Roger Scruton

ikona
Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.
Roger Scruton, Ph. D.
Rodné jménoRoger Vernon
Narození27. února 1944
Buslingthorpe
Spojené královstvíSpojené království Spojené království
Úmrtí12. ledna 2020 (ve věku 75 let)
Brinkworth
Spojené královstvíSpojené království Spojené království
Příčina úmrtírakovina
Povolánífilozof, politolog, vysokoškolský učitel, hudební skladatel, politik, novinář, romanopisec, estetik, spisovatel a hudebník
Alma materThe Royal Grammar School, High Wycombe (1954–1961)
Univerzita v Cambridgi
City Law School
Městská univerzita v Londýně
Žánropera
Témataestetika, filozofie, politologie, literatura, hudba a opera
OceněníCena 1. června (1996)
medaile Za zásluhy (1998)
Čestný doktorát Masarykovy univerzity (1998)
Cena Sapfó (2016)
Stříbrná medaile předsedy Senátu (2019)
… více na Wikidatech
Manžel(ka)Sophie Louise Jeffreys (od 1996)
DětiSamuel Andrew Scruton[1]
Lucy Claire Elizabeth Scruton[1]
RodičeJohn Scruton[1]
VlivyGeorg Wilhelm Friedrich Hegel
Edmund Burke
John Ruskin
Immanuel Kant
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Roger Vernon Scruton, výslovnost [skrutn] (27. února 1944, Buslingthorpe – 12. ledna 2020, Brinkworth) byl britský filosof, estetik, politolog, spisovatel a hudebník. Byl zastáncem a typickým představitelem konzervatismu. Vystudoval filozofii na Jesus College v Cambridgi, kde získal doktorát. Od roku 1971 do roku 1992 vyučoval a byl profesorem estetiky na Birkbeck College of London. Následně do své smrti působil jako hostující profesor na Bostonské universitě a Univerzitě v St. Andrews. Scruton uměl také česky.[2][3]

Vztah k Československu

[editovat | editovat zdroj]
Roger Scruton (2015), Praha

Roger Scruton se od roku 1979 také podílel na činnosti tzv. „podzemní univerzity“ během komunistického režimu v tehdejším Československu. Spolu s mnoha dalšími kolegy ze zahraničí vedl bytové semináře v Praze, Brně a Bratislavě pro ty, jimž režim neumožnil studium na vysokých školách. V roce 1985 byl z Československa vypovězen, do země se mohl vrátit až po Sametové revoluci v roce 1990. Byl také členem českého PEN klubu a Společnosti pro vědy a umění. Patří též mezi zakladatele Vzdělávací nadace Jana Husa.

Údajný antisemitismus

[editovat | editovat zdroj]

V dubnu 2019 byl na základě zmanipulovaného rozhovoru, který pro levicový časopis New Statesman sepsal novinář George Eaton, odvolán z (neplacené) funkce předsedy vládní komise.[4][5] Eaton vytrhl Scrutonova slova o vlivu George Sorose v Maďarsku z kontextu tak, aby vyzněla antisemitsky, následně jej označil též za islamofoba a xenofoba. Eaton si následně vyfotil selfie s lahví šampaňského, jak slaví Scrutonovo odvolání.[6] Magazín se následně, co na něj vyvolal tlak Douglas Murray, aby zveřejnil celou nahrávku rozhovoru, za křivá obvinění omluvil.[4] Britský deník The Guardian následně obhajoval stanovisko, že se Roger Scruton nestal obětí „levicového honu na čarodějnice“ i z toho důvodu, že své názory může svobodně veřejně publikovat. Článek nicméně poukázal na to, že Scrutonovy výroky nebyly antisemitské a údajně xenofobní výroky o Číňanech poukazovaly na konformitu vyžadovanou autoritářskou čínskou vládou.[7]

Podpora a návrat do vládní komise

[editovat | editovat zdroj]

Čeští protikomunističtí disidenti Daniel Kroupa, Pavel Bratinka, Ivan M. Havel či Petr Pithart vyjádřili Scrutonovi podporu a Alexandr Vondra jej pozval, aby přijel přednášet na univerzitu v Česku.[4][8] Scruton se nakonec v červenci na svou pozici vrátil.[9][10] Podíl na návratu měl i britský spisovatel Douglas Murray.[11]

