Spor o název Makedonie

Severní Makedonie (červeně), Egejská Makedonie v rámci Řecka (zeleně), Makedonské království (červené hranice) a území regionu Makedonie (šedé hranice)
Mapa celé Makedonie z roku 1913

Spor o název Makedonie byl politický spor o užití názvu Makedonie (makedonsky Македонија, řecky Μακεδονία, bulharsky Македония). Spor mezi sebou vedly Republika Makedonie a Řecko. Řecko považovalo název Makedonie za výlučně řecký[1][2] a politicky zneužitý vládou ve Skopje pro cíle získání celého území regionu Makedonie pod kontrolu jihoslovanského státu. Republika Makedonie tento název považovala za svůj vlastní a odkazovala na vlastní dějiny, kde byl používán. Spor, který probíhal s různou intenzitou od roku 1991, vedl k tomu, že byla Republika Makedonie v roce 1993 přijata do OSN pod kompromisním názvem Bývalá jugoslávská republika Makedonie[3], makedonsky Поранешна југословенска република Македонија.

Podstata sporu spočívala v tom, zdali jeden stát může používat název pro podstatně širší geografické území (v tomto případě se jedná o území celé historické Makedonie včetně Egejské a Pirinské Makedonie), pokud se jeho území nachází pouze na jeho menší části (pouze tzv. Vardarské Makedonie), která byla po První balkánské válce součástí nejprve Srbska a později Jugoslávie. V Řecku bylo obecně vnímáno užívání názvu Republika Makedonie jako symbol iredentismu a krádeže řecké kultury.[zdroj?] Řecká média používala buď název Bývalá jugoslávská republika Makedonie, případně neutrálnější Republika Skopje. Makedonská média naopak název Bývalá jugoslávská republika Makedonie neužívala a považovala jej za urážlivý,[zdroj?] stejně jako přidávání některých dalších atributů k názvu Makedonie.[4] Uvedený název byl rovněž vnímán jako dočasný do doby, než byl spor vyřešen.[5]

Dne 12. června 2018 bylo dosaženo dohody mezi řeckým premiérem Alexisem Tsiprasem a jeho makedonským protějškem Zoranem Zaevem, podle které bylo přijato jméno „Republika Severní Makedonie“. Dne 30. září 2018 se v Makedonii konalo referendum, ve kterém voliči potvrdili souhlas s dohodou a podporou členství v EU a NATO, i když s volební účastí 37 %. Po ratifikaci dohody oběma stranami vstoupila dohoda v platnost od 12. února 2019.[6]

Vývoj sporu

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1913 bylo území historické Makedonie rozděleno mezi tři části, které připadly každé jedné z balkánských zemí (Srbsku, Řecku a Bulharsku). Toto rozdělení později pomohlo etnicky homogenizovat obyvatelstvo v rozdělených částech regionu, především v oblasti Egejské Makedonie, kde byl značně posílen řecký etnický prvek.[7][8] Bulharská část Makedonie byla rovněž integrována kulturně i jazykově do zbytku Bulharska.[zdroj?] Na území Vardarské Makedonie však pokus o srbizaci obyvatelstva mezi dvěma světovými válkami nedopadl úspěšně, region byl do té doby označován především jako jižní Srbsko s odkazem na existenci středověkého srbského státu v dané oblasti. Slovanské obyvatelstvo nebylo z hlediska vlastní národní identity pevně ukotveno, ačkoliv již tehdy existovala řada[zdroj?] kulturních osobností, která prosazovala samostatný makedonský národ a jazyk (např. Krste Misirkov). Odpor k srbské, potažmo jugoslávské správě postupně rostl. Vznik Socialistické republiky Makedonie v rámci socialistické Jugoslávie v závěru druhé světové války a definice makedonského jazyka, písma i národnosti na zasedání ASNOM tento problém nicméně vyřešil.[zdroj?]

Makedonský nacionalismus se na veřejné scéně objevil v letech 1990 a 1991. Jeho představitelé žádali sjednocení všech tří částí Republiky Makedonie tak, jak si je nárokovala královská, a po nějakou dobu i socialistická[zdroj?] Jugoslávie. Kontroverzi vydalo vydání bankovky v hodnotě Jedna Makedonka, která vyobrazovala Bílou věž v Soluni na řeckém území.

Samotný spor o užití názvu Makedonie vypukl na podzim roku 1991, kdy se Socialistická republika Makedonie odtrhla od SFRJ. Národní identita v Republice Makedonii navázala na antické dějiny makedonského království, což bylo v samotném Řecku vnímáno s velkou nelibostí. Makedonie zavedla vlajku s verginským sluncem na červeném pozadí (na modrém pozadí slouží jako vlajka regionu Střední Makedonie v Řecku). Řecká vláda iniciovala rozsáhlou aktivitu na mezinárodní scéně s cílem neuznat název státu.[9] Evropská unie na přelomu let 19911992 komunikovala do Skopje zprávu, že neuzná stát, který bude mít územní nároky na území svých sousedů a v souladu s řeckým naléháním sdělila, že název státu odkazuje na iredentistické záměry vlády ve Skopje.[10]

Částečné uklidnění sporu bylo realizováno na mezinárodní úrovni. V září 1994 podepsaly v New Yorku obě vlády smlouvu o normalizaci vztahů mezi dvěma státy.[11] V roce 1995 změnila vláda ve Skopje v souladu s touto smlouvou státní vlajku[12] a do ústavy byl výslovně uveden text, kde se země zříká jakýchkoliv územních nároků vůči svým sousedům. Následně Republika Makedonie navázala diplomatické vztahy s Řeckem a Řecko poté zrušilo obchodní embargo, které vedlo se svým severním sousedem. Republika Makedonie byla také přijata do Rady Evropy.[11] V roce 1996 uznala název Republika Makedonie i Svazová republika Jugoslávie (Srbsko a Černá Hora), což vyvolalo znepokojení Řecka.[13]

Sporadicky docházelo k různým drobným sporům ohledně názvu státu i později. Poté, co Republika Makedonie zavedla registrační značky s písmeny MK v modrém poli po vzoru Evropské unie, nutili řečtí pohraničníci makedonské řidiče tyto značky částečně zakrývat.[zdroj?] Rovněž byl také zablokován přístupový proces Republiky Makedonie do NATO a Evropské unie, kde Řecko jako člen obou organizací odmítalo zahájení jednání se svým sousedem, dokud nebude název státu pro Atény přijatelný. Některé země světa uznávají název Republika Makedonie a jiné Bývalá jugoslávská republika Makedonie.


