kostřec a ocas jsou červenohnědé. Na tváři a na krku se nachází šedé rozmazané skvrny. Od oka dozadu se táhne bílý proužek. Spodina je převážně světle šedožlutá od hrdla až po podocasní krovky, jejichž konečky jsou tmavé. Samec, samice i nedospělí jsou stejného vzevření.[8][10] Zobák je krátký a silný, světle šedorůžový s tmavě šedě zakončenou spodní čelistí. Duhovky jsou světle šedohnědé. Nohy jsou světle šedorůžové nebo šedohnědé.[9]
K záměně může dojít hlavně s pěvuškou modrou, kterou lze rozlišit mj. podle zobáku jemnějších tvarů, kratších hnědých noh a tmavě šedé hlavy, krku a hrudi. Dobrým rozpoznávacím znakem je i ekologie druhu – pěvuška se krmí u země a vyskytuje se běžně i samostatně, zatímco pištec šedokrký je hejnovitý pták, co se na zemi krmí jen výjimečně.[9]
Pištci šedokrcí se často pohybují v hejnech, které rychle přelétávají vysoko v korunách stromů. Mají poměrně bohatý a hlučný vokální projev. Samci trylkují, melodicky hvízdají nebo vydávají důrazné krátké či-ro-rí-ro-rí-rí.[8] Živí se převážně bezobratlými živočichy jako jsou pavouci, brouci, mouchy, housenky a můry. Potravu doplňují ovocem. Potravu sbírají hlavně ve stromovém baldachýnu, pouze výjimečně se krmí na zemi.[6] Často jsou k vidění, jak hlavou dolů visí ne konečcích tenkých větviček korun stromů a hledají hmyz na spodní straně listů.[10]
K zahnízdění dochází od konce září do počátku února. Hnízdo má tvar hlubokého šálku. Bývá umístěno v korunách stromů nebo v hustém křoví a staví jej pouze samice. Stavebním materiálem bývají vláknité proužky z kůry a listí, lišejníky a mech s vetkanými pavoučími sítěmi. Vystýlku tvoří tráva a peří. Samice klade 2–4 vejce o rozměrech cca 19×14 mm. Vejce jsou bílá až tmavě růžová s různou měrou malých červenohnědých skvrnek, které jsou koncentrovány u širšího konce vejce. Samice inkubuje kolem 17–21 dní. O ptáčata se starají oba rodiče po 18–22 dní. Pár často vychová 2 snůšky za jedno hnízdí období a v případě časného zániku snůšek se mohou pokusit o zahnízdění i 4× do roka.[10][6]
Nedospělí pištci se po opuštění hnízda shlukují do hejn o desítkách jedinců, která se rozpadnou někdy po skončení zimy. Na Jižním a Stewartově ostrově se jedná o hlavního hostitele kukačky dlouhoocasé (Urodynamis taitensis), která je několikanásobně větší než pištec. Nezřídka je tak k vidění, jak dospělý pištec vykrmuje několikanásobně většího nezletilce kukačky. Pokud se kukačka ocitne v blízkosti pištců, tito malí pěvci se ji často snaží agresivně odehnat.[6]
Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí druh jako málo dotčený.[11] Druh je poměrně početný a běžný, nicméně lze předpokládat úbytek stavů po evropské kolonizaci Nového Zélandu, se kterou došlo k úbytku přirozených stanovišť (zejména nížinatých lesů) i zavlečení nepůvodních druhů predátorů jako jsou krysy, mustelidi a kočky.[6]