Pjotr Berngardovič Struve

Pjotr Berngardovič Struve
Narození26. lednajul. / 7. února 1870greg.
Perm
Úmrtí26. února 1944 (ve věku 74 let) nebo 22. února 1944 (ve věku 74 let)
Paříž
Místo pohřbeníRuský hřbitov v Sainte-Geneviève-des-Bois
Alma materPetrohradská státní univerzita
Univerzita Štýrský Hradec
Povolánípolitik, ekonom, novinář a spisovatel
ZaměstnavateléPetrohradská státní polytechnická univerzita
Ministry of Finance of the Russian Empire
Ruská právnická fakulta v Praze
Bělehradská univerzita
Politické stranyRuská sociálně demokratická dělnická strana
Konstitučně demokratická strana
ChoťNina Alexandrovna Gerdová
DětiGleb Petrovič Struve[1]
Alexej Petrovič Struve
Konstantin Petrovič Struve
RodičeBerngard Vasiljevič Struve a Anna Fjodorovna Rozenová
RodStruveové
Funkcečlen Státní dumy Ruského impéria
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pjotr Berngardovič Struve (rusky Пётр Бернга́рдович Стру́ве; 26. lednajul./ 7. února 1870greg., Perm – 22. února 1944, Paříž) byl ruský filozof, historik, ekonom, veřejný činitel a novinář.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z rodiny permského gubernátora Berngarda Vasiljeviče Struve. Byl vnukem astronoma Vasilije Jakovleviče Struve a patřil do dynastie vynikajících ruských vědců a politiků. Studoval právnickou fakultu Petrohradské státní univerzity.

Byl jedním z prvních ruských marxistů. Asistoval při setkáních marxistů a narodniků, kde se seznámil se svým budoucím oponentem Vladimirem Uljanovem (pozdějším V. I. Leninem). Napsal Manifest ruské sociálnědemokratické strany pracujících ku příležitosti jejího založení v roce 1898, protože byl přesvědčen, že základy marxismu jsou liberální. Když se přesvědčil, že marxismus je především revoluční, krátce před rozpadem této strany na bolševiky a menševiky ji P. B. Struve opustil a přešel do Konstituční demokratické strany (které byl také spoluzakladatelem), propagující liberální metody. Tuto stranu reprezentoval v předrevoluční ruské Dumě. Po ruské Říjnové revoluci publikoval různé významné články o příčinách revoluce a přidal se k bělogvardějcům. Ve vládě Petra Wrangela a Antona Děnikina byl ministrem zahraničních věcí.

Následující tři desetiletí žil v emigraci v Paříži, jeho synové získali významné posty v Ruské pravoslavné církvi v zahraničí.

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Pyotr Berngardovich Struve na španělské Wikipedii, Струве, Пётр Бернгардович na ruské Wikipedii a Piotr Berngardovič Struve na slovenské Wikipedii.

  1. ↑ Струве Г. П.. In: Krátká literární encyklopedie, svazek 7. Dostupné online.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • A. Zubov (red.), Dějiny Ruska 20. století I. Praha: Argo 2014. Str. 113 aj.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.