Rinjani

Rinjani
Erupce Rinjani v roce 1994.
Erupce Rinjani v roce 1994.
Vrchol3 726 m n. m.
Prominence3 726 m ↓ Jávské moře
Izolace1 601 km → Kinabalu
SeznamyUltraprominentní hory
Poloha
SvětadílAsie
StátIndonésieIndonésie Indonésie
Souřadnice8°25′ j. š., 116°28′ v. d.
Rinjani
Rinjani
Typstratovulkán
Erupcezáří 2016
Horninaandezit, čedič, latit, dacit, ryolit
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rinjani je aktivní stratovulkán na indonéském ostrově Lombok. S nadmořskou výškou 3 726 metrů se po Kerinci jedná o druhou nejvyšší indonéskou sopku.[1][2][2]

Poloha

[editovat | editovat zdroj]
ostrov Lombok se sopkou Rinjani

Rinjani je sopka v ostrovním oblouku Malých Sund. Ostrovní oblouk byl vytvořen subdukcí oceánské kůry indoaustralské desky. Sopky sundského ostrovního oblouku vykazují vysokou sopečnou aktivitu. Nedaleko od sopky se nachází na ostrově Sumbawa Mount Tambora, jejíž erupce v roce 1815 dosahovala dle indexu vulkanické aktivity hodnoty VEI 7.

Založením národního parku Gunung Rinjani v roce 1997 se hora dostala pod zákonnou ochranu. Správa národního parku organizuje přístup do kráteru. Kráter má rozměry 6×8,5 km a nachází se v něm 230 metrů hluboké kráterové jezero Segara Anak. Obyvateli více než 20 okolních vesnic je sopka uctívána jako posvátná hora. Mezi řeky, které na Rinjani pramení, patří například Jangkok.

Sopečné erupce

[editovat | editovat zdroj]
Mapa sopek v Indonésii

Dle výzkumu mezinárodního týmu vědců je erupce sopky Salamas ve vulkanickém komplexu Rinjani z roku 1257 zodpovědná za deštivé a neúrodné léto následující roku 1258 v Evropě.[3] Rok 1258 je, stejně jako rok 1816 (kdy explodovala Tambora), označován jako rok bez léta. Mohutné vulkanické erupce v polovině 13. století dokládají analýzy vrtných jader z Grónska a Antarktidy. Podle údajů z letokruhů stromu byl rok 1259 třetí nejchladnější na severní polokoule za posledních 1000 let.[4]

V normanských kronikách z Coutance se lze dočíst, že tohoto roku prakticky nebylo léto. Počasí bylo velmi deštivé a studené, sklizeň obilí a hroznů nebyla dobrá.[4] V Anglii zhoršila erupce potravinovou krizi.[5] V důsledku sopečné erupce bylo podle kroniky zcela zničeno hlavní město království Lombok, Babad Lombok Pamatan.

Výbuch měl sílu VEI 7 a je datován do období od května do října 1257. Výška sloupce kouře byla 43 kilometrů, a objem pyroklastických sedimentů byl až 100 krychlových kilometrů.[3][6] Erupce vyvrhla 119[7] až 158 milionů[8] tun oxidu siřičitého. Do atmosféry se tak dostalo nejvíce SO2 za posledních 1 000 let, podle jiných výzkumů dokonce za posledních 2 000 let.[9] Tato erupce a několik následných erupcí mělo zpětné účinky a v dlouhodobém horizontu přispělo k chladnější epizodě na severní polokouli, tzv. malé době ledově.[10]

Poslední velké erupce sopky proběhly v květnu 2009, květnu 2010,[11] září 2016.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rinjani na německé Wikipedii.

  1. ↑ Malay-Indonesian Archipelago Island High Points - Peakbagger.com. www.peakbagger.com [online]. [cit. 2018-11-18]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b https://www.volcanodiscovery.com/rinjani.html
  3. ↑ a b LAVIGNE, Franck; DEGEAI, Jean-Philippe; KOMOROWSKI, Jean-Christophe. Source of the great A.D. 1257 mystery eruption unveiled, Samalas volcano, Rinjani Volcanic Complex, Indonesia. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2013-09-27, s. 201307520. PMID: 24082132. Dostupné online [cit. 2018-11-18]. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.1307520110. PMID 24082132. (anglicky) 
  4. ↑ a b GUILLET, Sébastien; CORONA, Christophe; STOFFEL, Markus. Climate response to the Samalas volcanic eruption in 1257 revealed by proxy records. Nature Geoscience. 2017-01-23, roč. 10, čís. 2, s. 123–128. Dostupné online [cit. 2018-11-18]. ISSN 1752-0894. DOI 10.1038/ngeo2875. (En) 
  5. ↑ CAMPBELL, Bruce M. S. GLOBAL CLIMATES, THE 1257 MEGA-ERUPTION OF SAMALAS VOLCANO, INDONESIA, AND THE ENGLISH FOOD CRISIS OF 1258*. Transactions of the Royal Historical Society. 2017/12, roč. 27, s. 87–121. Dostupné online [cit. 2018-11-18]. ISSN 0080-4401. DOI 10.1017/S0080440117000056. (anglicky) 
  6. ↑ Kälteeinbruch im Jahr 1258: Forscher legen Lösung für Vulkan-Rätsel vor. Spiegel Online. 2013-10-01. Dostupné online [cit. 2018-11-18]. 
  7. ↑ E. W. Wolff a spol. Frequency of large volcanic eruptions over the past 200,000 years [online]. Climate of the Past, 2022-09. Dostupné online. (angličtina) 
  8. ↑ C. M. Vidal; N. Métrich; J. Komorowski; I. Pratomo; A. Michel; N. Kartadinata; V. Robert. The 1257 Samalas eruption (Lombok, Indonesia): the single greatest stratospheric gas release of the Common Era [online]. Sciencetific Reports, 2016-10-10. Dostupné online. (angličtina) 
  9. ↑ SIGL, M.; WINSTRUP, M.; MCCONNELL, J. R. Timing and climate forcing of volcanic eruptions for the past 2,500 years. Nature. 2015-07, roč. 523, čís. 7562, s. 543–549. Dostupné online [cit. 2018-11-18]. ISSN 0028-0836. DOI 10.1038/nature14565. (En) 
  10. ↑ MILLER, Gifford H.; GEIRSDÓTTIR, Áslaug; ZHONG, Yafang. Abrupt onset of the Little Ice Age triggered by volcanism and sustained by sea-ice/ocean feedbacks. Geophysical Research Letters. 2012-01, roč. 39, čís. 2, s. n/a–n/a. Dostupné online [cit. 2018-11-18]. ISSN 0094-8276. DOI 10.1029/2011gl050168. (anglicky) 
  11. ↑ Rinjani | Vulkane Net Newsblog. Vulkane Net Newsblog [online]. [cit. 2018-11-18]. Dostupné online. (německy) 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]