Tommaso Traetta | |
---|---|
Tommaso Traetta | |
Narození | 30. března 1727 Bitonto u Bari, Itálie |
Úmrtí | 6. dubna 1779 (ve věku 52 let) Benátky, Itálie |
Povolání | hudební skladatel |
Děti | Filippo Traetta |
Funkce | kapelník |
Web | www |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Tommaso Traetta, (Michele Francesco Saverio) (30. března 1727 Bitonto – 6. dubna 1779 Benátky) byl italský hudební skladatel, představitel neapolské operní školy.
Traetta se narodil v městečku Bitonto nedaleko Bari. Byl žákem skladatele, zpěváka a hudebního pedagoga Nicola Porpory v Neapoli. První úspěch v neapolském divadle San Carlo získal operou „Il Farnace“ roku 1751. V této době byl, jak se zdá, v těsném kontaktu s Jommellim. Od něho patrně Traetta získával pravidelné zakázky z celé země. Rozhodujícím mezníkem ve skladatelově kariéře se však stalo teprve přijetí postavení dvorního skladatele v Parmě v roce 1758. V parmském vévodství se střetávaly vlivy francouzské, španělské i rakouské a v tomto mezinárodním prostředí vzniklo i příznivé klima pro rozvoj hudby vůbec a operní tvorby zvláště. Positivně byly přijímány nové podněty, které přicházely s hudbou Jeana Philippe Rameaua i Christopha Willibalda Glucka.
Tento nový impuls Traettově tvorbě je patrný např. již v opeře „Ippolito ed Aricia“ komponované krátce po příchodu do Parmy a uvedené v r. 1759. Zpracovává stejné téma jako Rameauova lyrická tragédie z roku 1733 „Hippolyte et Aricie“, ale činí jej bližším vkusu italského publika. V následující dekádě zkomponoval Traetta na objednávku parmského dvora řadu oper jak komických, tak vážných ve stylu opera seria, vedle velkého množství hudby k oficiálním a slavnostním příležitostem. Jeho opery byly hrány v řadě evropských měst. Velkého úspěchu dosáhl roku 1763 ve Vídni operou „Ifigenia in Taurida“, která byla věnována Gluckově opeře „Orfeo ed Euridice“.
V roce 1765 se stal ředitelem prestižní konzervatoře Conservatorio del l'Ospedaletto v Benátkách a z té doby pochází značná část jeho chrámové tvorby.
V roce 1768 přijal nabídku carevny Kateřiny II. Veliké a stal se hudebním ředitelem opery v Petrohradě. Zde byla také poprvé provedena jeho největší opera „Antigona“ (1772).
Po krátkém pobytu v Londýně se roku 1777 usídlil v Benátkách, kde žil až do své smrti v roce 1779.