Na počátku roku 2018 byl daný spor opět otevřen ve snaze najít vhodné řešení. Bylo diskutováno o různých názvech, které by mohly být schváleny, jako např. Republika Horní Makedonie (Горња Македонија)[zdroj?], Ilindenská Makedonie (Илинденска Македонија)[14] nebo Republika Nová Makedonie (Нова Македонија), premiéři Alexis Tsipras a Zoran Zaev se však nakonec dne 12. června 2018 shodli na jménu Republika Severní Makedonie (Република Северна Македонија)[15], které bude balkánská země využívat jak navenek, tak i ve vnitřních záležitostech. Souhlasili také s tím, že z ústavy budou odstraněny odkazy na makedonskou menšinu v zahraničí. Makedonský prezident Ǵorǵe Ivanov však ještě téhož dne řekl, že odmítne smlouvu ratifikovat a v parlamentech obou zemí vystoupila proti změně názvu země opozice.[16] I přesto však dne 20. června 2018 makedonský parlament dohodu schválil.[17] Obdobně byla dohoda schválena i v řeckém parlamentu, kde bylo hlasování spojeno s hlasováním o důvěře vlády.[18]

V Makedonii i v Řecku měly být nové názvy schváleny následně v referendu, které se v Makedonii následně uskutečnilo na konci léta 2018. Mezi určitou částí veřejnosti obou zemí vyvolal nový název odpor a vedl k menším protestům.[19][20] Po schválení názvu byl zahájen integrační proces s Republikou Severní Makedonie o vstupu do EU a NATO.

V lednu 2019 schválil dohodu i řecký parlament.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Konflikt grecko-macedoński na polské Wikipedii.

  1. PETTFIER, James. The New Macedonian Question. Soluň: Institute of Balkan Studies Thessaloniki, 1999. 356 s. ISBN 0-333-67356-5. S. 28. (angličtina) 
  2. PETTFIER, James. The New Macedonian Question. Soluň: Institute of Balkan Studies Thessaloniki, 1999. 356 s. ISBN 0-333-67356-5. S. 41. (angličtina) 
  3. PETTFIER, James. The New Macedonian Question. Soluň: Institute of Balkan Studies Thessaloniki, 1999. 356 s. ISBN 0-333-67356-5. S. XXVIII. (angličtina) 
  4. PETTFIER, James. The New Macedonian Question. Soluň: Institute of Balkan Studies Thessaloniki, 1999. 356 s. ISBN 0-333-67356-5. S. 236. (angličtina) 
  5. PETTFIER, James. The New Macedonian Question. Soluň: Institute of Balkan Studies Thessaloniki, 1999. 356 s. ISBN 0-333-67356-5. S. 43. (angličtina) 
  6. Makedonie oficiálně změnila název na Severní Makedonie, spor s Řeky končí. iDNES.cz [online]. 2019-02-13 [cit. 2019-09-12]. Dostupné online. 
  7. PETTFIER, James. The New Macedonian Question. Soluň: Institute of Balkan Studies Thessaloniki, 1999. 356 s. ISBN 0-333-67356-5. S. 48. (angličtina) 
  8. ROUDOMETOF, Victor. Collective Memory, National Identity, and Ethnic Conflict. Westport: [s.n.], 2002. Dostupné online. ISBN 0-275-97648-3. S. 63. (angličtina) 
  9. ROUDOMETOF, Victor. Collective Memory, National Identity, and Ethnic Conflict. Westport: [s.n.], 2002. Dostupné online. ISBN 0-275-97648-3. Kapitola XYZ, s. 29. (angličtina) 
  10. ROUDOMETOF, Victor. Collective Memory, National Identity, and Ethnic Conflict. Westport: [s.n.], 2002. Dostupné online. ISBN 0-275-97648-3. S. 30. (angličtina) 
  11. a b PETTFIER, James. The New Macedonian Question. Soluň: Institute of Balkan Studies Thessaloniki, 1999. 356 s. ISBN 0-333-67356-5. S. XXIX. (angličtina) 
  12. ROUDOMETOF, Victor. Collective Memory, National Identity, and Ethnic Conflict. Westport: [s.n.], 2002. Dostupné online. ISBN 0-275-97648-3. S. 34. (angličtina) 
  13. PETTFIER, James. The New Macedonian Question. Soluň: Institute of Balkan Studies Thessaloniki, 1999. 356 s. ISBN 0-333-67356-5. S. 52. (angličtina) 
  14. Článek na portálu Rádio Svobodná Evropa (anglicky)
  15. Článek na portálu Deutsche Welle (makedonsky)
  16. Článek na portálu bloomberg.com (anglicky)
  17. Článek na portálu sofiaglobe.com (anglicky)
  18. Článek na portálu Financial Times (anglicky)
  19. Článek na portálu balkaninsight.com (anglicky)
  20. Článek na portálu nytimes.com (anglicky)

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]