Rudolf Brestel | |
---|---|
![]() | |
Ministr financí Předlitavska | |
Ve funkci: 30. prosince 1867 – 12. dubna 1870 | |
Panovník | František Josef I. |
Předseda vlády | Karel Auersperg, Eduard Taaffe (provizorní), Ignaz von Plener (provizorní), Leopold Hasner |
Předchůdce | Franz Karl von Becke |
Nástupce | Karl Distler |
Poslanec Říšského sněmu | |
Ve funkci: 1848 – 1849 | |
Poslanec rakouské Říšské rady | |
Ve funkci: 1864 – 1881 | |
Panovník | František Josef I. |
Poslanec Dolnorakouského zemského sněmu | |
Ve funkci: 1861 – 1877 | |
Panovník | František Josef I. |
Stranická příslušnost | |
Členství | Ústavní strana (Klub liberálů – staroněmci) |
Narození | 16. května 1816 Vídeň ![]() |
Úmrtí | 3. března 1881 (ve věku 64 let) nebo 4. března 1881 (ve věku 64 let) Vídeň ![]() |
Alma mater | Vídeňská univerzita |
Profese | politik, pedagog a ekonom |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Rudolf Brestel (16. května 1816 Vídeň – 3. nebo 4. března 1881 Vídeň), byl rakousko-uherský, respektive předlitavský politik, v letech 1867–1870 ministr financí Předlitavska.
Získal doktorát z filozofie. V letech 1836–1840 pracoval jako asistent na Vídeňské univerzitě. Od roku 1844 vyučoval matematiku na Vídeňské univerzitě.[1] Během revolučního roku 1848 se začal politicky angažovat. Ve volbách roku 1848 byl zvolen na rakouský ústavodárný Říšský sněm. Zastupoval volební obvod Vídeň-Rossau v Dolních Rakousích. Uvádí se jako doktor na Vídeňské univerzitě.[2] Patřil ke sněmovní levici.[3] Během zasedání sněmu ve Vídni, později i v Kroměříži, patřil mezi jeho výrazné členy. Po potlačení revoluce se vrátil k akademické dráze.[1] Historik Otto Urban ale uvádí, že byl zbaven profesury.[4] V roce 1856 se stal tajemníkem nově ustavené banky Creditanstalt.[1]
Do politiky se zapojil opětovně v 60. letech 19. století. Od roku 1869 zasedal na Dolnorakouském zemském sněmu a v období let 1864–1881 byl i poslancem Říšské rady.[1] Zasedl do ní poprvé roku 1864 a pak setrval ve všech následujících funkčních obdobích. Mandát v Říšské radě získal i v prvních přímých volbách do Říšské rady roku 1873 a následných volbách do Říšské rady roku 1879. Poslancem zůstal až do své smrti.[5]
Po rakousko-uherském vyrovnání se objevil 30. prosince 1867 jako člen vlády Karla von Auersperga na pozici ministra financí Předlitavska. Portfolio si udržel i v následné vládě Leopolda Hasnera, do 12. dubna 1870.[6] Jako ministr se podílel na sanaci veřejných financí (snížení schodku běžného rozpočtu na 3–4 miliony zlatých).[1]
Ve vládě sympatizoval s centralisticky orientovanou rakouskoněmeckou většinou (odpůrci větších pravomocí historických zemí a českých autonomistických aspirací). Podobně jako Karl Giskra nebo Ignaz von Plener patřil mezi německé liberály měšťanského původu (tzv. Ústavní strana).[7] Na Říšské radě se v říjnu 1879 uvádí jako člen staroněmeckého Klubu liberálů (Club der Liberalen).[8]