Program Constellation

Program Constellation
Logo
Základní popis
Stát	Spojené státy americké
Organizace	NASA
Historie
Trvání	2005 – 2010
První start	8. června 2009
Poslední start	28. října 2009
Úspěšné starty	2
Kosmodromy	Startovací komplex 39 White Sands Missile Range
Dopravní prostředky
Kosmická loď	Altair Orion
Nosná raketa	Ares I Ares V
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Program Constellation (anglicky Constellation program, CxP) byl kosmický program amerického Národního úřadu pro letectví a kosmonautiku (NASA), jehož cílem bylo vyvinutí nové generace kosmických dopravních prostředků. Program byl součástí a konkretizací Vizí průzkumu kosmu, politiky Spojených států amerických v oblasti průzkumu vesmíru, vytyčené prezidentem George W. Bushem v lednu 2004.

Zahrnoval vývoj nosných raket Ares I a Ares V, kosmické lodě Orion a lunárního přistávacího modulu Altair. Výše uvedené prostředky měly sloužit k zásobování mezinárodní vesmírné stanice ISS, obnovení pilotovaných letů na Měsíc, výhledově i k pilotovaným letům k planetě Mars. Maximálně se využívaly technologie (a dodavatelé) programu Space Shuttle.

Přílišné finanční náklady a zpožďování vývoje vedly po nástupu administrativy prezidenta Baracka Obamy k přehodnocení kosmické politiky Spojených států a ke zrušení programu Constellation. Prezidentský návrh rozpočtu Spojených států na rok 2011 z 1. února 2010 už v kapitole věnované NASA výdaje na program Constellation nezahrnoval. V nové koncepci americké kosmonautiky, představené Obamou v dubnu 2011, ze zrušeného Constellationu přežil Orion, nyní jako MPCV (Multi-Purpose Crew Vehicle, Víceúčelová pilotovaná loď) a vývoj Aresů byl nahrazen vývojem těžkého nosiče SLS (Space Launch System).

Vyvíjené dopravní prostředky

V rámci programu byly nově vyvíjeny čtyři klíčové komponenty:

• nosné rakety Ares I a Ares V,
• kosmická loď Orion,
• lunární výsadkový modul Altair (dříve nazývaný LSAM – Lunar Surface Access Module),^[1]
• kosmický tahač EDS (Earth Departure Stage).

Většina prostředků programu Constellation maximálně zužitkovávala technologie, které byly vyvinuty a používány v rámci amerického programu kosmických raketoplánů. Vlastní kosmická loď Orion pak do značné míry využívala řešení lodi Apollo, využívané v rámci amerických letů na Měsíc na přelomu 60. a 70. let 20. století.

Kosmická loď Orion

Kosmická loď Orion na oběžné dráze Měsíce

Kosmická loď Orion se skládala ze dvou částí:

• Velitelský návratový modul (Crew Module – CM) podobný návratovému modulu lodi Apollo, ovšem zvětšený tak, aby poskytl dostatek prostoru pro šestičlennou posádku. Návratový modul lodi Orion měl být vícenásobně použitelný s předpokládanou životností 10 misí.
• Válcový servisní modul (Service Module – SM) obsahující pohonné systémy, solární panely a zásoby.

Předpokládalo se vyvinutí několik různých variant velitelského modulu pro specifické mise. Varianta Blok I měla být určená pro pilotované a zásobovací lety ke stanici ISS a lety na oběžné dráze Země. Varianty Blok II a Blok III pak pro lety k Měsíci a do vzdálenějších oblastí sluneční soustavy.

Rakety řady Ares

Náčrt nosné rakety Ares I startující ze Země.

V říjnu 2008 se předpokládalo, že kosmická loď Orion bude vynášena na nízkou oběžnou dráhu Země pomocí nosné rakety Ares I. Ares I, dříve označovaný jako „Crew Launch Vehicle (CLV)“, využíval ve svém prvním stupni raketový motor na tuhé pohonné hmoty odvozený od urychlovacího bloku SRB kosmického raketoplánu. Druhý stupeň nosiče pak měl spaloval kapalné pohonné látky v motoru J-2, vyvinutém během 60. let 20. století v rámci programu Apollo.

