Regulus

Regulus
Poloha hvězdy v souhvězdí Lva
Poloha hvězdy v souhvězdí Lva
Astrometrická data
(Ekvinokcium J2000)
SouhvězdíLev (Leo)
Rektascenze10h 8m 22,311s
Deklinace+11°58′01,95″
Paralaxa41,13±0,35 mas
Vzdálenost79,3±0,7 ly
(24,3±0,2 pc)
Zdánlivá hvězdná velikost+1,40
Radiální rychlost+5,9/+6,3 km/s
Vlastní pohyb v rektascenzi−248,73±0,35 mas/r
Vlastní pohyb v deklinaci5,59±0,21 mas/r
Regulus A
Rektascenze10h 08m 22,311s[1]
Deklinace+11°58′01,95″[1]
Zdánlivá hvězdná velikost1,40[2]
Barevný index (U-B)–0.36[3]
Barevný index (B-V)–0.11[3]
Regulus B
Rektascenze10h 08m 12,8s[4]
Deklinace+11°59′48″[4]
Zdánlivá hvězdná velikost8,13[5]
Regulus C
Rektascenze10h 08m 14s[4]
Deklinace+11°59′48″[4]
Zdánlivá hvězdná velikost13,50[5]
Fyzikální charakteristiky
Regulus A
Spektrální typB8 IVn[2]
Hmotnost3,8[6] M☉
Poloměr3,092 ± 0,147 [2] R☉
Zářivý výkon (V)288[6] L☉
Povrchová teplota12 460 ± 200 [6] K
Stáří≳1 Gyr[7]
Rychlost rotace318 ± 8 [8] km/s
Regulus B
Spektrální typK2 V[9]
Hmotnost0,8[10] M☉
Zářivý výkon (V)0,50[10] L☉
Povrchová teplota4885[10] K
Regulus C
Spektrální typM4 V[9]
Hmotnost0,3[5] M☉
Označení
Henry Draper CatalogueHD 87901 (Regulus A)
HD 87884 (Regulus BC)
Bonner DurchmusterungBD +12°2149 (Regulus A)
BD +12°2147 (Regulus BC)
Bright Star katalogHR 3982
SAO katalogSAO 98967 (Regulus A)
SAO 98966 (Regulus BC)
Katalog HipparcosHIP 49669
Tychův katalogTYC 833-1381-1
Argelanderovo označení+12 1199
Glieseho katalogGl 9316
Bayerovo označeníα Leo
Flamsteedovo označení32 Leo
SynonymaADS 7654 A, CCDM J10083+1159A, CSV 101099, FK5 380, GCRV 6417, IRAS 10056+1212, LSPM J1008+1158, 2MASS J10082229+1158018, NLTT 23490, PPM 127140
Databáze
SIMBADdata (Regulus A)
SIMBADdata (Regulus BC)
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Tento článek je o čtyřhvězdě. Další významy jsou uvedeny na stránce Regulus (rozcestník).

Regulus (α Leonis) je vícenásobná hvězda, nejjasnější v souhvězdí Lva. Latinský název znamená Malý král nebo Princ. Společně s hvězdami Antares, Fomalhaut a Aldebaran patřil mezi královské hvězdy, které sloužily k rozdělování roku na čtyři období (Aldebaran-zima, Regulus-jaro, Antares-léto, Fomalhaut-podzim).

Regulus leží poblíž ekliptiky, a je proto občas pozorovatelný zákryt Měsícem a velmi zřídka planetou. Poslední zákryt Regula planetou byl 9. července 1959 Venuší, další bude 1. října 2044 opět Venuší. Jiná jména: Al Kalb al Asad, Cor Leonis („Srdce Lva“), Kabeleced, Kalb, Kelb, Rex.

Systém

[editovat | editovat zdroj]
Regulus vyfocený amatérským teleskopem. Jasnější objekt je Regulus A, méně jasný průvodce je Regulus BC.

Regulus je čtyřhvězda. Dominantní složkou je Regulus A, což je spektroskopická dvojhvězda sestávající z modrobílé hvězdy hlavní posloupnosti spektrálního typu B7V a hmotnosti zhruba 3,5 M☉, okolo které obíhá hvězda o hmotnosti nejméně 0,3 M☉, pravděpodobně bílý trpaslík. Obě hvězdy oběhnou kolem společného těžiště za zhruba 40 dní.

Ve vzdálenosti zhruba 5000 AU od Regulu A se nachází binární systém Regulus BC.[11] Regulus B je hvězda spektrálního typu K2V, Regulus C hvězda spektrálního typu (pravděpodobně) M4V.[12] Regulus B a Regulus C mají shodný vlastní pohyb a předpokládá se, že obíhají kolem společného těžiště,[5] přičemž oběžná doba činí zhruba 440 let[13], separace v roce 1942 činila 2,5".[12]

Další společník, Regulus D s vizuální magnitudou 12, se nachází ve vzdálenosti 212" od Regulu A.[14] Tato hvězda však není součástí systému, je pouze vizuálním průvodcem.[15]

Regulus A

[editovat | editovat zdroj]
Regulus A a Trpasličí galaxie Leo I.

