Therese Johaugová
| Therese Johaugová | |
|---|---|
 | |
| Přezdívka | Turbo Therese[1] |
| Datum narození | 25. června 1988 (36 let) |
| Místo narození | Røros Norsko |
| Stát | Norsko |
| Výška | 162 cm[2] |
| Choť | Nils Jakob Hoff (od 2023)[3] |
| Oficiální web | www |
| Sportovní informace | |
| Sport | běh na lyžích |
| Klub | IL Nansen |
| Lyže | Fischer |
| Ukončení kariéry | 2022 |
| Světový pohár v běhu na lyžích | |
| Debut | 27. ledna 2007 |
| Nejlepší umístění | 1. místo (2013/14, 2015/16, 2019/20) |
| Počet výher | 82 |
| Stupně vítězů | 149 |
| Nejlépe v TdS | 1. místo (2013/14, 2016, 2019/20) |
| Velký glóbus | 3 |
| Malý glóbus | 5 |
| Medaile v běhu na lyžích | |
| Olympijské hry | 4 – 1 – 1 |
| Mistrovství světa | 14 – 2 – 3 |
| MS juniorů | 3 – 0 – 1 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| Přehled medailí | ||
|---|---|---|
 Běh na lyžích na ZOH
| ||
| zlato | ZOH 2010 | štafeta 4×5 km |
| zlato | ZOH 2022 | skiatlon |
| zlato | ZOH 2022 | 10 km klasicky |
| zlato | ZOH 2022 | 30 km volně |
| bronz | ZOH 2014 | 10 km klasicky |
| stříbro | ZOH 2014 | 30 km volně HS |
| Mistrovství světa v klasickém lyžování | ||
| bronz | MS 2007 | 30 km klasicky |
| bronz | MS 2011 | skiatlon 2×7,5 km |
| zlato | MS 2011 | štafeta 4×5 km |
| zlato | MS 2011 | 30 km volným stylem |
| stříbro | MS 2013 | skiatlon 2×7,5 km |
| zlato | MS 2013 | 10 km volným stylem |
| zlato | MS 2013 | štafeta 4×5 km |
| bronz | MS 2013 | 30 km klasicky |
| zlato | MS 2015 | skiatlon 2×7,5 km |
| zlato | MS 2015 | štafeta 4×5 km |
| zlato | MS 2015 | 30 km klasicky |
| zlato | MS 2019 | 30 km klasicky |
| zlato | MS 2019 | skiatlon 2×7,5 km |
| zlato | MS 2019 | 10 km volným stylem |
| stříbro | MS 2019 | štafeta 4×5 km |
| zlato | MS 2021 | skiatlon 2×7,5 km |
| zlato | MS 2021 | 10 km volným stylem |
| zlato | MS 2021 | štafeta 4×5 km |
| zlato | MS 2021 | 30 km klasicky |
Therese Johaugová, nepřechýleně Therese Johaug (* 25. června 1988 Røros)[4] je norská bývalá běžkyně na lyžích. Je čtrnáctinásobnou mistryní světa (z toho 10× v individuálních závodech) a čtyřnásobnou olympijskou vítězkou. Vyhovovaly jí náročné tratě - už od svých dvaceti let dosahovala skvělých výsledků ve stoupání na Alpe Cermis v Tour de Ski (tento závod vyhrála 8× z 9 účastí) a v závodě na Holmenkollenu. Je rekordmankou v počtu vítězství v distančních závodech Světového poháru (71×).[5] Svou první medaili na Mistrovství světa vybojovala v osmnácti letech na klasické třicítce. Její slabší stránkou byly sprinty. Od října 2016 do dubna 2018[6] nesměla závodit kvůli dopingovému nálezu při mimosoutěžním odběru na soustředění v Itálii.[7]
Sportovní kariéra
[editovat | editovat zdroj]Světového poháru v běhu na lyžích dospělých se poprvé zúčastnila už ve svých osmnácti letech jako studentka lyžařské akademie střední školy v Tynsetu. Měsíc po svém pohárovém debutu se zúčastnila Mistrovství světa v klasickém lyžování 2007 v Sapporu. Zde se stala velkým překvapením závodu v běhu na 30 km klasicky, neboť se dlouho držela ve vedoucí trojici se suverénkou sapporského šampionátu Kuitunenovou a krajankou Steiraovou a dojela si pro bronzovou medaili.[8] Od přestupu z juniorské kategorie mezi dospělé do roku 2009 měla Therese, jak je v norském lyžování obvyklé, osobního mentora pro tvorbu tréninkových programů, konzultace a jednání se sponzory, jímž byla bývalá olympionička Maj Helen Nymoen z obce Os.[9]