Pro vynášení těžších nákladů, zejména lunárního výsadkového modulu Altair, se počítalo s mohutnější těžkou raketou Ares V, rovněž založenou na technologiích vyvinutých a ověřených v rámci programu Space Shuttle.

Názvy raket Ares I a Ares V byly reminiscencí na nosiče Saturn I a Saturn V, které byly vyvinuty během programu Apollo.

Lunární výsadkový modul Altair

Lunární výsadkový modul Altair

Lunární výsadkový modul Altair měl být hlavním prostředkem zabezpečujícím transport mezi oběžnou drahou Měsíce a měsíčním povrchem. Neměl se tedy vracet na Zemi a žádná jeho část nebyla plánována jako znovupoužitelná. ^[2] Podobně jako lunární modul programu Apollo měl být Altair složen ze dvou částí:

• Startovacího modulu s prostorem pro 4 astronauty.
• Přistávacího modulu vybaveného 4 teleskopickými přistávacími podpěrami a nesoucího většinu zásob (voda, kyslík) a vědeckého vybavení.

Lunární výsadkový modul Altair měl být na rozdíl od svého předchůdce z programu Apollo schopen výsadků i v polárních oblastech Měsíce, ve kterých se do budoucna počítalo s vybudováním stálé lunární základny.

Kosmický tahač

Kosmický tahač – Earth Departure Stage

Kosmický tahač Earth Departure Stage – EDS měl být hlavním pohonným systémem, který měl zabezpečovat dopravu kompletní sestavy Orion-Altair z nízké oběžné dráhy Země na oběžnou dráhu Měsíce. Společně s výsadkovým modulem Altair měl být vypouštěn pomocí nosné rakety Ares V. Kosmická loď Orion měla být vypuštěna samostatně pomocí rakety Ares I. Na oběžné dráze Země mělo dojít k setkání a spojení všech 3 prvků a výsledná sestava měla být tahačem urychlena na takovou rychlost, aby doletěla do oblasti Měsíce. Poté mělo dojít k oddělení tahače od zbytku sestavy a k mírné změně jeho dráhy tak, aby nedopadl na měsíční povrch a nedošlo ke kolizi se sestavou kosmické lodě.

Seznam plánovaných misí

NASA zveřejnila v říjnu 2006 předběžný plán misí programu Constellation do konce roku 2019.^[3]

Plán letů programu Constellation z října 2006

Pořadí	Měsíc	Rok	Označení	Délka letu	Posádka	Vypouštěcí rampa	Poznámky
Plánované mise
1	duben	2009	Ares I-1	~2 min.	0	39B	Test prvního stupně rakety Ares I v konfiguraci čtyřsegmentového SRB a makety 5. segmentu. Zbytek rakety (druhý stupeň a loď Orion) byla také hmotnostní a rozměrová maketa. Test proběhl 28. října 2009.
2	září	2012	Ares I-2	~8 min	0	39B	První test operační konfigurace rakety Ares I.
3	říjen	2013	Orion 3	~14d	0	39B	První let kosmické lodi Orion.
4	říjen	2013	Orion 4	~14d	0	39B	Generální zkouška lodi Orion před prvním pilotovaným letem. Včetně setkání se stanicí ISS.
5	březen	2014	Orion 5	~14d	2	39B	První pilotovaný let lodi Orion ke stanici ISS.
6	září	2014	Orion 6	~90d	0	39B	První zásobovací let na stanici ISS.
7	březen	2015	Orion 7	~180d	3	39B	První pilotovaný let na stanici ISS – výměna základní posádky stanice.
8	září	2015	Orion 8	~30d	0	39B	Zásobovací let na stanici ISS.
9	březen	2016	Orion 9	~30d	0	39B	Zásobovací let na stanici ISS.
10	září	2016	Orion 10	~180d	3	39B	Poslední pilotovaný let na stanici ISS – výměna základní posádky stanice.
?	?	2017?	Orion 11	~30d	0	39B	Poslední zásobovací let na stanici ISS – výměna základní posádky stanice.
12	červen	2018	Ares V-1		0	39A	Testovací let rakety Ares V
13	únor	2019	LSAM 2		0	39A	Testovací let lunárního výsadkového modulu Altair.
14	červen	2019	Orion 12	21d	4	39B	Generální pilotovaná zkouška lodi Orion a lunárního výsadkového modulu Altair na oběžné dráze Měsíce. První pilotovaná lunární mise od roku 1972.
15	prosinec	2019	LSAM 3		0	39A	Vypuštění lunárního výsadkového modulu Altair pro misi Orion 13.
16	prosinec	2019	Orion 13	21d	4	39B	Sedmý pilotovaný let s přistáním na Měsíci. První v rámci programu Constellation.
17	červen	2020	LSAM 4		0	39A	Vypuštění lunárního výsadkového modulu Altair pro misi Orion 14.
18	srpen	2020	Orion 14	21d	4	39B	Osmý pilotovaný let s přistáním na Měsíci. Druhý v rámci programu Constellation.

