Sikulové (Sékelové) Székelyek | |
---|---|
Vlajka Sikulů | |
Populace | |
Odhad: 665 000 V Rumunsku 180 000 mimo Rumunsko | |
Země s významnou populací | |
Jazyk(y) | |
Maďarština | |
Náboženství | |
Římskokatolická církev, unitářství, kalvinismus | |
Příbuzné národy | |
Maďaři |
Sikulové, též Sekulové, Sékelové, Székelyové (německy Szekler, maďarsky székelyek) je označení Maďarů, žijících ve východní Transylvánii, též známé jako Sikulsko (Székelyföld).[1][2]
Maďaři a sedmihradští Sasové představovali důležitou obrannou linii Uherska před Osmanskou říší. Krátce po první světové válce se Sikulsko připojilo k Rumunsku na základě Trianonské smlouvy, čímž začal letitý proces asimilace Sikulů do rumunského etnika.[3][4]
Snahy o dosažení automní vlády v maďarsky mluvících regionech Rumunska sice doposud existují,[5] nicméně rumunský prezident Traian Băsescu v roce 2009 prohlásil, že „Sikulsko nikdy nebude mít územní autonomii“.[6]
Etnický původ Sikulů je možná odlišný od původu ostatních Maďarů, přestože mluví stejným jazykem; označovat Sikuly za samostatnou etnickou skupinu je nicméně diskutabilní. Z více než 665 000 Maďarů žijících v Rumunsku se v rumunském sčítání lidu přihlásilo k Sikulům pouze 532 lidí.[7] Celkový počet etnických Maďarů v Rumunsku dosahuje počtu 1 434 377.[8]
Původ Sikulů není zcela jednoznačný. Podle názoru některých se jedná o zmaďarizovaný turkický národ, jehož jméno v překladu snad znamená „příhraniční stráže“, nicméně dle názoru jiných mohou být Sikulové potomky Avarů, kteří v 9. století, v době příchodu Maďarů do Karpatské kotliny v této oblasti stále přežívali a jejichž říši Maďaři s konečnou platností rozvrátili.[zdroj?] Mužská linie bukovinských Sikulů ukazuje na etnickou podobnost s lidmi z jižní Evropy.[5] V roce 1990 maďarský genetik Endre Czeizel Sikuly otestoval a zjistil, že jsou velmi úzce příbuzní Íráncům. Poznamenal také, že naopak nenašel příbuznost s Turky.
Ve jméně Székelů se odráží maďarské slovo szék (sídlo, stolička); varianty székel (židle), székes (křeslo), széklet (stolec). Slovo je však staroturkického původu (osmanské seki, tatarské szeke, kazašské szeki); i zde znamená stoličku či podložku k sezení.[9] V núristánských jazycích: sagās (syn); sagās ta (jeho synovi)[10] – srov. Segesta.