Sezóna 2010/11 se jí výsledkově velmi vydařila, přestože ještě před jejím začátkem se ocitla v ohrožení. V říjnu 2010 ji při tréninku na kolečkových lyžích v Trondheimu srazilo auto. Utrpěla odřeniny a naražený loket.[10] V celkovém pořadí Světového poháru se každým rokem zlepšovala – v roce 2011 skončila čtvrtá, pak třetí, další rok druhá a v roce 2014 seriálu dominovala.[11] A to i díky vítězství v etapové Tour de Ski. Celkové vítězství ve Světovém poháru zopakovala o dva roky později, kdy zvítězila v 17 závodech sezóny a vyrovnala tak rekordní výkon Marit Björgenové, která dosáhla stejného počtu vítězství v ročníku 2011/12.[12]
V říjnu 2016 se v médiích objevila informace o pozitivním dopingovém nálezu ve vzorku z letní přípravy v Itálii. Ten měl obsahovat stopy steroidu clostebol a do těla Johaugové se údajně dostal z přípravku trofodermin, který dostala od týmového lékaře na ošetření popraskaných rtů.[13] Podle vyšetřovatelů činila koncentrace clostebolu v jejím vzorku 13 nanogramů na mililitr. V minulosti byl za užití clostebolu potrestán na 15 měsíců cyklista Stefano Agostini, koncentrace steroidu přitom byla v jeho případě přibližně poloviční.[14] V únoru 2017 Norská sportovní federace rozhodla o jejím potrestání na 13 měsíců se zpětnou platností od 18. října 2016. Délka trestu na spodní hranici byla zvolena kvůli tomu, že nebylo prokázáno vědomé požití zakázaných látek. S tímto výkladem projevila nesouhlas Mezinárodní lyžařská federace (FIS), která se proti výši trestu odvolala ke Sportovnímu arbitrážnímu soudu (CAS) v Lausanne.[15] Sportovní arbitráž odvolání Mezinárodní lyžařské federace vyhověla a stanovila trest na 18 měsíců se zdůvodněním, že Johaugová vlastní chybou nezkontrolovala obal přípravku, na kterém byla zakázaná látka uvedena jako jedna ze složek a rovněž zřetelné dopingové varování. Původní třináctiměsíční distanc by ji vypršel v listopadu 2017, před začátkem olympijské sezony, zvýšení trestu pro Johaugovou znamenalo, že se nemohla zúčastnit ZOH v Pchjončchangu.[16]
Po odpykání trestu za doping ovládla hned první distanční závod Světového poháru ve finské Ruce. Vrcholem sezóny pro ní bylo Mistrovství světa v Seefeldu, na němž získala tři zlaté medaile z individuálních závodů a v historických tabulkách MS se s 10 zlatými medailemi zařadila za Marit Björgenovou (18) a Rusky Jelenu Vjalbeovou (14) a Larisu Lazutinovou (11).[17] Na šampionátu nezvítězila pouze ve štafetě, když na posledním úseku neuspěla ve finiši proti Nilssonové, která zajistila Švédkám nečekaný triumf.[18] Ve Světovém poháru 2018/19 vyhrála 10 z jedenácti distančních závodů do kterých nastoupila (kvůli přípravě na šampionát vynechala Tour de Ski[19]). Jedinou její přemožitelkou se stala Stina Nilssonová, která uspěla na klasické desítce s hromadným startem v Québecu ve finiši o dvě desetiny sekundy.[20]
Výsledky
[editovat | editovat zdroj]Výsledky ve Světovém poháru
[editovat | editovat zdroj]| Sezóna | Věk | Sezónní výsledky | Výsledky na Ski Tour | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Celkově | Distance | Sprinty | Nordic Opening |
Tour de Ski |
Ski Tour |
WC Final |
Ski Tour Kanada | |||
| 2006/07 | 18 | 44. | 23. | — | — | — | — | — | — | |
| 2007/08 | 19 | 18. | 15. | 47. | — | 4. | — | 21. | — | |