Nemoc

[editovat | editovat zdroj]

V srpnu 2019 Scruton oznámil, že se léčí s rakovinou,[12] jíž 12. ledna 2020 ve věku 75 let podlehl.[13]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Roger Scruton byl autorem řady knih o filozofii, estetice, umění, napsal i prozaická a hudební díla. Publikoval množství článků v časopisech (The Spectator, The Encounter), denících (The Times) a byl šéfredaktorem čtvrtletníku konzervativního myšlení The Salisbury Review.

Filosofie

[editovat | editovat zdroj]
  • 1974 – Art And Imagination [Umění a fantazie]
  • 1979 – The Aesthetics Of Architecture [Estetika architektury]
  • 1981 – The Short History of Modern Philosophy [Krátké dějiny novověké filosofie]
  • 1982 – Kant
  • 1983 – The Aesthetic Understanding [Estetické porozumění]
  • 1985 – Spinoza
  • 1986 – Sexual Desire [Sexuální touha]
  • 1990 – The Philosopher On Dover Beach [Filosof na pláži v Doveru]
  • 1996 – An Intelligent Person's Guide To Philosophy [Průvodce inteligentního člověka po filosofii]
  • 1997 – The Aesthetics Of Music [Estetika hudby]
  • 2010 – Beauty [Krása]

Politika

[editovat | editovat zdroj]
  • 1980 – The Meaning Of Conservatism [Smysl konzervatismu]
  • 1981 – The Politics Of Culture and Others Essays [Kulturní politika a jiné eseje]
  • 1982 – A Dictionary Of Political Thought [Slovník politického myšlení]
  • 1987 – A Land Held Hostage: Lebanon and the West [Země jako rukojmí: Libanon a Západ]
  • 1985 – Thinkers Of The New Left [Myslitelé Nové levice]

Beletrie

[editovat | editovat zdroj]
  • 1981 – Fortnight's Anger [Čtrnáctidenní hněv]
  • 1991 – Francesca
  • 1991 – A Dove Descending and Other Stories [Snášející se holubice a jiné příběhy]
  • 1993 – Xanthippic Dialogues [Xantipovské rozhovory]

Uspořádal

[editovat | editovat zdroj]
  • 1988 – Conservative Thoughts [Konzervativní myšlenky]
  • 1988 – Conservative Thinkers [Konzervativní myslitelé]
  • 1992 – Conservative Texts [Konzervativní texty]

Ostatní

[editovat | editovat zdroj]
  • 1987 – Untimely Tracts [Nečasová pojednání]
  • 1998 – An Intelligent Person's Guide to Modern Culture [Průvodce inteligentního člověka po moderní kultuře]
  • 1998 – On Hunting
  • 1998 – Ed. Town and Country [Město a venkov]
  • 2000 – England; An Elegy

Vyšlo v Česku

[editovat | editovat zdroj]
  • Slovník politického myšlení. Brno: Atlantis, [1991]. Prameny. ISBN 80-7108-013-6.
  • Smysl konzervatismu. Praha: TORST, 1993. ISBN 80-85639-10-6.
  • Kant. Praha: Argo, 1996. Osobnosti. ISBN 80-85794-92-6.
  • Slovník politického myšlení. Brno: Atlantis, 1999. ISBN 80-7108-184-1.
  • Krátké dějiny novověké filosofie. Brno: Barrister & Principal, 1999. Studium. ISBN 80-85947-29-3.
  • Idea university. Praha: Občanský institut, 2002. Bulletin OI. č. 132.
  • Průvodce inteligentního člověka po moderní kultuře. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-1013-0.
  • Průvodce inteligentního člověka filosofií. Brno: Barrister & Principal, 2003. Studium. ISBN 80-85947-91-9.
  • Estetické porozumění: eseje o filozofii, umění a kultuře. Brno: Barrister & Principal, 2005. Studium. ISBN 80-85947-92-7.
  • Krátké dějiny novověké filosofie: od Descarta k Wittgensteinovi. Brno: Barrister & Principal, 2005. Studium. ISBN 80-85947-93-5.
  • Imigrace, multikulturalismus a nutnost bránit národní stát. Praha: Občanský institut, 2006. Bulletin OI. č. 181. ISBN 80-86972-08-9.
  • O potřebnosti národů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2011, 87 s. ISBN 978-80-7325-245-8.

