Roman Dzneladze | |
---|---|
Osobní informace | |
Rodné jméno | Roman Rurua |
Datum narození | 25. listopadu 1942 (81 let) |
Místo narození | Muchurča, municipalita Martvili Sovětský svaz |
Stát | Sovětský svaz Gruzie |
Sportovní informace | |
Klub | Spartak Tbilisi (klub) Kolmeurne Tbilisi (vrch.) |
Trenéři | Nerses Akopovi (Akopjani)[1] (osob.) Merab Gudušauri (spar.) Ilija Čchartyšvili[2] (vrch.) |
Kategorie | lehká váha |
Zápasnický styl | řecko-římský styl |
Účast na LOH | 1964, 1968 |
Údaje v infoboxu aktuální k prosinci 2018 |
Přehled medailí | ||
---|---|---|
Zápas na LOH | ||
zlato | LOH 1968 | pérová váha |
stříbro | LOH 1964 | pérová váha |
Mistrovství světa v zápasu řecko-římském | ||
zlato | MS 1966 | pérová váha |
zlato | MS 1967 | pérová váha |
zlato | MS 1969 | pérová váha |
zlato | MS 1970 | lehká váha |
Roman Rurua (* 25. listopadu 1942) je bývalý sovětský a gruzínský zápasník – klasik, olympijský vítěz z roku 1968.
Pochází z megrelské obce Muchurča. V 16 letech odešel z rodné obce do hlavního města Tbilisi splnit si sen hrát závodně fotbal. Po roce přípravy v Dinamu ho však pro nedostatek talentu vyřadili z týmu a pro svoji bojovnost a fyzickou vyspělost doporučili zápasníkovi Nersesi Akopovimu k tréninku.[3] Pod vedením Akopoviho se posléze specializoval na řecko-římský styl zápasení.[4] V roce 1961 se poprvé objevil v gruzínském reprezentačním výběru a v roce 1963 se stal poprvé sovětským mistrem ve váze do 63 kg. V roce 1964 uspěl v sovětské olympijské nominaci a startoval na olympijských hrách v Tokiu. Po pátém kole zůstal v soutěži s Maďarem Imre Polyákem a Jugoslávcem Branislavem Martinovićem. Jugoslávec však do finále pro zranění nenastoupil. V souboji o vítězství potřeboval Maďara porazit před časovým limitem, ale ten úspěšně takticky dovedl zápas k remíze. S celkově horším negativním skóre získal stříbrnou olympijskou medaili.
V roce 1968 startoval na olympijských hrách v Mexiku jako dvojnásobný úřadující mistr světa. Od úvodního kola potvrzoval roli favorita a po pátém kole mu zbyl jediný soupeř Japonec Hideo Fudžimoto. S vědomím, že nesmí prohrát před časovým limitem dovedl takticky zápas k remíze a s celkově nižšími negativními body získal zlatou olympijskou medaili. Od roku 1970 startoval ve vyšší váze do 68 kg. V roce 1971 si však během mistrovství světa v Sofii poranil záda a na olympijskou sezonu 1972 se nezvládl připravit.[5] Vzápětí ukončil sportovní kariéru. Věnoval se trenérské a funkcionářské práci.
Turnaj | 1964 | 1965 | 1966 | 1967 | 1968 | 1969 | 1970 | 1971 |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|
22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 | 29 | |
-63 | -62 | -68 | ||||||
Olympijské hry | 2. | 1. | ||||||
Mistrovství světa | — | 1. | 1. | 1. | 1. | úč. | ||
Mistrovství Evropy | — | — | — | — | — |