Tetrabromonikelnatany

Tetrabromonikelnatany jsou soli aniontu složeného z nikelnatého kationtu (Ni2+) a čtyř bromidových aniontů. Vzorec tohoto komplexního iontu je [NiBr4]2−.

Bromidové ligandy lze z komplexu odstranit silně koordinujícími rozpouštědly.[1] Tetrabromonikelnatany se rozpouští například v acetonu, acetonitrilu, butanonu a nitromethanu.[2]

V ultrafialovo-viditelném spektru tetrabromonikelnatanů se objevuje silná absorpce, označovaná ν3, kolem 710 nm, způsobená přechodem elektronů mezi hladinami 3T1(F) a 3T1(P). Další výrazná absorpce se označuje ν2, nastává u 770 nm, a je vyvolaná přechodem 3T1(F) → 3A2(F).[2]

Příklady solí

[editovat | editovat zdroj]

Tetrabromonikelanatan lithný vytváří v tetrahydrofuranu tmavě modrý roztok.[3]

Směs bromidu lithného a nikelnatého ve vodném nebo methanolovém roztoku může navázat ionty [NiBr4]2− na cyklohexanamin, za vzniku zeleného roztoku.[4]

Tetrabromonikelnatan tetraethylamonný má modrou barvu.[5][6]

Tetrabromonikelnatan tetra-n-butylamonný je fialovomodrý a taje při 83 °C. Připravuje se z bromidu nikelnatého a tetra-n-butylamonného v ethanolu.[7]

Tetrabromonikelnatan tetrafenylfosfonia lze získat reakcí bromidu nikelnatého, trifenylfosfinu a brombenzenu v uzavřené zkumavce při 250 °C. Vzniklá pevná látka je modrá, při zahřátí nad 260 °C mění barvu na zelenou a při 273 °C taje.[1][8]

Tetrabromnikelnatan bis-(o-tolyltriethylfosfonia) (o-CH3C6H6PEt3)2NiBr4 je tmavě modrá olejovitá kapalina, kterou je možné připravit reakcí o-tolyl bis-triethylfosfinu s bromidem nikelnatým a o-tolylbromidem. Podobně se připravují i (o-CH3OC6H6PEt3)2NiBr4 a (C6H5PEt3)2NiBr4.[9]

Tetrabromnikelnatan bis-(benzo[e]-1,3-dithiepan-2-diethyliminia), zkráceně (xdtc)2NiBr4, vytváří tmavě modré krystaly tající za teploty 166 °C. Připravuje se z α,α'-dibrom-o-xylenu a bis-(N,N-diethyldithiokarbamáto)nikelnatanu v 1,2-dichlorethanu.[10]

Sůl bis-(tetra-n-butylfosfonia) vzniká jako sklovitá látka po rozpuštění bromidu nikelnatého v tavenině jodidu tetra-n-butylfosfonia.[11]

Tetrabromonikelnatan 1,1,1-trimethylhydrazinia [H2NN(CH3)3]2NiBr4, stabilní za 70° až 260 °C, se dá vytvořit reakcí oktaedrického komplexu neutrálního niklu s trimethylhydraziniovými a bromidovými ligandy. Za pokojové teploty se přeměňuje na polymerní Ni2+bromid trimethylhydrazinia. V polárních rozpouštědlech se rozkládá.[12]

Podobné sloučeniny

[editovat | editovat zdroj]

Jeden z atomů bromu může být nahrazen jinými ligandy, v případě trifenylfosfinu vzniká tmavě zelený trifenylfosfintribromonikelnatanový ion.[8]


Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tetrabromonickelate na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b D. M. L. Goodgame; M. Goodgame; F. A. Cotton. Electronic Spectra of Some Tetrahedral Nickel(II) Complexes. Journal of the American Chemical Society. 1961, s. 4161–4167. DOI 10.1021/ja01076a014. 
  2. ↑ a b Dwight A. Fine. Tetrahedral Bromide Complexes of Nickel(II) in Organic Solvents. Inorganic Chemistry. 1965, s. 345–350. DOI 10.1021/ic50025a019. 
  3. ↑ Lawrence B. Fertel. Encyclopedia of Reagents for Organic Synthesis. [s.l.]: [s.n.], 2001-04-15. ISBN 978-0471936237. DOI 10.1002/047084289X.rd267. Kapitola Dilithium Tetrabromonickelate(II). 
  4. ↑ T. M. Florence; Yvonne J. Farrar. Liquid-liquid extraction of nickel with long-chain amines from aqueous and nonaqueous halide media. Analytical Chemistry. 1968, s. 1200–1206. DOI 10.1021/ac60264a010. 
  5. ↑ Guy W. Inman; William E. Hatfield; Edwin R. Jones. The magnetic properties of tetraethylammonium tetrachloronickelate(II) and tetraethylammonium tetrabromonickelate(II). Inorganic and Nuclear Chemistry Letters. 1971, s. 721–723. DOI 10.1016/0020-1650(71)80078-8. 
  6. ↑ Naida S. Gill; R. S. Nyholm. 802. Complex halides of the transition metals. Part I. Tetrahedral nickel complexes. Journal of the Chemical Society (Resumed). 1959, s. 3997. DOI 10.1039/JR9590003997. 
  7. ↑ G. Pedro Smith; C. H. Liu; Trevor R. Griffiths. Charge-Transfer and Ligand-Field Spectra of Tetrahedral Tetrahalonickel(II) Ions in Molten Dimethyl Sulfone and Molten Organic Halide Salts. Journal of the American Chemical Society. 1964, s. 4796–4802. DOI 10.1021/ja01076a014. 
  8. ↑ a b F. A. Cotton; O. D. Faut; D. M. L. Goodgame. Preparation, Spectra and Electronic Structures of Tetrahedral Nickel(II) Complexes Containing Triphenylphosphine and Halide Ions as Ligands. Journal of the American Chemical Society. 1961, s. 344–351. DOI 10.1021/ja01463a021. 
  9. ↑ T. T. Tsou; J. K. Kochi. Mechanism of biaryl synthesis with nickel complexes. Journal of the American Chemical Society. 1979, s. 7547–7560. DOI 10.1021/ja00519a015. 
  10. ↑ John C. Previdi; Ronald A. Krause. Ligand alkylation of bis(N,N-diethyldithiocarbamato) nickel(II) by α,α'-dibromo-o-xylene. Inorganic Chemistry. 1976, s. 462–464. DOI 10.1021/ic50156a044. 
  11. ↑ N. Islam; M. R. Islam; S. Ahmad; B. Waris. Optical spectra and the free-volume model for the transport behavior of glass-forming melts. Journal of the American Chemical Society. 1975, s. 3026–3032. DOI 10.1021/ja00844a018. 
  12. ↑ V. L. Goedken; L. M. Vallarino; J. V. Quagliano. Cationic ligands. Coordination of the 1,1,1-trimethylhydrazinium cation to nickel(II). Inorganic Chemistry. 1971, s. 2682–2685. DOI 10.1021/ic50106a011. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]