Předseda Evropské rady

Předseda Evropské rady (anglicky President of the European Council), známý také nepřesně jako prezident Evropské unie, resp. prezident EU,[1][2][3][4] evropský prezident[1][2][5] nebo prezident Evropy,[5][6] je osoba odpovědná za předsedání Evropské radě a vedení jejích summitů. Předseda Evropské rady rovněž zastupuje Evropskou unii na světové scéně.[7]

Od 1. prosince 2019 je předsedou Evropské rady bývalý belgický premiér Charles Michel.

Zakotvení a minulost

[editovat | editovat zdroj]

Lisabonská smlouva, platná od 1. prosince 2009, uvádí, že Evropská rada volí svého stálého předsedu kvalifikovanou většinou na dva a půl roku, s jednou možností znovuzvolení. Odvolání předsedy Evropské rady (v případě překážky nebo závažného pochybení) rovněž vyžaduje kvalifikovanou většinu.[4] Předseda Evropské rady nesmí současně zastávat žádnou vnitrostátní funkci. Na summitu Evropské rady v Bruselu 19. listopadu 2009 byl historicky prvním stálým předsedou Evropské rady zvolen belgický premiér Herman Van Rompuy,[3] který se svého úřadu ujal 1. prosince 2009.

Od roku 1975 až do roku 2009 byl předseda Evropské rady neoficiální pozicí, kterou vykonával šéf exekutivy členského státu řídící v daném období Evropskou radu v rámci každého půl roku rotujícího Předsednictví Evropské rady a Rady Evropské unie. Takto se předsednictví Evropské rady vystřídalo do 1. prosince 2009 71krát.

Seznam předsedů

[editovat | editovat zdroj]
č. portrét osoba stát období politická strana
evropská národní
1. Herman Van Rompuy Herman Van Rompuy
(* 1947) 		BelgieBelgie Belgie 1. prosince 2009 30. listopadu 2014[8] EPP CD&V
V letech 2008–2009 belgický předseda vlády, první stálý předseda Evropské rady, který hrál vedoucí roli v potřebné reformě řízení ekonomiky EU: podílel se na přijetí smlouvy o ESM. Příznivec hlubší hospodářské integrace s odmítavým postojem k přijetí Turecka do EU.
2. Donald Tusk Donald Tusk
(* 1957) 		PolskoPolsko Polsko 1. prosince 2014[9] 30. listopadu 2019 EPP PO
V letech 2007–2014 polský předseda vlády, nejdéle sloužící premiér 3. republiky. V parlamentních volbách 2011 vyhrála Občanská platforma a Tusk se stal prvním polským politikem od pádu komunismu, který obhájil premiérský post.
3. Charles Michel Charles Michel
(* 1975) 		BelgieBelgie Belgie 1. prosince 2019 druhé 2,5leté období uplyne 30. listopadu 2024 ALDE MR
V letech 2014–2019 belgický předseda vlády.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b HOUSKA, Ondřej; NOVÁK, Pavel; ADÁMKOVÁ, Alena. Evropská unie si zvolí 'prezidenta' a 'ministra zahraničí'. Český rozhlas [online]. 2009-11-19 18.54 CET [cit. 2009-11-30]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Belgický premiér bude prvním předsedou Evropské rady. První zprávy [online]. 2009-11-19 [cit. 2009-11-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-17. 
  3. ↑ a b Prvním "prezidentem" EU bude belgický premiér Van Rompuy. Euroskop.cz [online]. 2009-11-19 [cit. 2009-11-30]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b Evropská rada [online]. [cit. 2009-11-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-01-15. 
  5. ↑ a b WICHS, Karel. Prezident Evropy. Český rozhlas [online]. 2009-11-20 [cit. 2009-11-30]. Dostupné online. 
  6. ↑ STRAKOVÁ, Naďa. Tony Blair jako prezident Evropy? Británie za ním stojí. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2009-07-17 09:18 CET [cit. 2009-11-30]. Dostupné online. 
  7. ↑ Treaty of Lisbon amending the Treaty on European Union and the Treaty establishing the European Community [PDF online]. Brussels: Conference of the representatives of the governments of the member states, 2007-12-03 [cit. 2009-11-30]. S. TL/en 24. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-10-25. (anglicky) 
  8. ↑ Herman Van Rompuy re-elected president [online]. Council of the European Union, 1 March 2012 [cit. 2013-05-05]. Dostupné online. 
  9. ↑ Poland's Donald Tusk takes over as EU Council president [online]. Deutsche Welle, 1 December 2014 [cit. 2014-12-01]. Dostupné online. 
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.