Průběh realizace programu

Kvůli nedostatku finančních prostředků a světové hospodářské krizi byla reálnost uskutečnění programu zpochybňována.^[4]

Nová administrativa prezidenta Baracka Obamy přehodnotila kosmickou politiku Spojených států, což vedlo ke zrušení programu Constellation. Prezidentský návrh rozpočtu Spojených států na rok 2011 z 1. února 2010 už v kapitole věnované NASA výdaje na Constellation nezahrnoval.^[5] Pro rok 2010 ovšem práce v rámci programu pokračovaly, v květnu 2010 například testem záchranného systému (Pad Abort) lodi Orion.^[6] V dubnu 2010 Obama představil nový směr americké vesmírné budoucnosti. Pod tlakem zastánců Constellationu, i dodavatelů ohrožených jeho zrušením, do nového plánu zahrnul vývoj záchranné lodi pro posádku Mezinárodní vesmírné stanice, navazující na Orion a novou nosnou raketu nahrazující Aresy, taktéž vyvíjenou s využitím dědictví po Shuttlech.^[7]

Zrušení programu Constellation tak Orion přežil, od roku 2011 pod novým názvem „Víceúčelová pilotovaná loď“ (Multi-Purpose Crew Vehicle, MPCV). Nový těžký nosič SLS (Space Launch System) má poprvé vzlétnout roku 2022.[1]

Odkazy

Reference

1. http://www.nasawatch.com/archives/2007/12/altair_to_the_m.html^{[nedostupný zdroj]}
2. https://archive.today/20120529142128/www.orlandosentinel.com/news/custom/space/orl-asec-moon073105,0,3136666.htmlstory?coll=orl-home-promo
3. Archivovaná kopie. www.nasaspaceflight.com [online]. [cit. 2007-06-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-10-17. 
4. Návrat lidí na Měsíc. Redakce Antonín Vítek. Technet.cz [online]. 2009-10-29 [cit. 2009-11-29]. Dostupné online. 
5. AMOS, Jonathan. Obama cancels Moon return project [online]. Londýn: BBC, rev. 2010-02-01 [cit. 2010-02-02]. Dostupné online. (anglicky) 
6. KUBALA, Petr. Pekelně rychlý start, Orion uletěl Obamovi [online]. Dostupné online. 
7. PACNER, Karel. Američany už Měsíc nezajímá, chtějí poslat lidi dále do vesmíru. Technet.cz [online]. 2010-5-1 [cit. 2011-10-17]. Dostupné online. 

Externí odkazy

• (anglicky) Oficiální stránky Constellation NASA Archivováno 16. 8. 2009 na Wayback Machine.
• (anglicky) Official Orion NASA Web Site
• (anglicky) Official Ares Web Site Archivováno 11. 8. 2009 na Wayback Machine.
• (anglicky) A Visual History of Project Constellation

Portály: Kosmonautika