Rudolf Watzke

Rudolf Watzke
Základní informace
Narození5. dubna 1892
Mimoň
Úmrtí18. prosince 1972 (ve věku 80 let)
Wuppertal
Povoláníoperní pěvec
Nástrojehlas
Hlasový oborbas
Děti2
RodičeJosef Watzke, Johana Teifel
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudolf Watzke (5. dubna 1892 Mimoň[1] – 18. prosince 1972 Wuppertal) byl operní a koncertní zpěvák – basista.

Rudolf Watzke pracoval ve Státní opeře v Berlíně v letech 1924–1928, poté působil jako zpěvák a učitel v Dortmundu. Je považován[kým?] za důležitého oratorního a koncertního zpěváka.

Život a dílo

[editovat | editovat zdroj]

Mládí

[editovat | editovat zdroj]

Josef Watzke se narodil v Mimoni 5. dubna 1892 v rodině malíře pokojů Josefa Watzkeho a jeho manželky Johanny.[1] Po maturitě na národní a měšťanské škole se naučil řemeslu svého otce, které také praktikoval. Prošel první světovou válkou, kde strávil 2,5 roku v ruském zajetí, a po jejím skončení pokračoval ve svém řemesle jako malíř pokojů. Rád zpíval v práci a nic nenasvědčovalo tomu, že by se měl stát profesionálním pěvcem. Jeho pěvecký talent objevil až hudební ředitel církevního sboru Emil Kühnel, který ho doporučil pro další pěvecký výcvik u významného chorvatského zpěváka Drageho Kreißla – Hauptfelda v Liberci, kde začala Watzkeho pěvecká kariéra. Mladý Rudolf Watzke velmi rychle pochopil své poslání a stal se z něho velmi pilný student.

Studia

[editovat | editovat zdroj]

Následovalo studium v Bayreuthu, kde vystudoval s podporou rodiny Siegfrieda Wagnera. Dále studoval zpěv u prof. Karla Kittela a u Bankhorta v Karlsruhe.

Vystupování

[editovat | editovat zdroj]

Poprvé veřejně vystoupil na pěveckém festivalu v Bayreuthu v roce 1923 a okamžitě získal angažmá ve státní opeře v Berlíně, kde v letech 1924–1928 vystupoval. V Berlíně bydlel až do roku 1942. Po ukončení angažmá v berlínském divadle v roce 1928 vystupoval již jen jako zpěvák oratorií. Rudolf Watzke se stal prvním rozhlasovým zpěvákem v Berlíně a absolvoval dlouhé pěvecké turné do Skandinávie, Maďarska, Řecka a Bulharska. Vystoupil také ve své rodné Mimoni, jako host na scéně tehdejšího lesního divadla a tam také uspořádal benefiční koncert na podporu zakoupení nových varhan do zdejšího kostela sv. Petra a Pavla. Spolupracoval mezi jiným i s Českou filharmonií.[2] Spoluúčinkoval v Beethovenově Deváté symfonii s Berlínskou filharmonií, pod vedením Wilhlema Furtwänglera, s Tillou Briemem, Elisabeth Höngenovou, Peterem Andersem a sborem Bruna Kittela (vydáno na deskách Vox Turnabout, Classica d'Oro, Hudba a umění, Opus Kura, Tahra, SWF), která byla odehrána v Berlíně na slavnostním večeru 20. dubna 1942 k oslavě Hitlerových narozenin, za přítomnosti Josepha Goebbelse.[3]

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

20. října 1918 se oženil s Martou Moravcovou, původem z Vratislavic u Liberce.[1] Jeho druhá žena byla pianistka Liiana Christová, dcera bulharského skladatele, původem ze Sofie.[4] Z tohoto manželství vzešly dvě děti – syn a dcera. Po návratu z Berlína, v roce 1942, bydlel v Liberci, odkud byl v roce 1946 vysídlen do Brém. Jeho rodina jej v roce 1948 následovala a následně se s celou rodinou odstěhoval z Brém do Wuppertalu, kde 18. prosince 1972 zemřel.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]
Pamětní deska na rodném domě Rudolfa Watzkeho

Alba[5]

[editovat | editovat zdroj]

Singly

[editovat | editovat zdroj]
  • Arie z opery Trubadúr 1928
  • Arie z opery Toreador

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rudolf Watzke na německé Wikipedii.

  1. ↑ a b c Matrika narozených, Mimoň, 1886-1894, snímek 275 [online]. SOA Litoměřice [cit. 2020-08-30]. Dostupné online. 
  2. ↑ Česká filharmonie uctívá památku krále Alexandra I. Sjednotitele. S. 5. Večer [online]. 1935-10-01 [cit. 2020-08-30]. S. 5. Dostupné online. 
  3. ↑ Dr. Goebbels tlumočil vděčnost Vůdci jménem celého kontinenu. S. 1. Lidové noviny [online]. 1942-04-21 [cit. 2020-08-30]. S. 1. Dostupné online. 
  4. ↑ Rudolf Watzke :: Mimoňská historie. www.historiemimone.cz [online]. [cit. 2020-08-30]. Dostupné online. 
  5. ↑ Rudolf Watzke. Discogs [online]. [cit. 2020-08-31]. Dostupné online. (německy) 
  6. ↑ NDR. Die NDR Radioprogramme. www.ndr.de [online]. [cit. 2020-08-30]. Dostupné online. (německy) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Literatura o Rudolfovi Watzkem v Katalogu německé Národní knihovny[ujasnit]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]