Prostituce v Pobřeží slonoviny

Prostituce v Pobřeží slonoviny je legální, ale některé činnosti s ní související jako je kuplířství nebo provozování nevěstinců jsou nezákonné. Podle sexuálních pracovnic je vymáhání práva zřídkavé a zkorumpované. Prostitutky jsou někdy obtěžovány příslušníky policie, kteří od nich vyžadují úplatky nebo sexuální služby.^[1][2] Vojáci a policisté se často zaměřují na transsexuální prostitutky a ty jsou často oběťmi násilí.^[3] Podle odhadu z roku 2014 se v zemi živilo prostitucí 9 211 lidí. První občanská válka v Pobřeží slonoviny, která probíhala v letech 2002 až 2007 zanechala mnoho žen bez prostředků, proto se některé z nich uchýlily k prostituci, neboť v zemi je vysoká míra nezaměstnanosti.^[4][5]

Většina prostitutek se nachází v hlavním městě, v Abidžanu. Většina z nich pochází z Ghany, dále jsou zde prostitutky z Nigérie, Toga, Mali, Senegalu a dalších západoafrických zemí.^[6] Mezi jejich zákazníky jsou i místní vojáci či pracovníci mírových jednotek OSN.^[5] Dalším problémem v Pobřeží slonoviny je sexuální turistika.^[7][8]

Ve městech založily sexuální pracovnice organizace na ochranu svých zájmů. Tyto organizace se často starají o určitou etnickou skupinu. Každá z nich má předsedkyni a další úřednice. Těmi jsou starší prostitutky, které jsou považovány za „moudřejší“.^[6]

Historie

Před příchodem Evropanů existovala v zemi forma institucionální prostituce. Politická elita získávala ženy, obvykle otrokyně, aby sloužily sexuálním potřebám svobodných mužů. Byla iniciována náboženskými obřady a jejich výdělky byly kontrolovány státem. Aby byly viditelně označeny, nosily kolem hlavy hadřík z bílého plátna. Ženatí muži měli pod přísným trestem zakázáno využívat jejich služeb.^[9]

V 60. letech 20. století přišlo do země mnoho prostitutek z Francie, především z Paříže a z Marseille. Tyto ženy pracovaly jako barmanky v barech a nočních klubech a to převážně v Abidžanu. Účtovaly si vysoké poplatky, ale majiteli baru platily provizi z každého klienta. Kvůli vysokým cenám byli jejich klienty Evropané nebo bohatí Afričané.^[6]

Ghanské ženy začaly do této země přicházet v 70. letech 20. století z důvodu útlumu ghanské ekonomiky.^[10] Tato migrace pokračovala a v 90. letech 20. století byla více než polovina prostitutek v Abidžanu původem z Ghany.

Místní názvosloví

• hadi – v Abidžanu jsou prostitutky pracující na ulici označovány slovem hadi kvůli syčivým zvukům, kterými lákají klienty.^[5] Ulice Rue Pierre et Marie Curie ve čtvrti červených luceren v Abidžanu je známa pod přezdívkou ulice hadů.^[11]
• ženy Dioula – mladší prostitutky pocházející z Mali. Po krátkém působení jako prostitutky se většinou stávají obchodnicemi na místních tržištích.^[6]
• ženy Karoua – starší ženy z lidu Džermů a Hausů, které jsou většinou rozvedené a pocházejí z Ghany.^[6]
• evolue – ženy z různých zemí bývalé Francouzské Západní Afriky, které hledají klienty v barech a nočních klubech.^[6]
• TouTou – ženy pocházející z bývalé Britské Západní Afriky, které většinou pracují jako pouliční prostitutky.^[6]

HIV

Podrobnější informace naleznete v článku HIV/AIDS v Pobřeží slonoviny.

Stejně jako v ostatních zemích západní Afriky je i v Pobřeží slonoviny velkým problémem HIV.^[12] Jednou z vysoce rizikových skupin obyvatelstva jsou prostitutky. Dříve nebylo běžné používání kondomů při pohlavním styku, což vedlo k tomu, že v roce 1995 bylo 70 % prostitutek v Abidžanu HIV pozitivních.^[13] Agresivní veřejná informační kampaň a vzdělávací intervence se zaměřovaly na klíčové vysoce rizikové skupiny populace, jako jsou sexuální pracovnice, což vedlo ke snížení HIV pozitivity mezi prostitutkami na 40 % v roce 1998. Pokračující kampaně, vzdělávání, distribuce kondomů a přístup k lepší zdravotní péči snížily prevalenci HIV mezi prostitutkami na 26,6 % v roce 2011 a na 11 % v roce 2016.^[14]

