Siegfried Kapper | |
---|---|
Siegfried Kapper (1848) | |
Narození | 21. března 1821 Smíchov Rakouské císařství |
Úmrtí | 7. června 1879 (ve věku 58 let) Pisa Italské království |
Povolání | básník, překladatel, lékař-spisovatel, spisovatel a lékař |
Alma mater | Vídeňská univerzita |
multimediální obsah na Commons | |
původní texty na Wikizdrojích | |
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Siegfried Kapper (21. března 1820 Smíchov[1] – 7. června 1879 Pisa) byl český a německý romantický básník, spisovatel, cestovatel a lékař.
Narodil se jako Isaac Salomon Kapper v rodině židovského učitele, navštěvoval českou školu na Smíchově a od roku 1830 gymnázium na Malé Straně. V letech 1836-1839 studoval filosofii na Karlově univerzitě, zajímal se o českou literaturu a spřátelil se s mladými českými básníky, zejména s Karlem Sabinou a V. B. Nebeským. Hlásil se k české, německé i židovské totožnosti a snažil se smiřovat nacionální nepřátelství, což mu mnozí vytýkali. Po ročním pobytu jako domácí učitel v Rusku vystudoval v letech 1841-1847 medicínu ve Vídni a stal se lékařem v chorvatském Karlovaci. Roku 1843 vydal svoji prvotinu „České listy“, kterou však česká kritika odmítla. Roztrpčen odmítavými postoji českých vzdělanců (zejména Karla Havlíčka), začal se zajímat o jihoslovanské jazyky a kulturu, hodně cestoval a psal většinou německy.
Roku 1848 odejel do Vídně, kde působil jako novinář, a po porážce revoluce cestoval po Uhrách a Bosně a napsal několik cestopisů. Po cestách v Německu a v Itálii se roku 1854 vrátil do Čech, oženil se a působil jako lékař v Dobříši a od roku 1860 v Mladé Boleslavi. [2] Po roce 1870 se přestěhoval do Prahy a publikoval také česky.[3] Předválečný Spolek akademiků židů přijal jeho jméno a na jeho rodném domě zasadil pamětní desku.[4]
V německém prostředí měly Kapprovy spisy velký úspěch. Jeho živé cestopisy po Srbsku, Chorvatsku, Bosně, Bulharsku a Rumunsku spojují nadšení pro lidové kultury a poezii s ostrou pozorovací schopností etnografa. Řada jeho německých básní, inspirovaných českou a srbskou lidovou poezií, byla zhudebněna např. J. Brahmsem a zlidověla nejen v Německu.[5]