Stambolijski Стамболийски | |
---|---|
Místní kostel svaté Trojice | |
Poloha | |
Souřadnice | 42°8′4″ s. š., 24°32′7″ v. d. |
Nadmořská výška | 200 m n. m. |
Časové pásmo | UTC+02:00 (standardní čas) UTC+03:00 (letní čas) |
Stát | ![]() |
Oblast | Plovdivská |
Obština | Stambolijski |
![]() ![]() Stambolijski Stambolijski, Bulharsko | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 14,2 km² |
Počet obyvatel | 11 172 (2024)[1] |
Hustota zalidnění | 784,8 obyv./km² |
Etnické složení | Bulhaři |
Náboženské složení | pravoslaví |
Správa | |
Vznik | 1873 |
Oficiální web | www |
Telefonní předvolba | 0339 |
PSČ | 4210 |
Označení vozidel | PB |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Stambolijski (bulharsky Стамболийски, původně Гара Кричим, v letech 1969 až 1979 Нови Кричим) je město ve středním Bulharsku, ležící v Hornothrácké nížině před severním úpatím Západních Rodopů. Žije tu přibližně 11 tisíc[1] obyvatel.
Jde o správní středisko stejnojmenné obštiny v Plovdivské oblasti.
Sídlo vzniklo v letech 1873 – 1875 v souvislosti s výstavbou železniční trati do Cařihradu pod názvem Gara Kričim (Nádraží Kričim). V roce 1926 zde žilo 224 obyvatel. Poté sem v rámci výměny obyvatelstva mezi Řeckem a Bulharskem přišli bulharští osídlenci z Makedonie a Západní Thrákie, takže zde v roce 1934 bydlelo 554 obyvatel. Postupně se stalo průmyslovým centrem. Městem je od roku 1964. V roce 1969 bylo přejmenováno na Novi Kričim (Нови Кричим). Současný název po bulharském premiérovi Alexandrovi Stambolijském nese od roku 1979.
K 15. září 2024 ve městě žilo 11 177 obyvatel a bylo zde trvale hlášeno 11 889 obyvatel.[2] Podle sčítání 1. února 2011 bylo národnostní složení následující:[3][p 1]