Sexuální vykořisťování a obchod s lidmi

Pobřeží slonoviny je zdrojovou, tranzitní i cílovou zemí pro ženy a děti vystavené obchodu s lidmi a sexuálnímu vykořisťování. V Pobřeží slonoviny převládá obchod s lidmi uvnitř země nad mezinárodním obchodem a většina identifikovaných obětí zde jsou děti. Kvůli silnějšímu důrazu na monitorování a boj proti obchodu s dětmi v této zemi může být počet dospělých obětí podhodnocen. Místní ženy a dívky jsou primárně vystaveny nucené práci v domácnostech a v restauracích, ale jsou i oběťmi sexuálního vykořisťování.^[15]

Některé ženy a dívky přijaté v Ghaně a Nigérii jako servírky, se stávají oběťmi obchodu s lidmi kvůli sexu.^[16] I nelegální imigranti původem z Pobřeží slonoviny jsou kvůli svému nelegálnímu postavení v Maroku často oběťmi obchodu s lidmi.^[15]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Prostitution in Ivory Coast na anglické Wikipedii.

1. Sex Work Law - Countries | Sexuality, Poverty and Law. spl.ids.ac.uk [online]. [cit. 2021-08-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-29. 
2. 2008 Human Rights Report: Cote d'Ivoire. web.archive.org [online]. 2009-02-26 [cit. 2021-08-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-02-26. 
3. NEWS, Taiwan. Transgender prostitutes face abuse in Ivory Coast | Taiwan News | 2012-12-10 23:42:28. Taiwan News [online]. [cit. 2021-08-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-01-09. 
4. DEPARTMENT OF STATE. THE OFFICE OF ELECTRONIC INFORMATION, Bureau of Public Affairs. Cote d'Ivoire. 2001-2009.state.gov [online]. 2007-03-06 [cit. 2021-08-22]. Dostupné online. (anglicky) 
5. Young West African Girls Face Perils of Prostitution, Trafficking | Voice of America - English. www.voanews.com [online]. [cit. 2021-08-22]. Dostupné online. (anglicky) 
6. Ditmore, Melissa Hope (1 January 2006). Encyclopedia of Prostitution and Sex Work. Greenwood Publishing Group. ISBN 9780313329708
7. Massaging the truth: Sexual tourism in Ivory Coast | Radio Netherlands Worldwide. web.archive.org [online]. 2012-12-20 [cit. 2021-08-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-12-20. 
8. Earning a Living... - Blog from Mandanou, Cote D'Ivoire | Lydia's Travels. www.offexploring.com [online]. [cit. 2021-08-22]. Dostupné online. (anglicky) 
9. Harley, Sharon (2007). Women's labor in the global economy : speaking in multiple voices ([Online-Ausg.]. ed.). New Brunswick, NJ [u.a.]: Rutgers Univ. Press ISBN 978-0813540443
10. Kessler, Justine L. (28 April 2005). "The Voices of Sex Workers (prostitutes?) and the Dilemma of Feminist Discourse". University of South Florida Dostupné online
11. Avis aux noctambules abidjanais : la Zone 4 est désormais à deux pas… de danse – Jeune Afrique [online]. 2015-07-20 [cit. 2021-08-22]. Dostupné online. (francouzsky) 
12. The United States President's Emergency Plan for AIDS Relief [online]. [cit. 2021-08-22]. Dostupné online. (anglicky) 
13. Ivory Coast prostitutes at centre of Aids web. Mark Huband [online]. 1991-07-19 [cit. 2021-08-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-08-22. 
14. VUYLSTEKE, Bea; SEMDÉ, Gisèle; SIKA, Lazare. HIV and STI Prevalence among Female Sex Workers in Côte d'Ivoire: Why Targeted Prevention Programs Should Be Continued and Strengthened. PLoS ONE. 2012-03-05, roč. 7, čís. 3. PMID: 22403685 PMCID: PMC3293836. Dostupné online [cit. 2021-08-22]. ISSN 1932-6203. DOI 10.1371/journal.pone.0032627. PMID 22403685. 
15. Cote d'Ivoire. U.S. Department of State [online]. [cit. 2021-08-22]. Dostupné online. 
16. MOTSHEGWA, Lesego. Nigeria teens sold for prostitution in Ivory Coast. The Seattle Times [online]. 2010-08-28 [cit. 2021-08-22]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

• Du Bois, Victor D. (1967). Prostitution in the Ivory Coast: A social problem and its treatment. American Universities Field Staff