Použité protiletadlové řízené střely mohou být autonomní (tzv. „vystřel a zapomeň“) či neautonomní. Neautonomní systémy se dále dělí na systémy samonaváděcí či na systémy s dálkovým naváděním.
Samonaváděcí systémy mohou mít navádění aktivní, poloaktivní či pasivní. Aktivní navádění znamená, že cíl je ozařován rádiovým či optickým signálem, jehož zdroj se nachází na palubě střely. Poloaktivní systémy jsou naváděny rádiovým či optickým signálem, jehož zdroj se nachází mimo střelu. Konečně pasivní naváděcí systémy využívají rádiové, optické či tepelné vyzařování samotného cíle.[1] Dálkové navádění střel lze rozdělit na povelové systémy (PSDN) a na dálkové navedení po paprsku, v současnosti zejména po laserovém paprsku (SDNPP).[3]