Právo exkluzivy

Právo exkluzivy (latinsky ius exclusivae) bylo v katolické církvi oprávnění vetovat výsledek hlasování konkláve panovníkem některé z katolických mocností (Španělsko, Francie a Rakousko) prostřednictvím některého z kardinálů na konkláve přítomných. Právo exkluzivy zrušil v roce 1904 papež Pius X., když jeho použití zakázal pod trestem exkomunikace.

Případy použití práva exkluzivy

[editovat | editovat zdroj]
rok konání konkláve kardinál, jehož volba byla vetována kardinál, který vznesl veto panovník, jehož jménem bylo veto vzneseno
1644 Giulio Cesare Sacchetti Gil Carrillo de Albornoz Filip IV. Španělský (Španělsko)
1721 Fabrizio Paolucci Michal Bedřich z Althanu Karel II. (Rakousko)
1730 Giuseppe Renato Imperiali Cornelio Bentivoglio d'Aragona Filip V. Španělský (Španělsko)
1758 Carlo Alberto Guidobono Cavalchini Paul d'Albert de Luynes Ludvík XV. (Francie)
1823 Antonio Gabriele Severoli Giuseppe Albani František II. (Rakousko)
1830–1831 Giacomo Giustiniani Juan Francisco Marco y Catalán Ferdinand VII. (Španělsko)
1903 Mariano Rampolla del Tindaro Jan Maurycy Paweł Puzyna František Josef I. (Rakousko)

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku ekskluzywa na polské Wikipedii.

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.