| 2008/09 | 20 | 8. | 7. | 89. | — | 6. | — | 2. | — | |
| 2009/10 | 21 | 17. | 14. | 61. | — | DNF | — | 7. | — | |
| 2010/11 | 22 | 4. | 3. | 70. | 10. | 2. | — | 3. | — | |
| 2011/12 | 23 | 3. | 3. | 38. | 2. | 3. | — | 4. | — | |
| 2012/13 | 24 | 2. | 2. | 39. | 4. | 2. | — | 2. | — | |
| 2013/14 | 25 | 1. | 1. | 32. | 3. | 1. | — | 1. | — | |
| 2014/15 | 26 | 2. | 2. | 39. | 2. | 2. | — | — | — | |
| 2015/16 | 27 | 1. | 1. | 16. | 1. | 1. | — | — | 1. | |
| 2016/17 | 28 | zákaz činnosti kvůli dopingu | ||||||||
| 2017/18 | 29 | |||||||||
| 2018/19 | 30 | 3. | 1. | 72. | 1. | — | — | 2. | — | |
| 2019/20 | 31 | 1. | 1. | 17. | 1. | 1. | 1. | — | — | |
| 2020/21 | 32 | 9. | 5. | 87. | 1. | — | — | — | — | |
| 2021/22 | 33 | 5. | 1. | — | — | — | — | — | — | |
Výsledky na OH
[editovat | editovat zdroj]| Rok | Věk | 10 km | 15 km skiatlon |
30 km hromadný start |
sprint | 4 × 5 km štafeta |
sprint dvojic | |||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 2010 | 21 | — | 6. | 7. | — | 1. | — | |||
| 2014 | 25 | 3. | 4. | 2. | — | 5. | — | |||
| 2018 | 29 | zákaz činnosti kvůli dopingu | ||||||||
| 2022 | 33 | 1. | 1. | 1. | — | 5. | — | |||
Výsledky na MS
[editovat | editovat zdroj]| Rok | Věk | 10 km | 15 km skiatlon |
30 km hromadný start |
sprint | 4 × 5 km štafeta |
sprint dvojic | |||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 2007 | 18 | — | — | 3. | — | — | — | |||
| 2009 | 20 | 10. | 6. | 4. | — | 4. | — | |||
| 2011 | 22 | 4. | 3. | 1. | — | 1. | — | |||
| 2013 | 24 | 1. | 2. | 3. | — | 1. | — | |||
| 2015 | 26 | 27. | 1. | 1. | — | 1. | — | |||
| 2017 | 28 | zákaz činnosti kvůli dopingu | ||||||||
| 2019 | 30 | 1. | 1. | 1. | — | 2. | — | |||
| 2021 | 32 | 1. | 1. | 1. | — | 1. | — | |||
Výsledky na MSJ
[editovat | editovat zdroj]- Mistrovství světa juniorů 2007 (Tarvisio) - 3. místo ve stíhacím závodě, 4. místo v běhu na 5 km klasicky
- Mistrovství světa juniorů 2008 (Val Venostas) - trojnásobná mistryně světa - běh na 5 km klasicky, běh na 10 km volně, štafeta
Osobní
[editovat | editovat zdroj]V současnosti žije v Oslo,[2] ale vyrůstala v Dalsbygdě, která je součástí obce Os na východě středního Norska. Její rodiče Torvall a Gro Johaugovi[1] mají v Dalsbygdě farmu. Therese má tři sourozence – staršího bratra Joakima, mladšího bratra Karsteina, který rovněž závodí v běhu na lyžích, a mladší sestru Veroniku.[9]
V roce 2008 natočila s kolegyněmi z norské reprezentace Kristin Størmer Steira a Ingrid Aunet Tyldum videoklip nazvaný "Skippagurra-girls", v němž představovaly ruské prostitutky. Poté, co bylo video zveřejněno na internetovém serveru YouTube, kritikové označili tento počin za urážku ruských žen. Protagonistky klipu se bránily s tím, že se jednalo o nevinný žert. Ostatní kolegyně z norské reprezentace je podpořily a zazpívaly s nimi píseň z klipu na konferenci norské lyžařské federace v Beitostølenu.[21]
V červenci 2011 vystoupila na Mont Blanc, přestože předtím kvůli strachu z výšek žádné horské túry nepodnikala. Dokonce se vyhýbala vlekům, lanovkám či výtahům v hotelech. Výstup na nejvyšší horu Evropy byl součástí psychologické terapie, kterou by měla bariéru strachu překonat.[22]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b ČTK, iDNES.cz. Björgenová páté zlato z MS nemá, na třicítce jí ho sebrala jiná Norka Johaugová. iDNES.cz [online]. 2011-03-05. Dostupné online.