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Jako uznání jeho přínosu české vědě a vzdělanosti mu byl v roce 2004 (u příležitosti jeho 60. narozenin) udělen čestný doktorát Masarykovy univerzity v Brně. Prezident Václav Havel mu udělil medaili Za zásluhy. U příležitosti 30. výročí Sametové revoluce mu byla v listopadu 2019 Jaroslavem Kuberou udělena Stříbrná pamětní medaile Senátu.[6] Stalo se tak na slavnostní večeři na pražském Žofíně, kterou pořádal Alexandr Vondra a europoslanci z frakce Evropských konzervativců a reformistů (ECR).[6] V roce 2021 obdržel in memoriam čestné občanství města Brna.[14]

Po Scrutonovi má být pojmenována ulice v Praze na Rohanském ostrově.[15]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. ↑ VIDEO: Oceněný filozof Scruton překvapil. Děkovnou řeč pronesl v češtině. Poslechněte si. echo24.cz [online]. 2019-11-18 [cit. 2019-11-18]. Dostupné online. 
  3. ↑ KROUPA, Daniel. Daniel Kroupa: Zemřel Roger Scruton. Plus [online]. 2020-01-14 [cit. 2020-01-14]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c vt. Rogera Scrutona vyhodili kvůli překrouceným výrokům. Nyní se mu magazín omluvil. Echo24.cz [online]. 2019-07-10 [cit. 2019-11-18]. Dostupné online. 
  5. ↑ vt. Filozof Scruton byl odvolán z postu vládního poradce. Kvůli „nepřijatelným výrokům“. Echo24.cz [online]. 2019-04-11 [cit. 2019-11-18]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c https://echo24.cz/a/SeXR9/pomahal-v-dobe-totality-britsky-filozof-roger-scruton-dnes-obdrzel-pametni-medaili-senatu
  7. ↑ WILLIAMS, Zoe. Roger Scruton is not the victim of a leftwing witch-hunt. Here’s why. Guardian [online]. 2019-04-26 [cit. 2022-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ zd. Rogeru Scrutonovi jdou po krku. „Neuvěřitelné pokrytectví,“ říká Vondra. Filozofa pozval do Prahy. Echo24.cz [online]. 2019-04-14 [cit. 2019-11-18]. Dostupné online. 
  9. ↑ mm. Další omluva pro filozofa Scrutona. Na svou bývalou pozici se smí vrátit, uvedl ministr. Echo24.cz [online]. 2019-07-17 [cit. 2019-11-18]. Dostupné online. 
  10. ↑ zd. Filozof Scruton se po omluvě od ministra vrací na poradní pozici britské vlády. Echo24.cz [online]. 2019-07-24 [cit. 2019-11-18]. Dostupné online. 
  11. ↑ SULOVSKÁ, Lucie. Poučení ze Scrutonovy kauzy. Echo24.cz [online]. 2019-07-26 [cit. 2024-04-26]. Dostupné online. 
  12. ↑ mm. Roger Scruton oznámil, že má rakovinu. Podstupuje léčbu a plánuje odpočinek. Echo24.cz [online]. 2019-08-14 [cit. 2020-01-14]. Dostupné online. 
  13. ↑ BAHOUNKOVÁ, Petra. Zemřel Roger Scruton. Filozof a politolog se slabostí pro Československo. ČT24 [online]. Česká televize, 2020-01-12 [cit. 2020-01-14]. Dostupné online. 
  14. ↑ POŽÁR, Ondřej. Osobnosti spjaté s MU ocenilo Brno i Jihomoravský kraj. em.muni.cz [online]. [cit. 2021-12-28]. Dostupné online. 
  15. ↑ VÍCHOVÁ, Veronika. Nové pražské ulice ponesou jména filozofů. A na ženy se zapomnělo, zní kritika. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2024-03-05 [cit. 2024-04-26]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]