Regulus A je spektroskopická dvojhvězda. Systému dominuje modrobílá hvězda hlavní posloupnosti spektrálního typu B7 nebo B8 a hmotnosti zhruba 3,5 M☉. Její průvodce zatím nebyl přímo pozorován, jelikož jeho jasnost je výrazně nižší. Předpokládá se, že by se mohlo jednat o bílého trpaslíka. Regulus A má vizuální magnitudu +1,40 a dominuje svou jasností celému systému, který vykazuje celkovou vizuální magnitudu +1,35, což z Regulu dělá 22. nejjasnější hvězdu oblohy.

Primární hvězda Regulu A má velmi vysokou rychlost rotace, otočí se kolem své osy zhruba za 15,9 hodiny.[12] Výsledkem je výrazná deformace, na pólech je značně zploštělá.[12] Fotosféra v polárních oblastech je výrazně teplejší a na povrchovou jednotku až pětkrát jasnější než na rovníku.[7] Tento efekt se nazývá gravitační ztemnění. Rychlost rotace na rovníku je zhruba 320 km/s, 96,5 % rychlosti, při které by se hvězda již začala rozpadat odstředivými efekty.

Výrazně deformovaný tvar primární hvězdy může mít zásadní vliv na fyzikální poměry v binárním systému Regulu A, dlouhodobé poruchy na oběžné dráze mohou například ovlivňovat oběžnou dobu. Jinými slovy, 3. Keplerův zákon, který platí pro dvojici "bodových" těles, pro systém Regulu A platit nemusí. Regulus A byl dlouho považován za poměrně mladou hvězdu, se stářím jen 50 až 100 milionů let, což se odvozovalo z naměřených údajů, především z porovnání hmotnosti, zářivého výkonu a povrchové teploty. Existence společníka ve formě bílého trpaslíka by však znamenala, že systém je starý nejméně 1 miliardu let, což je minimální doba potřebná ke vzniku bílého trpaslíka. Možným vysvětlením tohoto rozporu je dlouhodobý transfer hvězdné hmoty ze společníka na původně menší Regulus A.[7]

Regulus BC

[editovat | editovat zdroj]

Regulus BC je binární systém nacházející se na obloze ve vzdálenosti asi 177" od Regulu A. Je tak pozorovatelný i amatérskými dalekohledy. Regulus B má vizuální magnitudu +8.1, Regulus C vizuální magnitudu +13.5. Jejich vzájemné rozlišení již vyžaduje velký teleskop.

Regulus B i Regulus C jsou poměrně chladné hvězdy hlavní posloupnosti. Regulus B je hvězda spektrální třídy K2V, hmotnosti zhruba 0,8 M☉ a povrchové teplotě necelých 5000 K. Regulus C je hvězda spektrální třídy (pravděpodobně) M4V, hmotnosti 0,3 M☉, ještě o něco chladnější než její společník.

