Thomas Troubridge

Admirál Sir Thomas Troubridge
Kontradmirál Sir Thomas Troubridge (1805, William Beechey, National Maritime Museum, Greenwich)
Kontradmirál Sir Thomas Troubridge (1805, William Beechey, National Maritime Museum, Greenwich)
Narození1758
Londýn
Úmrtí1. února 1807 (ve věku 48–49 let) nebo únor 1807 (ve věku 48–49 let)
Madagaskar
Alma materSt Paul's School
Povolánípolitik
ChoťFrances Northall[1][2]
DětiEdward Troubridge[3][1]
Charlotte Troubridge[3]
RodičeRichard Troubridge[3][1] a Elizabeth Squinch[1]
PříbuzníEdward Norwich Troubridge[3], Marie Louise Troubridge[3], Charlotte Frances Troubridge[3], Sir Thomas Troubridge, 3rd Baronet[3][1] a Capt. Edward Norwich Troubridge[1] (vnoučata)
Funkcečlen 2. parlamentu Spojeného království
první námořní lord
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sir Thomas Troubridge (Sir Thomas Troubridge, 1st Baronet Troubridge of Longstock) (1758, Londýn – 1. února 1807, Madagaskar) byl britský admirál. V královském námořnictvu sloužil od roku 1773 a většinu své kariéry na moři strávil po boku admirála Nelsona. Vyznamenal se za napoleonských válek, v roce 1799 byl povýšen do šlechtického stavu a v roce 1805 dosáhl hodnosti kontradmirála. Zahynul při ztroskotání své vlajkové lodi u břehů Madagaskaru.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z londýnské obchodnické rodiny, byl synem Richarda Troubridge. Vzdělání získal v Londýně a od roku 1773 vstoupil do královského námořnictva, spolu s Horatiem Nelsonem původně sloužil v Indii a v roce 1781 byl již poručíkem. Zúčastnil se závěru války proti USA, poté bojoval proti Francii. V roce 1783 dosáhl hodnosti kapitána[4], po roce 1785 sloužil u břehů Anglie. Za válek s revoluční Francií padl v roce 1794 do francouzského zajetí, po propuštění neúspěšně pronásledoval francouzskou flotilu v Egejském moři. Vynikl v bitvě u Sv. Vincenta (1797), poté spolu s Nelsonem operoval u Tenerife. V roce 1798 se zúčastnil tažení proti Francii v Egyptě, ale protože se se svou lodí dostal na mělčinu, nemohl se zúčastnit bitvy u Abúkíru. Poté sloužil ve Středomoří a v roce 1799 za Velkou Británii podepsal kapitulaci Říma[5].

V roce 1799 byl povýšen na baroneta a v letech 1801–1804 byl jedním z lordů admirality[6], v letech 1802–1806 byl též členem Dolní sněmovny[7]. V roce 1804 byl povýšen do hodnosti kontradmirála a po rezignaci na post lorda admirality odjel jako vrchní velitel do Indického oceánu. Po připlutí do Indie byla změněna destinace jeho působení a stal se velitelem v oblasti Mysu Dobré naděje. V lednu 1807 odplul z Madrasu směrem do jižní Afriky, ale v únoru 1807 byla jeho loď Blenheim zničena při námořní bouři u břehů Madagaskaru. Celá posádka zahynula a admirál Troubridge byl prohlášen za mrtvého. Během své služby ve Středomoří obdržel za zásluhy sicilský Řád sv. Ferdinanda.

S manželkou Frances Northall měl dvě děti, syn Edward Troubridge (1787–1852) sloužil též v námořnictvu a dosáhl hodnosti kontradmirála. Dcera Charlotte (1789–1849) byla manželkou generála Sira Charlese Egertona (1774–1857). Služba u královského námořnictva se v rodině stala tradicí, v několika generacích potomci dosahovali admirálských hodností až do 20. století, za první světové války to byl Ernest Troubridge (1862–1926), ve druhé světové válce vynikl Thomas Hope Troubridge (1895-1949).

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • ŠŤOVÍČEK, Michal: Francie proti Evropě. Války revoluční Francie 1792–1802; Praha, 2017; 504 s. ISBN 978-80-7557-041-3
  • TRUCHANOVSKIJ, Vladimir: Osud admirála Nelsona; Praha, 1992; 320 s. ISBN 80-204-0126-1

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e f Kindred Britain.
  2. ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07].
  3. ↑ a b c d e f g Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  4. ↑ Profesní kariéra Thomase Troubridge dostupné online
  5. ↑ TARLE, J. V.: Admirál Ušakov ve Středozemním moři 1798–1800; Praha, 1950; s. 162–163, 166
  6. ↑ Personální obsazení funkce lordů admirality 1660–1870 dostupné online
  7. ↑ Sir Thomas Troubridge na webu britského parlamentu dostupné online