René Guénon
| René Guénon | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 15. listopadu 1886 Blois |
| Úmrtí | 7. ledna 1951 (ve věku 64 let) Káhira |
| Místo pohřbení | Káhira |
| Pseudonym | Abdel Wahed Yahia |
| Povolání | spisovatel, metaphysician, filozof a orientalista |
| Alma mater | cité scolaire Augustin-Thierry (1902–1903) Collège-lycée Jacques-Decour (1904–1906) Pařížská univerzita (1914–1917) |
| Témata | filozofie a metafyzika |
| Ocenění | Všeobecná soutěž (1904) |
| Partner(ka) | Mary Wallace-Shillito |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
René Jean Marie Joseph Guénon (15. listopadu 1886, Blois – 7. ledna 1951, Káhira) byl francouzský spisovatel, filozof, metafyzik a mystik. Byl též známý pod jménem „šejk Abdel Wahid Jahía“. Jeho nejznámější prací je zřejmě kniha Le Roi du Monde.
Život
[editovat | editovat zdroj]V mládí se ocitl pod vlivem okultisty, hypnotizéra a zakladatele martinismu Gérarda Encausse, známého jako Papus. Později odmítl tento svět francouzského okultismu a označil ho za vyprázdněný a plný pochybných osobností. Záchranu hledal nejprve v hinduismu, především v učení Ádi Šankary, aby se nakonec přiklonil k islámskému mysticismu – súfismu. Poté, co byl roku 1910 iniciován ve Švédsku narozeným Ivanem Aguélim, přijal jméno Abdel Wahid Jahía.
Během první světové války pobýval v Alžírsku, poté působil v Egyptě, roku 1949 získal egyptské občanství, psal však nadále francouzsky.
Roku 1921 začal publikovat knihy. K jeho hlavním tématům patřil vztah západního a východního světa, tajné vědy a krize moderního světa, který viděl jako zkažený, jako produkt úchylky, choroby způsobené tím, že královská moc uchvátila moc kněžskou, k čemuž na západě podle něj došlo zničením templářského řádu roku 1314.
Byl kritikem teozofie Heleny Blavatské a nechtěl s ní být spojován, přestože jeho pokusy smísit západní, indický a islámský ezoterismus byly velmi podobné teozofickým snahám. Svůj přístup často nazýval tradicionalismus či tradiční studia. Připojil se též k zednářství, založil zednářskou lóži Velká trojice.
Bibliografie
[editovat | editovat zdroj]- Introduction générale à l'étude des doctrines hindoues (1921)
- Le Théosophisme, histoire d'une pseudo-religion (1921)
- L'Erreur spirite (1923)
- Orient et Occident (1924)
- L'Homme et son devenir selon le Vêdânta (1925)
- L’Ésotérisme de Dante (1925)
- Le Roi du Monde (1927)
- La Crise du monde moderne (1927)
- Autorité spirituelle et pouvoir temporel (1929)
- Saint Bernard (1929)
- Le Symbolisme de la Croix (1931)
- Les États multiples de l'Être (1932)
- La Métaphysique orientale (1939)
- Le Règne de la Quantité et les Signes des Temps (1945)
- Les Principes du Calcul infinitésimal (1946)
- Aperçus sur l'Initiation (1946)
- La Grande Triade (1946)
České překlady
[editovat | editovat zdroj]- Krize moderního světa, Praha, Hermann & synové 2002.
- Král světa, Praha, Malvern 2009.
Slovenské překlady
[editovat | editovat zdroj]- Človek a jeho naplnenie podľa védánty, Východná metafyzika, Hronka, Bratislava 2015.
- Symbolika kríža, Hronka, Bratislava 2016.
- Vláda kvantity a znamenia časov, Európa, Bratislava 2022.
- Kríza moderného sveta, Európa, Bratislava 2024.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Chacornac, Paul: La Vie simple de René Guénon, Paris, Traditionnelles 2000.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu René Guénon na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je René Guénon
- René Guénon v Databázi knih
- Portrét na Estudios Tradicionales
- Recenze knihy Krize moderního světa z Lidových novin
