Sabatino Moscati | |
---|---|
Narození | 24. listopadu 1922 Řím, Italské království |
Úmrtí | 8. září 1997 (ve věku 74 let) Řím, Itálie |
Povolání | antropolog, jazykovědec, archeolog, vysokoškolský učitel a historik |
Témata | Fénicie a starověké Kartágo |
Ocenění | rytíř velkokříže Řádu za zásluhy o Italskou republiku |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Sabatino Moscati (24. listopadu 1922 Řím – 8. září 1997 Řím) byl italský archeolog a lingvista, známý svými pracemi o Féničanech a Punech.
Vystudoval Papežský biblický institut v Římě. V roce 1954 se stal profesorem semitské filologie na univerzitě v Římě, kde založil institut předovýchodních studií.
Sabatino vedl množství archeologických výzkumů, díky kterým se mezinárodně proslavil. Vyhrál Lamarmorovu cenu za studie o Sardinii, Selinonovu cenu za práce o Sicílii, cenu Sybaris Magna Grecia za výzkum starověké Itálie a ocenění I cavalli d'oro di San Marco za práce o Orientu. [1]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sabatino Moscati na anglické Wikipedii.