Rhäzüns | |
---|---|
Pohled na obec | |
Poloha | |
Souřadnice | 46°48′ s. š., 9°24′ v. d. |
Nadmořská výška | 657 m n. m. |
Časové pásmo | UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas) |
Stát | Švýcarsko |
Kanton | Graubünden |
Okres | Imboden |
Rhäzüns | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 13,37 km² |
Počet obyvatel | 1 611 (31.12.2020) |
Hustota zalidnění | 120,5 obyv./km² |
Správa | |
Oficiální web | rhaezuens |
PSČ | 7403 |
Označení vozidel | GR |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Rhäzüns (rétorománsky Razén) je obec ve švýcarském kantonu Graubünden, okresu Imboden. Nachází se v údolí Zadního Rýna, asi 12 kilometrů jihozápadně od kantonálního hlavního města Churu, v nadmořské výšce 657 metrů. Má přibližně 1 600 obyvatel.
Obec leží v údolí Zadního Rýna, před jeho soutokem s Předním Rýnem. Nadmořská výška katastru obce osciluje mezi 593 m (na břehu Rýna) a 1 998 m (hřeben Sarner Alp).
Rhäzüns je poprvé zmiňován v dokumentu z roku 840 jako Raezunne. Rhäzüns původně tvořil farnost se sousedním Bonaduzem a farním kostelem byl kostel sv. Jiří. V letech 1529–1667 byly obě farnosti postupně odděleny. Od založení Horní neboli Šedé konfederace v roce 1424 tvořil Rhäzüns dvůr s obcemi Bonaduz, Domat/Ems a Felsberg. Po roce 1497 připadla obec Habsburkům ze Zollernu výměnou za stejnojmenné panství Haigerloch, ale zůstala součástí Tří konfederací. Nový panovník Maxmilián I. Habsburský a jeho nástupci zpočátku dávali panství do zástavy různým místním rodům, jako byli Marmelové, Plantové, Stampové nebo Traverové. Od roku 1696 bylo panství spravováno přímo Habsburky. Po Vídeňském kongresu se Rhäzüns v roce 1819 definitivně stal součástí kantonu Graubünden.[1]
Dnešní farní kostel Nossadunna (Narození Panny Marie) byl postaven v roce 1702 za přispění pána Rhäzünsu, německého císaře Leopolda I. Kostel byl postaven na místě prvního kostela v Rhäzünsu. Minerální pramen se komerčně využívá od roku 1850 a dal jméno minerální vodě Rhäzünser.
Vývoj počtu obyvatel[1] | |||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Rok | 1850 | 1900 | 1950 | 1980 | 1990 | 2000 | 2005 | 2010 | 2012 | 2014 | 2019 | ||
Počet obyvatel | 508 | 495 | 774 | 958 | 1 018 | 1 201 | 1 220 | 1 300 | 1 344 | 1 371 | 1 557 |
Až do poloviny 19. století mluvili všichni obyvatelé graubündenským dialektem němčiny. Ačkoli se jednalo o tzv. středohornoněmecký dialekt, tradičně se ve všech obcích okresu Imboden používala jako spisovný jazyk rétorománština (dialekt sursilvan). V tomto ohledu se Rhäzüns podobal obcím Bergün a Filisur, kde se také používalo nebo používá středohornoněmecké nářečí, ale jako spisovný jazyk se používala rétorománština v hornoengadinském dialektu putér (tam, historicky vzato, hlavně z náboženských důvodů).
Navzdory neustálému nárůstu němčiny zůstala rétorománština většinovým jazykem až do roku 1970. Tento podíl však klesl z 96 % v roce 1880 na 82 % v roce 1910, 76 % v roce 1941 a 52 % v roce 1970 (tj. 466 osob). V 70. letech 20. století došlo k jazykovému posunu směrem k němčině, která se stává stále dominantnější. Vývoj v posledních desetiletích ukazuje následující tabulka:
Jazyky v Rhäzüns | |||||||||
Jazyk | Sčítání lidu 1980 | Sčítání lidu 1990 | Sčítání lidu 2000 | ||||||
Počet | Podíl | Počet | Podíl | Počet | Podíl | ||||
Němčina | 486 | 50,73 % | 736 | 72,30 % | 953 | 79,35 % | |||
Rétorománština | 369 | 38,52 % | 374 | 36,74 % | 121 | 10,07 % | |||
Italština | 82 | 8,56 % | 48 | 4,72 % | 40 | 3,33 % | |||
Počet obyvatel | 958 | 100 % | 1 018 | 100 % | 1 201 | 100 % |
Obec leží na kantonální hlavní silnici č. 13. V její bezprostřední blízkosti vede také dálnice A13 v trase St. Margrethen – Chur – Bellinzona. Železniční stanice Rhäzüns se nachází na trati Landquart–Thusis, na niž dále navazuje Albulská dráha překonávající stejnojmenné pohoří a končící ve Svatém Mořici.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rhäzüns na německé Wikipedii.