Původ šlechty v Polsku je velmi starý, avšak poněkud nejasný. V důsledku toho o sobě příslušníci této vrstvy často hovořili jako o „odwieczna“ (odvěká). Raní historici a kronikáři předložili dvě teorie o jejím vzniku.
Druhá teorie předpokládala původ szlachty u Jáfeta, jednoho ze synů Noema. Naproti tomu rolníci byli údajně potomky jiného Noemova syna, Cháma, a ti tudíž podléhají otroctví v rámci jeho prokletí. Židé pak byli považováni za potomky Šéma.[1][2]
Další fantaskní teorie uvažovaly o založení szlachty Juliem Caesarem, Alexandrem Velikým či regionálními vůdci, kteří „nemíchali své pokrevní linie s liniemi otroků, vězňů nebo cizinců“.[3]
Szlachta na polských územích existovala od 13. století, vynikla zejména v pozdním středověku a přetrvala částečně až do století 19. Příslušníci szlachty, podobně jako v jiných zemích, tradičně vlastnili území.
Tato polská (a popolštěná litevská) šlechta požívala značných a nenapadnutelných privilegií až do rozdělení Polsko-litevské unie na konci 18. století, které znamenalo konec mnohonárodnostního státu.
↑KIDD, Colin. British identities before nationalism: ethnicity and nationhood in the Atlantic world, 1600–1800. [s.l.]: Cambridge University Press, 1999. Dostupné online. ISBN978-0-521-62403-9. S. 29.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑DAVIES, Norman. God's Playground: A History of Poland; Volume I: The Origins to 1795. [s.l.]: Columbia University Press, 1982. Dostupné online. ISBN978-0-231-05351-8. S. 161–163.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.