Sopwith 1½ Strutter | |
---|---|
![]() | |
Určení | bombardér a průzkumný letoun |
Původ | Spojené království |
Výrobce | Sopwith Aviation Company |
První let | prosinec 1915 |
Zařazeno | duben 1916[1] |
Vyřazeno | (1918) |
Uživatel | Royal Flying Corps Aéronautique militaire Royal Naval Air Service |
Vyrobeno kusů | 5700-6000 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Sopwith 1½ Strutter byl britský, jedno nebo dvoumístný dvouplošný víceúčelový letoun (především průzkumný) používaný během první světové války.
Tento typ je významný tím, že byl prvním britským letounem, který byl vyzbrojen synchronizovaným kulometem a spolu s letouny Airco DH.2 a R.A.F. F.E.2 se zasloužil o zlomení nadvlády německých letadel na počátku války.
Strutter vyráběla firma Sopwith Aviation Company, byl pojmenován 1½ Strutter, protože horní a dolní křídlo byly na každé straně letounu na konci křídel spojeny párem klasických úplných vzpěr, zatímco poloviční vzpěry spojovaly horní křídlo s trupem před a za pilotním kokpitem. Letoun byl na spodním křídle vybaven výklopnými brzdícími klapkami a vybaven rotačním motorem Clerget 9B o výkonu 130 hp (97 kW).
Hlavní výzbroj tvořil synchronizovaný kulomet Vickers ráže 7,7 mm a unesl až čtyři 25kg bomby. Pozorovatel byl vyzbrojen kulometem Lewis upevněným na oběžném kruhu Scarff. Převodní mechanizmus typu Ross synchronizovaného kulometu byl však nespolehlivý a hodně pilotů raději létalo bez této vymoženosti.
Dvoumístný prototyp poprvé vzlétl v prosinci roku 1915 a první letoun byl nasazen do bojů v dubnu 1916. Byla také vyrobena jednomístná bombardovací verze. Další verze, známá jako Ship Strutter, byla vyvinuta pro start z letadlových lodí. Přibližně 1500 1½ Strutterů bylo objednáno Francií, kde bylo také okolo 4200 exemplářů typu vyrobeno v licenci.[2]
První významný britský stíhací letoun Sopwith Pup byl v podstatě zmenšenou jednomístnou verzí letounu Sopwith 1½ Strutter.
Firma Westland Aircraft vyrobila v licenci v letech 1916 a 1917 pro Royal Navy celkem 125 kusů 1½ Strutterů (100 v dvoumístné verzi a 25 v jednomístné verzi).[3]
Francouzské licenční varianty, produkované firmami Amiot, Bessoneau, Darracq, Lioré et Olivier, Hanriot, Sarrazin, S.E.A. a R.E.P., se vyznačovaly zmenšenými ocasními plochami a část byla vybavena motory Le Rhône 9Jby. Některé exempláře firmy Hanriot byly dokončeny jako plovákové.[2]