Valencijské království Regne de València (vlca) Reino de Valencia (es) Regnum Valentiae (la)
| |||||||||
Geografie
| |||||||||
24 000 km² (v roce 1239)
| |||||||||
Obyvatelstvo | |||||||||
50 000 (v roce 1239)
| |||||||||
Státní útvar | |||||||||
Vznik
|
|||||||||
Zánik
|
|||||||||
Státní útvary a území | |||||||||
|
Valencijské království (valencijsky Regne de València, španělsky Reino de Valencia, latinsky Regnum Valentiae) byl územní celek (provincie) Aragonské koruny v letech 1238–1707, kterému vládli aragonští králové jako králové valencijští. Hlavním městem byla Valencie, kterou v roce 1238 dobyl král Jakub I. Aragonský a ukončil tak existenci muslimského taifského království. Valencijské království se nacházelo na jižním pobřeží Pyrenejského poloostrova. V roce 1707 bylo zrušeno Filipem V. Dekrety z Nueva Planta. V současnosti se na jeho místě nachází autonomní území zvané Valencijské společenství s Provincií Valencie.
V roce 1238 král Jakub I. Aragonský dobyl Valencii, které vládli Arabové od roku 711. Půdu rozdělil mezi šlechtu, která se účastnila jeho tažení. Jakub zavedl nové zákony, takzvané valencijské furs (španělsky fueros), jejichž platnost se rozšířila na celé Valencijské království.
Platnost furs ukončil v 18. století španělský král Filip V., mělo jít o trest za to, že se Valencie spojila s císařem Karlem VI. ve válce o dědictví španělské.
Valencijské heraldické symboly byly různé a často přejímaly aragonské. Pro království byl používán znak aragonských králů a od roku 1377 zejména jeho diagonální varianta. Zároveň se jako znak království exkluzivně používal odlišný erb se symbolickým vyjádřením města na modrém poli, který byl současně znakem městským a byl spjat se samotnou Valencií.