Sturmgeschütz III
| Sturmgeschütz III Ausf. G | |
|---|---|
 StuG III Ausf. G v muzeu Jad la-Širjon, Izrael | |
| Typ vozidla | Útočné dělo |
| Země původu |  Německo |
| Historie | |
| Výrobce | Daimler-Benz, Alkett a MIAG |
| Vyrobeno kusů | 10 001 |
| Ve službě | Německo (1940–1945) Finsko (1943-1966) |
| Základní charakteristika | |
| Posádka | 4 |
| Délka | 6,85 m |
| Šířka | 2,95 m |
| Výška | 2,16 m |
| Hmotnost | 23,9 t |
| Pancéřování a výzbroj | |
| Pancéřování | 16–80 mm |
| Hlavní zbraň | 75 mm kanón 7,5 cm KwK 40, 54 nábojů |
| Sekundární zbraně | 2× 7,92 mm MG 34 |
| Pohon a pohyb | |
| Motor | V-12 Benzínový motor Maybach HL120TRM |
| Výkon | 300 hp (224 kW) |
| Odpružení | torzní tyče |
| Max. rychlost | 40 km/h |
| Poměr výkon/hmotnost | 13 hp/tunu |
| Dojezd | 155 km |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sturmgeschütz III (též StuG III, Stug III, SdKfz 142) bylo německé útočné dělo postavené na podvozku a vaně tanku Panzer III. Jde o nejvýznamnější modifikaci tohoto tanku a o bezkonkurenčně nejrozšířenější typ německé těžké obrněné techniky ve druhé světové válce, který byl nasazován po celou dobu jejího trvání. Verze A až E byly vyzbrojeny kanónem 7,5 cm KwK 37 (u verze E zde byl ještě kulomet MG 34) a byly určeny pro podporu útočící pěchoty.
Jelikož však boje na východní frontě ukázaly, že je zapotřebí bojového prostředku, který by mohl čelit lavinám těžce opancéřovaných sovětských tanků, došlo k urychlenému vývinu nové generace těchto útočných děl, která by mohla sloužit jako efektivní prostředek i v tankovém boji. Šlo o stroje Stug III F (kanón 7,5 cm StuK 40 L/43) a Stug III G (kanón 7,5 cm StuK 40 L/48), které krom hlavní zbraně disponovaly ještě dvěma kulomety. Stroje této nové generace se někdy označovaly též jako StuG 40.[zdroj?!] Krom toho byla produkována ještě samohybná houfnice StuH 42 (hlavní zbraň 10,5 cm StuH 42 L/28). Celkem bylo během druhé světové války vyprodukováno téměř 11 000 strojů StuG III a StuH 42.
Po ukončení války byly kořistní stroje užívány i v Československé armádě pod označením ShPTK 40/75N. V Sýrii zůstaly stroje StuG III ve službě až do šestidenní války (1967), možná i později.
Varianty
[editovat | editovat zdroj]- StuG III Ausf. A (Sd.Kfz 142; 1940, vyrobeno 30 ks)
Poprvé použity v bitvě o Francii, StuG III Ausf. Byla použita korba tanku Panzer III Ausf. F a 7,5 cm StuK 37 L/24 kanón.
- StuG III Ausf. B (Sd.Kfz 142; 1940–41, vyrobeno 320 ks)
Širší pásy a další menší změny.
- StuG III Ausf. C (Sd.Kfz 142; 1941, vyrobeno 50 ks)
Menší zlepšení oproti verzi StuG B.
- StuG III Ausf. D (Sd.Kfz 142; 1941, vyrobeno 150 ks)
Menší zlepšení oproti verzi StuG C.
- StuG III Ausf. E (Sd.Kfz 142; 1941–42, vyrobeno 272 ks)
Přidán kulomet MG 34 i proti pěchotě. Další menší změny.
- StuG III Ausf. F (Sd.Kfz 142/1; 1942, vyrobeno 359 ks)
První opravdu přezbrojená verze, byl použit kanón 7,5 cm StuK 40 L/43. Na některé modely F byl dodán postranní pancíř proti sovětským protitankovým puškám; třebaže byl tento pancíř běžný na dalších modelech ausf G.
- StuG III Ausf. F/8 (Sd.Kfz 142/1; 1942, vyrobeno 334 ks)
Další přezbrojené, F/8 používala kanón 7,5 cm StuK 40 L/48. F/8 znamená, že je postavený na osmé verzi tanku Pz. III.
- StuG III Ausf. G (Sd.Kfz 142/1; 1942–45, vyrobeno 7 893 ks)
Poslední další běžná verze sérií strojů StuG. Série G StuG používaly korbu tanku Panzer III Ausf. M a po roce 1944 druhý obranný kulomet. Pozdější verze dostaly štít proti střelám Saukopf (něm. prasečí hlava), který byl účinnější než původní. Na boky byl u verze G přidán další pancíř.
- Ostatní stroje odvozené ze Stug III
Některé stroje StuG III byly přestavěny z tanků Panzer III, ale dostaly podvozek z tanků Panzer IV. Bylo jich přestavěno přibližně 20. Záměrem bylo zjednodušit opravy na bojišti, ale změny neprobíhaly dobře a od dalších přestaveb bylo upuštěno.
Roku 1942 byla navržena verze F s houfnicí 10,5 cm (105 mm) místo 7,5 cm StuK 40 L/43. Tyto nové stroje dostaly označení Sturmhaubitze 42 (nebo StuH 42, také známy označením Wehrmachtu Sd.Kfz 142/2) navrženy byly jako podpora pěchotě s dalším stroji StuG III F/8 a verzemi G.
V roce 1943 bylo 10 strojů StuG III přestavěno na StuG I (FLAMM), kdy byl hlavní kanón vyměněn za plamenomet Schwade. Nejsou ale žádné zprávy o použití v boji a okolo roku 1944 byly všechny stroje přestavěny zpět na Stug III .
Sovětské samohybné dělo SU-76i vycházelo z ukořistěných strojů StuG III a Panzer III . Okolo 200 těchto strojů bylo přestavěno pro Rudou armádu, vyzbrojeny byly kanónem ZiS-5.[zdroj?!]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ZALOGA, Stephen J. Stíhač tanků M10 vs útočné dělo StuG III. Německo 1944. Praha: Grada, 2014. 80 s. ISBN 978-80-247-5108-5.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sturmgeschütz III na Wikimedia Commons - Stug III, jeho verze, fotografie a videa na www.panzernet.net
- Pz III a jeho modifikace na www.fronta.cz