Reálná vzdálenost Regulu BC od Regulu A je odhadována zhruba na 5000 AU. Doba oběhu Regulu BC kolem Regulu A je odhadována na zhruba 126 000 let.[13]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Regulus na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b VAN LEEUWEN, F. Validation of the new Hipparcos reduction. Astronomy and Astrophysics. 2007, s. 653–664. Dostupné online. DOI 10.1051/0004-6361:20078357. Bibcode 2007A&A...474..653V. arXiv 0708.1752.  Vizier catalog entry
  2. ↑ a b c VAN BELLE, Gerard T.; VON BRAUN, Kaspar. Directly Determined Linear Radii and Effective Temperatures of Exoplanet Host Stars. The Astrophysical Journal. 2009, s. 1085–1098. DOI 10.1088/0004-637X/694/2/1085. Bibcode 2009ApJ...694.1085V. arXiv 0901.1206. 
  3. ↑ a b DUCATI, J. R. VizieR Online Data Catalog: Catalogue of Stellar Photometry in Johnson's 11-color system. CDS/ADC Collection of Electronic Catalogues. 2002, s. 0. Bibcode 2002yCat.2237....0D. 
  4. ↑ a b c d HØG, E.; FABRICIUS, C.; MAKAROV, V. V.; URBAN, S.; CORBIN, T.; WYCOFF, G.; BASTIAN, U. The Tycho-2 catalogue of the 2.5 million brightest stars. Astronomy and Astrophysics. 2000, s. L27. ISBN 978-0333750889. DOI 10.1888/0333750888/2862. Bibcode 2000A&A...355L..27H. 
  5. ↑ a b c d TOKOVININ, A. A. MSC – a catalogue of physical multiple stars. Astronomy and Astrophysics Supplement Series. 1997, s. 75–84. DOI 10.1051/aas:1997181. Bibcode 1997A&AS..124...75T. 
  6. ↑ a b c MALAGNINI, M. L.; MOROSSI, C. Accurate absolute luminosities, effective temperatures, radii, masses and surface gravities for a selected sample of field stars. Astronomy and Astrophysics Supplement Series. November 1990, s. 1015–1019. Bibcode 1990A&AS...85.1015M. 
  7. ↑ a b c RAPPAPORT, S.; PODSIADLOWSKI, Ph.; HOREV, I. The Past and Future History of Regulus. The Astrophysical Journal. 2009, s. 666–675. DOI 10.1088/0004-637X/698/1/666. Bibcode 2009ApJ...698..666R. arXiv 0904.0395. 
  8. ↑ COTTON, Daniel V; BAILEY, Jeremy; HOWARTH, Ian D; BOTT, Kimberly; KEDZIORA-CHUDCZER, Lucyna; LUCAS, P. W; HOUGH, J. H. Polarization due to rotational distortion in the bright star Regulus. Nature Astronomy. 2017, s. 690–696. DOI 10.1038/s41550-017-0238-6. Bibcode 2017NatAs...1..690C. arXiv 1804.06576. 
  9. ↑ a b Gies, D.R.; DIETERICH, S.; RICHARDSON, N. D.; RIEDEL, A. R.; TEAM, B. L.; MCALISTER, H. A.; BAGNUOLO, JR., W. G. A Spectroscopic Orbit for Regulus. The Astrophysical Journal. 2008, s. L117–L120. DOI 10.1086/591148. Bibcode 2008ApJ...682L.117G. arXiv 0806.3473. 
  10. ↑ a b c MARTIN, E. L.; MAGAZZU, A.; REBOLO, R. On the post-T-Tauri nature of late-type visual companions to B-type stars. Astronomy and Astrophysics. 1992, s. 186. Bibcode 1992A&A...257..186M. 
  11. ↑ LINDROOS, K. P. A study of visual double stars with early type primaries. IV Astrophysical data. Astronomy and Astrophysics Supplement Series. 1985, s. 183. Bibcode 1985A&AS...60..183L. 
  12. ↑ a b c d McAlister, H. A.; TEN BRUMMELAAR, T. A.; GIES; HUANG; BAGNUOLO, JR.; SHURE; STURMANN. First Results from the CHARA Array. I. An Interferometric and Spectroscopic Study of the Fast Rotator Alpha Leonis (Regulus). The Astrophysical Journal. 2005, s. 439–452. DOI 10.1086/430730. Bibcode 2005ApJ...628..439M. arXiv astro-ph/0501261. 
  13. ↑ a b Multiple Star Catalog entry for HIP49669 [online]. [cit. 2020-05-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-19. 
  14. ↑ MASON, Brian D.; WYCOFF, Gary L.; HARTKOPF, William I.; DOUGLASS, Geoffrey G.; WORLEY, Charles E. The 2001 US Naval Observatory Double Star CD-ROM. I. The Washington Double Star Catalog. The Astronomical Journal. 2001, s. 3466–3471. DOI 10.1086/323920. Bibcode 2001AJ....122.3466M. 
  15. ↑ BROWN, A. G. A., et al. Gaia Data Release 2: Summary of the contents and survey properties". S. A1. Astronomy & Astrophysics [online]. 2018-08-10. Čís. 616, s. A1. DOI 10.1051/0004-6361/201833051. Bibcode 2018A&A...616A...1G. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Hvězdy souhvězdí Lva
Bayer
α (Regulus) • β (Denebola) • γ (Algieba) • δ (Zosma) • ε (Algenubi) • ζ (Adhafera) • η • θ (Chertan) • ι (Asellus) • κ • λ (Alterf) • μ (Rasalas) • ν • ξ • ο (Subra) • π • ρ • σ • τ • υ • φ • χ • ψ • ω • b • c • d • e • f • g • h • k • l • m • n • p2 • p3 • p4 • p5 • A
Flamsteed
3 • 6 LMi • 7 • 8 • 9 • 10 • 10 Sex • 11 • 11 Sex • 12 • 13 • 18 • 18 LMi • 19 • 20 • 21 • 23 • 34) • 35 • 37 • 37 Sex • 39 • 40 • 42 • 43 • 44 • 45 • 46 • 48 • 49 • 49 LMi • 50 • 52 LMi • 54 • 55 • 56 • 64 • 67 • 71 • 72 • 75 • 76 • 79 • 80 • 81 • 83 • 85 • 86 • 88 • 89 • 90 • 92 • 93 • 95
Seznam hvězd souhvězdí Lva