- ↑ a b Norwegian Olympic Committee. OLYMPIC TEAM NORWAY TEAM AND MEDIA GUIDE SOCHI 2014 [online]. 2014. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Dostupné online.
- ↑ Norwegian Olympic Committee. Olympic Team Norway [online]. 2010. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ČTK, iDNES.cz. Johaugová vládla i v Lahti a překonala rekord Björgenové. iDNES.cz [online]. 2020-02-29 [cit. 2020-03-01]. Dostupné online.
- ↑ ČTK, iDNES.cz. Arbitrážní soud prodloužil Johaugové trest za doping. Olympiádu zmešká. iDNES.cz [online]. 2017-08-22. Dostupné online.
- ↑ ČTK, iDNES.cz. Johaugová má zákaz startů až do vynesení trestu za doping. iDNES.cz [online]. 2016-12-16. Dostupné online.
- ↑ ČTK. Kuitunenová kraluje, senzací mladá Norka. iSport.cz [online]. 2007-03-04. Dostupné online.
- ↑ a b SCHEVE, Inge. Karstein Johaug (NOR) Aiming for the Worlds. fasterskier.com [online]. 2010-09-27 [cit. 2013-02-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-26. (anglicky)
- ↑ ČTK. Norskou běžkyni na lyžích Johaugovou srazilo při tréninku auto. Sport.cz [online]. 2010-10-12. Dostupné online.
- ↑ iDNES.cz, ČTK. Johaugová slaví triumf ve Světovém poháru běžkyň, Vrabcová je čtrnáctá. iDNES.cz [online]. 2014-03-16. Dostupné online.
- ↑ ČTK. Lyžařka Johaugová ovládla po výhře v posledním závodě běžecký Světový pohár. Sport.cz [online]. 2016-03-12. Dostupné online.
- ↑ Běžkyně na lyžích Johaugová měla v přípravě dopingový nález
- ↑ ČT sport, ČTK. Johaugová čeká na čtvrteční verdikt. Dopingovou aféru považuje za absurdní. ceskatelevize.cz/sport [online]. 2017-01-25. Dostupné online.
- ↑ ČT sport, ČTK. Lyžařská federace chce pro Johaugovou tvrdší trest za doping. ceskatelevize.cz/sport [online]. 2017-03-07. Dostupné online.
- ↑ Johaugová přijde o olympiádu v Pchjončchangu, arbitráž jí prodloužila trest. Aktuálně.cz [online]. Economia, 22. 8. 2017. Dostupné online.
- ↑ iDNES.cz, ČTK. Triumf i na třicítce. Johaugová přidala v Seefeldu třetí světové zlato. iDnes.cz [online]. 2. 3. 2019. Dostupné online.
- ↑ iDNES.cz, ČTK. Norské běžkyně na lyžích poraženy. Zlato slaví Švédsko, Češky jedenácté. iDnes.cz [online]. 28. 2. 2019. Dostupné online.
- ↑ iDNES.cz, ČTK. Šance pro soupeřky. Suverénka Johaugová vynechá Tour de Ski. iDnes.cz [online]. 20. 12. 2018. Dostupné online.
- ↑ ČTK. Johaugová poprvé v sezoně nevyhrála, v Québecu slavila Nilssonová. Sport.cz [online]. 23. 3. 2019. Dostupné online.
- ↑ STRØMNES, Svein. "Skippagurra-girls" slo tilbake. NRK [online]. 2008-11-13. Dostupné online. (norsky)
- ↑ PAP, jb. Therese Johaug na Mont Blanc. Sport.pl [online]. 2011-07-19 [cit. 2013-02-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-10-15. (polsky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Therese Johaugová na Wikimedia Commons - Profil na webu FIS
- Therese Johaugová v databázi Olympedia (anglicky)
