Terapeutický index

Terapeutický index (též terapeutický poměr) je poměr dávky léčiva nebo jiného léčebného činidla vyvolávající otravu (TD50) ku dávce vyvolávající léčebný účinek (ED50). Kvantitativně je to dávka způsobující otravu u 50 % populace (TD50) k minimální dávce účinné rovněž pro 50 % populace (ED50).[1]. Je výhodné mít u léčiva co nejvyšší terapeutický index; jinak řečeno, aby práh toxicity byl co nejvyšší oproti účinné léčebné dávce a tím se minimalizovaly negativní účinky náhodného předávkování.

Obecně lze látky s užším terapeutickým rozmezím (menším rozdílem mezi toxickou a terapeutickou dávkou) dávkovat na základě měření hladiny v krvi pacienta. Používají se při tom protokoly terapeutického monitoringu (TDM). Terapeutický index diazepamu je velmi bezpečný, má hodnotu okolo 100. Jiné látky, například digoxin, však mají index například 2 nebo 3.[2] K dalším takovým látkám s nízkým terapeutickým indexem (úzkým terapeutickým rozmezím), které vyžadují monitoring pro dosažení terapeutické dávky a současně i ochrany před otravou, patří dimerkaprol, theofylin, warfarin nebo uhličitan lithný. K vyvážení účinnosti a nežádoucích účinků je monitoring nutný i u některých antibiotik, například gentamicinu, vankomycinu, amfotericinu B nebo polymyxinu B.

Efektivní terapeutický index lze ovlivnit cílením léčiv, kdy se činidlo koncentruje na místě, kde má působit. Například u radiační léčby rakovinných nádorů se ozařovací svazek paprsků ohraničuje přesně podle profilu nádoru, čímž se zvýší dávka v cílové oblasti, aniž by se zvýšily nežádoucí účinky. Takové ohraničení však nemění terapeutický index. Podobně je chemoterapie nebo radioterapie činidly vstřikovanými do krve (infuzí nebo injekcí) účinnější u onkofilních látek (takových, které se koncentrují v nádoru). To se využívá například při léčbě neuroendokrinních nádorů radionuklidy vázanými na peptidové receptory nebo při chemoembolizaci či radioaktivní mikrokuličkové terapii jaterních nádorů a metastáz. Činidlo se koncentruje v cílové tkáni a jinde je jeho koncentrace nižší, což zvyšuje účinnost a snižuje toxicitu.

Někdy se terapeutický index označuje i jako bezpečnostní index či bezpečnostní poměr, hlavně v souvislosti s psychoaktivními látkami používanými pro neléčebné (nelékařské) účely.[3] V takových případech je účinná dávka taková, která vyvolává požadovaný účinek, což může být více nebo méně než v případě léčebně účinné dávky.

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Therapeutic index na anglické Wikipedii.

  1. ↑ GOLAN, David; TASHJIAN, Armen. Principles of Pharmacology: The Pathophysiological Basis of Drug Delivery. [s.l.]: Lippincott Williams & Wilkins, April 2004. Kapitola 2. 
  2. ↑ BECKER, Daniel E. Drug Therapy in Dental Practice: General Principles Part 2—Pharmacodynamic Considerations. Anesth Prog.. 2007 Spring, roč. 54, čís. 1, s. 19–24. DOI 10.2344/0003-3006(2007)54[19:DTIDPG]2.0.CO;2. PMID 17352523. 
  3. ↑ GABLE,, Robert S. Comparison of acute lethal toxicity of commonly abused psychoactive substances. Addiction. 2004, čís. 99, s. 686–696. Dostupné online [PDF].  Archivováno 10. 8. 2006 na Wayback Machine.